Epidemie v přímém přenosu. „Články o koronaviru čtou miliony lidí, nesmí v nich chybět kontext,“ říká novinář BBC

Jak velkým tématem je koronavirus pro BBC?

Je to obrovské téma pro celou Británii a obzvlášť pro nás v BBC. Plní titulní strany všech novin, je předmětem všech debat v rozhlase a v televizi. Je tím největším příběhem v oblasti zdravotnictví, kterého jsme za posledních několik let svědky.

Věnovali jste se vůbec někdy tak silnému tématu?

Pracuji jako zpravodaj pro sekci BBC zabývající se zdravotnictvím už zhruba deset let.  V době, kdy jsem s tím začínal, sužovala Spojené království epidemie chřipky. To bylo rušné období, ale myslím si, že tohle téma bude vůbec nejnáročnější. Epidemie koronaviru totiž zatím v Británii nedosáhla svého vrcholu.

Podle informací, které máme, by k tomu mohlo dojít během příštích dvou týdnů. Vrcholné období by mohlo trvat pět nebo šest týdnů, ale poté může kulminovat znovu. Proto si myslím, že se tímhle tématem budeme zabývat ještě další týdny, ne-li měsíce. A nejde jen o dopad na zdraví lidí, je třeba brát v potaz i ekonomické následky – co to udělá s ekonomikou Velké Británie a jak to ovlivní země, se kterými obchodujeme.

Přijde vám, že teď publikum hledá informace mnohem víc?

Webu BBC enormně vzrostla návštěvnost. Naše články o tom, jak snížit riziko nákazy nebo jaké jsou symptomy koronaviru, čtou miliony lidí. Z průzkumu publika víme, že lidé mají obrovský zájem o informace ohledně viru. Nejde jim jenom o to zjistit, jak se před nákazou chránit a jaké jsou příznaky, lidé jednoduše chtějí mít přístup k nejaktuálnějším informacím.

Jak s tímto tématem pracujete?

Především se spoléháme na informace od britské Národní zdravotní služby (NHS), která spolupracuje s vládní agenturou Public Health England. Od nich každý den pravidelně dostáváme nové informace ohledně počtu testovaných a nově nakažených. Jsou také ve spojení s nemocnicemi, a tak nás bohužel informují i o smutných případech lidí, kteří nákaze podlehli.

To jsou naše hlavní zdroje, se kterými aktuálně pracujeme. Současně jsme samozřejmě v kontaktu i s publikem – lidé nás oslovují s informacemi o tom, co slyšeli a viděli; často jde o lidi, kteří navštívili nemocnice. Kontaktuje nás i zdravotnický personál, který nám dává vědět o tom, jaká je u nich v nemocnicích situace.

Jak opatrná by nyní média měla být a jaký obsah by měla vytvářet, aby nešířila paniku a strach?

To je podle mého názoru opravdový problém. Musíme být velmi opatrní, abychom nevytvářeli paniku, a musíme si dát pozor na to, aby v našich obsazích nechyběl kontext. Například já sice ve svých reportážích píšu o tom, že se virem mohou nakazit tisíce lidí, ale zdůrazňuji v nich, že drtivá většina z nakažených má pouze mírné příznaky a plně se uzdraví. Počet nakažených lidí s těžkým průběhem nemoci je opravdu velmi nízký. Takže se to všechno snažím dát do souvislostí, ale zároveň se stejnou mírou snažím upozorňovat na to, že na nemoc neexistuje žádný lék a že se koronavirem pravděpodobně nakazí tisíce lidí. V důsledku to totiž podle mého názoru tak či tak ovlivní nás všechny.

Je tedy těžké to vyvážit – snažíme se zasadit informace do kontextu a zároveň ukázat rozsah problému, aniž bychom u našich posluchačů, diváků a čtenářů vyvolali paniku.

Jak spolupracujete s orgány státní správy? Měla by jim média víc pomáhat?

Jak jsem již dříve zmiňoval, z velké části se spoléháme na Národní zdravotní službu (NHS), která nám dodává potřebné informace. Ty se k nám ale dostávají i z jiných zdrojů – o tom, co se děje v nemocnicích, nás informují sami lékaři a zdravotní sestry.

Podle mě je naším úkolem tvořit zprávy o věcech tak, jak se skutečně dějí. Pokud čelí vláda kritice za to, v jakém rozsahu a jak rychle reaguje na šíření nákazy, tak o tom musíme napsat nebo natočit reportáž. Stejně tak ale musíme informovat o krocích, které vláda dělá, a vysvětlit, proč se k nim uchýlila. Myslím tím, že v současnosti je velkým problémem to, v jakém okamžiku se vláda rozhodla zavést přísná opatření, kterými se snaží zpomalit šíření nákazy. Debata o těchto nařízeních stále probíhá a my o tom musíme psát tak, jak se to skutečně děje.

Můžeme říct, že je to poprvé, kdy sledujeme epidemii v přímém přenosu? Informace o ní jsou totiž všude – na internetu, na sociálních sítích…

Snažím si vzpomenout, jaké to bylo, když před deseti lety došlo k chřipkové epidemii, ale zdaleka se to nepodobalo aktuální situaci. Myslím, že to názorně ukazuje jeden z problémů, kterým čelíme – že se o koronaviru šíří velké množství dezinformací. Naším úkolem je poskytnout k těmto zprávám protiváhu, tedy informace, které jsou důvěryhodné a které lidé mohou dále použít.

Zavedla BBC v souvislosti s epidemií koronaviru nějaká speciální opatření v redakcích? Jak případně ovlivňují vaši práci?

Poučili nás o tom, jak pracovat s hosty – v jaké vzdálenosti od nich máme stát, co dělat, když je někdo z nich nachlazený nebo má kašel, a taky jak postupovat, kdybychom se sami cítili nemocní. Samozřejmě bychom nedělali rozhovor s nikým, kdo je v karanténě.

Máte nějaký nouzový plán pro případ, že by se nákaza dostala i do vaší redakce?

Bude to velmi zajímavé, že? Podle mě jsme všichni schopní pracovat z domova. Mluvím s vámi přes Skype, mohl bych to samé udělat i pro své kolegy, kdyby bylo potřeba. Ve skutečnosti pracuji doma celkem často – minulý víkend jsem například na tomto tématu pracoval z pohodlí svého domova. Pokud to tedy bude nezbytné, nebude to pro mě problém.