Koronavirus skloňují každý den, setkat se s ním nesmí. Redakce zavádějí preventivní opatření

Novináři informují, jak nákaza postupuje, a tlumočí, co dělat, aby nakažených nepřibývalo. Sami přitom musí dávat pozor, aby se nestali aktéry vlastních zpráv. Šanci mají poměrně vysokou – natáčet jezdí do nemocnic, na letiště i nádraží, mluví s lékaři, hygieniky i záchranáři, a hlavně sledují příběhy nemocných i lidí v karanténě. Jaké jsou během pandemie poměry v českých i zahraničních redakcích, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Jari Pilati v redakci už nebyl přes dva týdny, přesto o koronaviru neustále informuje. A to i z těch nejohroženějších italských regionů. Coby reportér italské televize RAI se kromě sebe snaží před nákazou chránit i další členy redakce.

„Pracuji jedině venku. Je lepší, když se svými kolegy zůstaneme co nejméně v kontaktu. Protože jsem pracoval v zónách, kde se virus velmi silně rozšířil. Takže je tu jistý risk, já jsem risk. Musím zůstat v určitých destinacích, kde zpovídám lidi, ale pouze za použití držáků na mikrofon, za použití roušek,“ popisuje svou každodenní rutinu.

Reportoval ze zemětřesení, pokrýval uprchlickou krizi, koronavirus přesto řadí k těm nejsložitějším situacím. „Tady je totiž velmi těžké říkat příběh pomocí obrazů. Je jednoduché ukázat zemětřesení, můžete vidět ruiny, ale v tomto případě musíte s lidmi mluvit a naslouchat jejich příběhům,“ říká novinář Pilati. Práci mu komplikuje také nařízení italské vlády – to médiím zakazuje mluvit s lékaři.

Redakce bez návštěv

Bartosz T. Wieliński je zase novinář, který o koronaviru píše pro polský deník Gazeta Wyborcza. V Polsku zatím není situace tak závažná, zájem o zprávy týkající se nákazy je ale enormní. „Naši čtenáři nás vzali útokem, což je samozřejmě dobře, ale přál bych si, aby k tomu nedošlo teď, ale spíš při jiné příležitosti,“ říká. Poláci teď Gazetu na internetu čtou v podobném počtu jako v období voleb.

Během nich ale redaktoři nemají taková omezení. „Vydavatelství se rozhodlo zrušit veškeré zahraniční cesty, lidé, kteří se vrátí z Itálie nebo východního Německa, jsou 14 dní v karanténě a pracují z domova. Kolegové, kteří kýchají nebo mají symptomy chřipky, musí zůstat doma. Rušíme v budově veškeré akce, snažíme se nepouštět si dovnitř moc lidí zvenku,“ popisuje opatření v redakci Wieliński.

Home office a porady po telefonu

V Česku to na některých místech nevypadá jinak. Veřejnost má například už od začátku března zákaz vstupu do budovy Českého rozhlasu. Regionální Deníky omezují meetingy a porady dělají on-line nebo telefonicky.

Redaktoři ze Seznam Zpráv můžou pracovat z domova. To už ale neplatí pro ty, kteří natáčí pro Televizi Seznam. „My ty zprávy musíme fyzicky vyrobit, což znamená natočit, ustříhat, dojet za lidmi pro obrazový materiál. Tudíž, abychom měli home office, to pro nás nepřipadá v úvahu, protože my bychom neodvysílali zprávy,“ vysvětluje šéfredaktor zpravodajství Televize Seznam Pavel Cyprich.

V Hospodářských novinách si povinnou práci z domu vyzkoušeli všichni. Trénovali tak pro případ nucené karantény. Jinde se do práce další lidé naopak povolávají, například do České televize. Na výzvu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání totiž televize začala Události živě tlumočit do znakového jazyka.