Malá země, která je velkým nepřítelem. Tak teď o České republice referují státní média v Rusku. Začalo to zveřejněním skandálu ve Vrběticích a zesílilo po zveřejnění ruského seznamu zemí, které nejsou přátelské. Kromě České republiky jsou na něm už jen Spojené státy. Co to pro Česko znamená z mediálního hlediska, jak pracuje ruská propaganda a kdo jí z Česka nejvíc pomáhá, odpovídal v pořadu Newsroom ČT24 politický geograf Michael Romancov z Karlovy Univerzity a Metropolitní univerzity Praha.
V Rusku se nijak netají tím, že Miloš Zeman je jejich člověk v Praze, říká politický geograf
Rusko sestavilo nový seznam zemí, které nejsou přátelské, kde jsou pouze Česká republika a USA. Jak to pojímají ruská média?
V Rusku se v současnosti o České republice a Spojených státech mluví jako o velmi problémových zemích. Termín nepřátelská země neznamená nezbytně nutně nepřítel ve vojensko-politickém smyslu, ale země, která se vůči Rusku nechová tak, jak si Rusové představují, že by se země chovat měla. Pro Česko je to nová situace, protože my nejsme zvyklí, že bychom se stali terčem pozornosti nějaké velmoci. Pro Spojené státy je to naopak situace, která je v zásadě standardní.
Znamená to, že na nás teď bude víc mířit ruská propaganda? Že se nám budou ruskojazyčná média víc věnovat a ruští novináři sem budou častěji jezdit?
Nemyslím si, že bychom tady teď měli větší množství ruských novinářů. Ještě pořád cestování není standardní. Ale podruhé v krátké době zažíváme, že jsme pro Rusko mimořádně zajímavým mediálním cílem. Poprvé to bylo v souvislosti s aktivitami kolem odstranění Koněvova pomníku zhruba před rokem a půl. Teď je to ještě mohutnější, protože žádná země na světě nezasáhla ruské aktivity v zahraničí tak silným způsobem jako Česká republika.
Vypovězení nejprve osmnácti a později dalších diplomatů, to je skutečně něco, na co Rusové nebyli připraveni a nebyli zvyklí. Do dubna letošního roku jsme optikou ruských médií nepředstavovali zajímavý terč. Samozřejmě že o nás informovali v souvislosti s tím, jak jsme špatně zvládali pandemii covidu. V okamžiku, kdy prezident Zeman napsal dopis, ve kterém žádal ruského prezidenta o Sputnik, stali jsme se zajímavými.
Rusy ještě zajímalo úmrtí Petra Kellnera, které rezonovalo všude ve světě. Sedmnáctý duben ale znamenal naprostý zlom a od toho okamžiku nerezonovalo nic jiného než Česko a otázka Vrbětic. A toto téma se pořád drží v popředí ruského mediálního zájmu. Ruská média s obrovskou chutí a intenzitou referují o všem, co se v Česku v souvislosti s touto kauzou děje: spory mezi vládou a prezidentem, spory uvnitř vlády, opozice versus vláda a prezident.
„Ruská strana ví, na koho se může spolehnout“
Ruská státní média často citují českého prezidenta Miloše Zemana, ale že odsoudil zařazení ČR mezi nepřátele Ruska, zmínila jen lehce. Používají jeho slova, jen když se jim to hodí?
Ruská strana ví, na koho se může spolehnout, a v Rusku se nijak netají s tím, že Miloš Zeman je jejich člověk v Praze. A on to dává najevo setrvale. V poslední době to byl právě Miloš Zeman, kdo replikoval ruský postoj vůči kauze Navalného, je to Miloš Zeman, kdo zpochybnil závěry západních zpravodajských služeb, pokud šlo o sestřelení letadla MH17, otravu Skripala a pochopitelně i pokud jde o vyšetřování Vrbětic. Čili nic nového pod sluncem, naopak „starý dobrý Miloš Zeman, jejich člověk v Praze“.
O co propagandě jde? Rozšířit co nejvíc verzí, chaos, zmatek? Nebo vyvrátit verzi, která je oficiální?
To, co je určené primárně ruským divákům, má ukázat, jak se ruská státní moc prezentuje svým občanům. To znamená, že Rusko je silný rozhodný stát, na jehož straně je historická pravda i pravda současnosti. Pokud jde o dopady ruské propagandy do zahraničí, má snahu vnést chaos a nesoulad mezi spojence ať už z Evropské unie, nebo Severoatlantické aliance.
„Pavel Novotný byl pro Rusy šok“
Máte představu, jakým způsobem tady ruští státní novináři pracují? Pořadu Newsroom ČT24 se ozval divák, který vystupoval v reportáži ve státní ruské televizi, reportérka mu ale tvrdila, že je studentka, která dělá bakalářskou práci. Je tohle běžný postup k získávání respondentů?
Já osobně nemám žádnou zkušenost s ruskými novináři, protože s nimi zásadně odmítám komunikovat. Z toho, co vím, jejich potřebou je splnit zadání. A tím je ukázat Česko, případně Evropu, jako zemi a prostor, který se neustále zmítá v problémech, které vlastními silami není schopný řešit.
To se týkalo migrační krize, to bylo v ruských sdělovacích prostředcích velice výživné téma, teď se to týká kauzy Vrbětice a před tím už vzpomenuté problémy kolem Koněva a pomníku v Řeporyjích. My jsme podle ruských reportáží nekompetentní, zmítáme se v chaosu, nevěříme sami sobě, natož abychom byli schopni sami o sebe se postarat.
K dřívějším kauzám, které zmiňujete, vystupoval v ruských médiích řeporyjský starosta Pavel Novotný. V Česku jeho vystoupení zvedlo vlnu reakcí, co v Rusku? Jak tam lidé reagují na to, když v pořadech vystupuje Čech s protichůdným názorem?
Myslím, že pro ruské televizní diváky byl Pavel Novotný šok, protože on dokázal dostat moderátory, kteří ho, nemůžu říct zpovídali, oni se ho spíš snažili mediálním způsobem lynčovat, do naprosté defenzivy. Nečekali, že se potkají s takovým živlem. Samozřejmě že to mělo negativní dopady na určitou část ruského diváctva, ale s tím se prostě nedá nic dělat. Každá politická aktivita vždycky přinese nějaká pozitiva a nějaká negativa.