Loni se v Česku konalo rekordních 25 místních referend o větrných elektrárnách. V posledních měsících odpor proti větrným turbínám zesílil. Opírá se přitom nejen o legitimní obavy, jako je třeba tradiční ráz krajiny, ale také o strašení přehnanými či zcela smyšlenými dopady na zdraví či zvířata. V šíření dezinformací hrají klíčovou roli slovenští aktivisté, kteří od loňského podzimu přesvědčují obyvatele českých vesnic, aby větrníkům řekli ne. Tématu se pro pořad Reportéři + věnoval Jan Moláček.
Podle Moláčka je logické, že se lidé zajímají o to, co vyroste na kopci za jejich obcí, a že stavba velké větrné elektrárny se některým nemusí líbit. „Na druhou stranu ale do té debaty vstupují dezinformace o negativním vlivu turbín na lidské zdraví. A když tomu někdo uvěří a začne se opravdu bát, tak to potom přechází do roviny velmi negativních emocí,“ podotýká.
Prakticky všech debat na toto téma, které se v tuzemsku konají, se účastní slovenská aktivistka Katarína Ondrušová. Podle Moláčka hraje právě tato žena klíčovou roli v šíření nepodloženého strachu. Na Slovensku je totiž podle reportéra etablovaná velmi silná protivětrná dezinformační lobby, která rozšířila svoje působení i do Česka.
Její součástí je i Daniel Máčovský, který patří mezi hlavní postavy slovenského a stále více i českého odporu proti větrným elektrárnám. „Byl jsem v životě vrcholový sportovec, farmář, ředitel banky, velký podnikatel, malý politik, takový obecní, a potom jsem z toho onemocněl,“ říká.
„On o sobě v poslední době prohlašuje, že se našel ve filozofii himálajských jogínů, má svůj e-shop, kde prodává různé takové duchovní předměty,“ uvádí o Máčovském redaktor deníku SME Martin Vančo.
Máčovský tak svůj odpor proti větrným elektrárnám využívá i obchodně. Ve svém jogínském e-shopu prodává například minci, které přisuzuje tajemnou moc a u níž, jak píše, předpokládá silný ochranný účinek země před vrtulemi a jinými pohromami.
„Když jsem se dozvěděl, že se tu objevil záměr postavit sedmnáct kusů 250metrových vrtulníků kousek od naší vesnice, tak jsem se o to začal zajímat velmi,“ popisuje Máčovský, proč se tématu větrných elektráren začal před rokem věnovat. Znalosti prý získal samostudiem a mnohými setkáními s odborníky.
„Založil především poměrně vlivný web zapravdu.sk a také facebookovou skupinu ‚Za pravdu o větrných parcích‘, kde veškeré informace o takzvaně negativních účincích větrných elektráren shromažďuje,“ přibližuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Vidomus.
„Jádro protivětrného hnutí“
S Máčovským spolupracuje právě již zmíněná Ondrušová. „Založila občanské sdružení Pokojný Vietor. Právě toto občanské sdružení spolu s panem Mačovským a s jeho sdruženími je jádrem protivětrného hnutí,“ vysvětluje Vančo. Reportéři ČT si Ondrušové všimli už loni v říjnu na besedě o větrných elektrárnách na Orlickoústecku. Už tehdy je podle Moláčka překvapilo, že zásadní roli v debatě hraje Slovenka, která s regionem nemá nic společného.
„Máčovský i Ondrušová spolu velmi intenzivně spolupracují. No a ta teritoria Slovensko a Česko si svým způsobem rozdělili. Ondrušová se účastní protivětrných aktivit v Česku. Zhruba od října 2025,“ upřesňuje Vidomus.
Ondrušová se letos v únoru účastnila i debaty v obci Věžky na Kroměřížsku, kam se opět vydali i Reportéři ČT. „Teče voda, vy ji zastavíte, je klid. Zase teče, zase zastavíte. Ale ten infrazvuk, který neslyšíte, vám stále v hlavě, někde v podvědomí, dělá kap, kap, kap, kap. A přesně o tom to je,“ řekla v rámci debaty o větrných elektrárnách přítomným občanům.
„Tyhle osobnosti jako Máčovský nebo Ondrušová fungují také jako jacísi experti na zakázku. To znamená, že ti lokální odpůrci z velmi malých obcí, jak na Slovensku, tak v Česku, si je zvou na setkání třeba se zastupitelstvem nebo s ostatními občany,“ vysvětluje Vidomus.
Na otázku, proč se slyšení po celém Česku účastní, Ondrušová odpověděla, že ji lidé zvou. „Přes sítě jsme se nějak dali dohromady, protože já se tím zabývám už od roku 2020,“ dodává. „Těmto osobám se daří ovládnout debatu a takzvaně přesvědčit i mlčící většinu, která na větrné elektrárny nemá nějaký vyhrocený názor,“ poznamenává Vidomus.
Ondrušová působí jako podnikatelka v několika slovenských firmách, především v zemědělském družstvu ve své domovské obci. Investorům do větrné energetiky vyčítá, že chtějí podle ní jen vydělávat peníze. Sama ale působí také ve firmě Agropex, která na poplatcích za obnovitelné zdroje dostala od roku 2013 přes pět milionů eur. Do předloňska provozovala bioplynovou stanici.
A to přesto, že to podle Ondrušové také není ekologické. „Ano, měli jsme bioplynovou stanici, ale pro zemědělce to mělo význam. Rovněž to byl takový boom jako tyto větrné parky, ale podle mě to nemělo s bio nic společného. Protože vy musíte zasít kukuřici, musíte tam dát chemii, musíte tam dát naftu, musíte tam dát stroje,“ popisuje.
Debatu rozproudily akcelerační zóny
Větrné elektrárny se dostaly do popředí zájmu kvůli takzvaným akceleračním zónám, kde by jejich budování mělo být rychlejší. To aktivizovalo i odpor. Na Slovensku o něco dřív než v Česku. Proč společenská podpora klesá?
„Začalo to hlavně, řekl bych, až systematickou antikampaní vůči projektům větrných elektráren na sociálních sítích, které se nějakým způsobem přelévají až do nějaké formy strachu,“ myslí si člen výkonného výboru Slovenské asociace udržitelné energetiky Ján Lacko.
Právě role slovenských aktivistů je podle odborníků v české veřejné debatě o větrných elektrárnách v posledních týdnech a měsících naprosto klíčová. „Role těch slovenských aktérů (…) je v tomhle konkrétním tématu překvapivě velmi významná a silná, protože se ukazuje, že oni jsou tím primárním zdrojem pro řadu českých dezinformačních kanálů,“ vysvětluje mluvčí Českých elfů Bohumil Kartous.
Jedna z žen během debaty v obci Věžky vyjádřila třeba strach z toho, že větrné elektrárny obyvatelům způsobí nespavost a zdravotní potíže. „Neprodáte majetky a nemůžete zůstat bydlet ve svém domě. To nejde, že opustíme domovy. A půjdeme kam? Budou z nás bezdomovci? Co budeme dělat?“ ptala se. Další z obyvatelů obce zase Reportérům sdělil, že se bojí o zvěř, sám o sebe i o své děti.
Mezi nejčastější obavy patří infrazvuk
Slovenští aktivisté se podle Moláčka s reportéry ochotně bavili. „Oni sami tvrdí, že to dělají dobrovolnicky, že jen chtějí chránit přírodu a zdraví,“ dodává. Radikální odpůrci elektráren ale debatu často vyhrocují. „Úplně nejhorší je infrazvuk a jeho vliv na zdraví člověka, na psychiku z hlediska poruch soustředění, rovnováhy, bolesti hlavy, migrény, kardiovaskulární choroby, zvýšení tlaku a další a další a další choroby,“ tvrdí Máčovský.
Podle Dany Potužníkové z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě je infrazvuk součástí v podstatě každého akustického signálu. „Je to neslyšitelná část nízkofrekvenčního zvuku, kdy lidské ucho zvuk neslyší, ale může ho vnímat. Z hlediska vlivu na zdraví můžu říct, že ze současných uznávaných vědeckých podkladů nejsou žádné důvěryhodné závěry o tom, že by zrovna tato složka zvuku měla mít přímý vliv na lidské zdraví,“ zdůrazňuje.
Zastupitel Olomouckého kraje a vedoucí lékař Zdravotnické záchranné služby v Kroměříži Marek Obrtel (Stačilo!) ale na debatě v obci Věžky vyjádřil obavy z toho, co se stane, když se člověku frekvence v pásmu pod dvacet hertzů dostane na úroveň srdeční frekvence. „Což se klidně může stát, protože tam je potom bezprostřední ohrožení třeba lidí, kteří mají kardiostimulátory,“ míní.
„Aby mohly mít nějaký efekt na zdraví, musí ty hladiny být poměrně vysoké, což v tomto případě nejsou. Nesetkali jsme se s tím, že by nám lidé kolabovali někde v okolí větrných elektráren, že by jim vypínaly kardiostimulátory a měli různé potíže,“ vyvrací obavy Potužníková.
Infrazvuk a vliv na lidské zdraví ale není jediným argumentem odpůrců větrných elektráren. „Máme tam výpovědi farmářů. Když farmářovi na nosnice spustili větrnou elektrárnu, nosnost klesla o devadesát procent. Po pár týdnech, protože by zkrachoval, přestěhoval celou farmu k nějakému kamarádovi o dvacet, třicet kilometrů daleko a ty slepice čtyři dny v kuse spaly,“ tvrdí Máčovský.
„V okamžiku, kdy třeba se mluví o projektu větrníků u nějaké obce a v té obci zcela pochopitelně a legitimně vznikne nějaký odpor, může být tento příklad zneužit tím, že se ho chopí nějaký dezinformátor nebo populista,“ říká Kartous, podle něhož se poté na případ, který se původně týkal třeba jen toho, že lidé nechtějí mít větrníky v blízkosti obce z estetických důvodů, začne „nabalovat celá lavina bludů“.
„Chci zdůraznit jednu věc, a to, že my chápeme, když obyvatelé měst a obcí, kde jsou ohlášené projekty větrných elektráren, mají obavy. Avšak jsme svědky toho, že častokrát ta debata sklouzává do nějaké iracionality, strachu z hluku, infrazvuku,“ říká Lacko.
Větrné elektrárny a slyšitelný hluk
Aktivisté například také varují, že větrné elektrárny dělají slyšitelný hluk. To může být v určité vzdálenosti nebo v určitém terénu reálný problém. „Větrné elektrárny posuzujeme jako jakýkoliv jiný standardní stacionární, čili průmyslový, zdroj hluku a limity jsou stanoveny před fasádou chráněných objektů na padesát decibelů v denní době, čtyřicet decibelů v noční době a uvnitř v chráněných místnostech, což je třeba vaše ložnice nebo obývací pokoj, jsou ty limity ještě o deset decibelů nižší,“ vysvětluje Potužníková.
„Ale vyslechněme si výpověď českého starosty obce Potštát, který říká, že teď, když tam třeba budete, nic neuvidíte, nic neuslyšíte. Ale pak přijdou třeba týdny v kuse, kdy lidé z toho doslova šílejí. Nemohou spát, nemohou otevírat okna, nemohou nic,“ namítá Máčovský.
Reportéři se vydali do malé vesnice Lipná, okrajové části Potštátu na Přerovsku. Právě tato obec má být hlukem z nedaleké větrné elektrárny postižena nejvíce. Podle Moláčka ale na místě nebylo slyšet vůbec nic.
„Je pravda, že vítr se točí, takže vždycky je to o tom, odkud fouká. A zrovna teď jde slyšet více potok než větrná elektrárna. Ale bývá období, kdy tady dole ani nefoukne a na vrchu fouká hodně, a pak to přirovnávají i k přistávajícímu vrtulníku,“ řekl Reportérům starosta Potštátu René Passinger (nestr.).
Reportéři ale podobný zvuk neslyšeli ani na opačné straně od elektrárny. Vydali se i za větrnou elektrárnu tak, aby vítr foukal od ní směrem k nim. Od elektrárny v tu chvíli byli stejně daleko jako předtím na druhé straně ve vesnici Lipná. „Tady její zvuk chvílemi slyšíme, ale jen velmi nezřetelně,“ popsal Moláček.
„Když se počítají hlukové studie, tak standardem je, že počítáte stav, kdy fouká, všechny elektrárny, ať jich je, kolik chce, jsou natočeny směrem k zástavbě, směrem k objektu, ke kterému počítáte. Čili se počítá ta nejvyšší možná zátěž, která připadá v úvahu,“ přibližuje Potužníková.
Roli hraje i psychika
Podle Passingera je elektrárna slyšet, když je dole v obci bezvětří. Připouští ale i roli psychiky. „Večer při otevřeném okně tu větrnou elektrárnu slyšíte. A možná, když to psychicky posloucháte celodenně, tak potom s tím máte problém, jenom když tu větrnou elektrárnu vidíte,“ popisuje s tím, že svoji roli podle něj ale hraje i samotný hluk.
„Samozřejmě je to psychosomatická záležitost. Logicky u všech zdrojů hluku, pokud s ním nesouhlasíte, máte k němu odpor, nechcete ho tam, tak ho subjektivně vnímáte jako více obtěžující. A už to se může propsat do rušení vašeho spánku,“ dodává Potužníková.
Kolem Potštátu mají vyrůst i další turbíny. S těmi už by ale podle starosty problém být neměl. „My jsme si vybojovali ještě hlukové stanice, které budou přesně měřit hluk větrných elektráren, směrové mikrofony budou naměřené přímo na ně. Pokud bude elektrárna dosahovat hluku, který bude přesahovat hygienické limity, tak má firma nařízeno, a smluvně to máme sepsané, že půjdou do nižších módů, méně hlučných,“ vysvětluje.
Reálné základy i vědecké studie
Na roli dezinformací v odporu proti větrným elektrárnám se v rámci své studie zaměřil Vidomus. „Malé české spolky se dříve tím tématem zaobíraly, ale najednou přebírají tu slovenskou argumentaci a často argumentují velice podobně. Typicky jde o obavy o zdraví a vliv infrazvuku na zdraví, což jsou ale často argumenty, které jsou zveličené,“ zdůrazňuje s tím, že argumenty sice pracují s reálnými základy, avšak význam infrazvuku zveličují.
Zaštiťují se i tím, že citují vědecké studie. „V kontextu zdraví nebo vlivu na floru, faunu, dejme tomu na ptactvo, citují řadu vědeckých studií. Ovšem stejně tak vědecké studie cituje řada jiných dezinformátorů v jiných kontextech. Je to taková eroze tradiční expertizy, které jsme byli svědky i třeba v době pandemie covidu,“ říká Vidomus.
Jak je to s financováním aktivit slovenských aktivistů? „Spustili crowdfundingovou kampaň, mají transparentní účet, tam se jim daří něco vybírat, ale jsou to vlastně jen tisícovky eur,“ podotýká Vančo.
Spojitost s Ruskem aktivisté odmítají
Ondrušová ovšem zdůrazňuje, že rozhodně není ruskou agentkou. „Platím si to ze svých peněz, zase ze svého volného času, okrádám rodinu o čas i o peníze. A nejen já, ale všichni, kteří chceme zachovat krajinu tak, jak jsme ji dostali darem, a nemáme právo ji zničit kvůli pár lidem, kteří si chtějí namastit, promiňte, kapsy,“ říká. „Když přestávají argumenty a když pravda začíná skutečně vycházet na povrch, tehdy se vytáhne ruská karta,“ míní Máčovský.
Obnovitelné zdroje jdou proti zájmům Ruska, které potřebuje exportovat ropu i plyn. „Já třeba jsem velice opatrný a velmi skeptický něco takového otevřeně říci, že by někdo z nich byl placený z Ruska, ačkoliv samozřejmě nemůžeme vyloučit nic,“ domnívá se Vidomus, který ale připouští, že Moskva provádí vlivové operace, které mají proces energetické tranzice oslabit.
„Většina těch lidí skutečně tomu svému boji věří a vlastně není potřeba, aby je někdo jako z Ruska platil. Na druhé straně si možná neuvědomují, že jednají v zájmu Ruska,“ myslí si Vidomus, podle něhož Moskvě jde o polarizaci, rozdělování společnosti a vyvolávání kulturních konfliktů. „A v konečném důsledku o vlastně odklad zavádění obnovitelných zdrojů,“ dodává.
Moláček ovšem podotýká, že Máčovský zastává i v jiných otázkách postoje, které se kryjí s oficiálními stanovisky Kremlu nebo jsou jim velmi podobné. „Když řekneme, že Rusko napadlo Ukrajinu, za mě je to trošku zkreslené a potřebujeme se podívat celkově, co předcházelo tomu konfliktu,“ tvrdí například. Na Moláčkovu poznámku, že opakuje propagandu Kremlu, doplňuje, že neodsuzuje Rusko ani Ukrajinu a pouze popisuje trochu jiný postoj.
Tématem se zabývají i politici
Tématu větrných elektráren se ale věnují i politici z vládního tábora. Například podle předsedy Poslanecké sněmovny a šéfa SPD Tomia Okamura jeho hnutí s „obřími větrnými elektrárnami“ nesouhlasí. Problematikou se zabývá i vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek (za Motoristy).
Nejsilnější vládní hnutí ANO přitom v minulém volebním období zákon o akceleračních zónách podpořilo. Šéf hnutí a předseda vlády Andrej Babiš ale nyní záměr na budování velkých elektráren kritizuje.
Takzvané akcelerační zóny byly schváleny loni v létě. Pomoci měly k rychlejšímu budování obnovitelných zdrojů. „Zatím ale aktivizovaly spíš jejich odpůrce. A toho odporu si všimli politici, především ze současného vládního tábora. A hlavně samozřejmě ti, kteří i v minulosti byli například proti klimatickým opatřením Green Dealu a podobně,“ vysvětluje Moláček.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová (nestr.), která je členkou senátorského klubu ANO a která byla přítomna na debatě v obci Věžky, si nemyslí, že by Česko dospělo do podobného stavu jako Německo, kde jsou větrníky normální věcí. „Podle mě jsme moudří. Moudřejší,“ odpovídá na otázku, zda jsou Češi jiní než Němci. „Jsme odpovědní vůči svým budoucím dětem,“ dodává.
Má vůbec v Česku větrná energetika šanci proti odporu, který se proti ní zdvihl? „Já se musím přiznat, že jsem trochu skeptik, ten odpor je velký. (…) Racionální debata v těch lokálních komunitách je do značné míry znemožněná,“ uzavírá Vidomus.
