O koronaviru informují nepřetržitě víc než rok. Každodenně pracují s počtem nakažených, někteří novináři už jsou ale sami tohoto čísla součástí. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, co covid znamená, co obnáší a jak může i zdravého člověka na několik dní vyřadit z běžného života. Někteří karanténu vzali pracovně a alespoň na sociálních sítích informovali, jaký má u nich nemoc průběh. Jiní si naopak naordinovali od internetu a zpravodajství klid. Shodně ale po covidu nahlíží na svou práci trochu jinak. Jak, to zjišťoval pořad Newsroom ČT24.
Prodělaný covid mění novináře. Po nemoci dbají víc na prevenci a zdůrazňují dlouhodobé následky
Ze dne na den zmizel z obrazovky a když se na ní znovu objevil, kamera ho nesnímala ve studiu, ale doma. Moderátor České televize Tomáš Drahoňovský prodělal covid na přelomu loňského listopadu a prosince. Ti, kdo ho sledují na Twitteru, přesně vědí, jaký měl průběh.
„Asi nebyl úplně nejlepší, že by to byla rýmička, chřipečka. Byly dny, kdy jsem měl i potíže pohybovat se po bytě. Ale k něčemu dobré to také bylo, protože jsem se aspoň snažil průběh nemoci popisovat na sociálních sítích. Hodně lidí mi potom psalo, že jsou rádi, že se poprvé setkávají s důvěryhodným svědectvím, jak nemoc vypadá. To bylo ještě tehdy, kdy zkušenost s covidem neměl úplně každý. Teď už je to jinak,“ vysvětluje Drahoňovský.
Podle něj je novinářská povinnost reportovat o tom, co člověk zažívá. Do práce se také brzo zapojil, i když ještě musel zůstat doma a znamenalo to sám se naučit ovládat televizní techniku.
Když by novinář rád informoval, ale nemoc mu to nedovolí
Naopak „absolutně off-line“ byla podle svých slov během nemoci redaktorka serveru iRozhlas.cz Kristýna Guryčová. Na práci neměla sílu ani pomyšlení. „Měla jsem nesnesitelnou bolest hlavy, tím to začalo. Taky se přidala bolest beder, svalů, mírná teplota a totální únava. První týden jsem jenom ležela a spala. A druhý týden jsem se začala sbírat. Pořád bych řekla, že to byl mírný průběh, ale i to bych nikomu nepřála,“ říká Guryčová, která se nakazila na konci února.
Jen sporadicky o své nemoci posílala zprávy do světa redaktorka Seznam Zpráv Šárka Kabátová. Chytila britskou variantu a postihla ji víc, než si před tím uměla představit. „Měla jsem problémy s dýcháním. To bylo asi nejvíc nepříjemné. A samozřejmě různorodost příznaků, mně se třeba objevilo i drnčení v zubech, tři dny usilovné drnčení v zubech,“ popisuje Kabátová.
O vlastní zkušenost se chtěla dělit víc, ale právě příznaky nemoci jí to nedovolily. „Pro novináře je to svízelná situace, protože by o tom rád informoval, když to má z první ruky,“ říká.
Už ne teoreticky, ale s vlastní zkušeností
Ani ve světě není neobvyklé, že se žurnalisté hlásí svým divákům, čtenářům či posluchačům během vlastního covidu. Běžné je to například u BBC, CNN nebo některých amerických lokálních médií. Někteří reportéři se ve zpravodajství objevili dokonce i na nemocničním lůžku.
Jedno mají novináři, kteří znají covid na vlastní kůži, společné. O koronavirovém zpravodajství teď přemýšlejí trochu jinak. Moderátorovi Tomáši Drahoňovskému například pomáhá to, že o nemoci už nemluví jen teoreticky. „V okamžiku, kdy někdo řekne, že ztráta čichu trvá maximálně tři měsíce, člověk jako já mu musí zkrátka říct, milý pane doktore, milá paní doktorko, já už necítím nic měsíců pět. Kdy myslíte, že se to spraví? Co za tím stojí? Osobní vklad přináší,“ uvádí příklad Drahoňovský.
Kristýna Guryčová ze serveru iRozhlas.cz se zase snaží ve svých článcích víc zdůrazňovat prevenci. Sama na sobě cítí, že je ze strachu před dalším nakažením ještě opatrnější. „Myslím si, že se to odráží i na mé práci, ve které je skutečně potřeba klást velký důraz na osvětu,“ říká.
Postcovidové zdravotní problémy ovlivnily Šárku Kabátovou ze Seznam Zpráv. „Zároveň jsem si uvědomila důležitost informovat o tom, že by lidé mohli doma mít pulzní oxymetr,“ vysvětluje. Tento přístroj měří, kolik má člověk v krvi kyslíku. Nestandardní hodnoty můžou včas odhalit koronavirus a zabránit tak případným komplikacím spojených s těžkým průběhem.
