Česko dohání deficit ve větrné energetice – letos se uskutečnil rekordní počet místních referend o větrnících. S jejich instalací ve své obci ale dlouhodobě souhlasí pouze kolem 40 procent lidí. S větrnou energií jsou spojené i různé dezinformace a fámy. Obnovitelné zdroje se dle odborníků také stále více stávají i cílem dezinformačních kampaní Ruska, které nemá zájem na jejich rozvoji. Stát ve snaze větrnou energetiku rozvíjet pak naráží někdy i na odpor krajů, informovali Reportéři ČT. O tématu natáčel Tomáš Vlach.
„Vidíme tady velké aktivity, které jsou podporované zřejmě z Ruska, jehož cílem není, aby si Evropa vyráběla energii sama a byla nezávislá,“ míní předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
Nejčastější argumenty proti větrným elektrárnám se týkají hluku, narušení krajinného rázu, ale i vlivu na přírodu a zvířata. Mluví se také o drahé ekologické likvidaci nebo dopadech na lidské zdraví. Někdy se ale zmíněné důsledky nedají jednoznačně prokázat a objevují se také dezinformace.
„Někdy jsou ty případy bizarní, připomínají trošku čarodějnické procesy ze středověku: ‚Nebudou nám tady dojit krávy‘,“ přiblížil Jan Rovenský z hnutí Duha. Dodal, že další dezinformace se zaměřují na nedostatek srážek nebo vysílání infrazvuku, což „je věc, která je obtížně měřitelná a dá se jí velmi dobře strašit“.
„Může nastat situace, kdy elektrárna má problém a může tam být infrazvuk,“ připustil Aleš Jiráska z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk, ale v běžné situaci se podle něj v okolí větrných elektráren infrazvuk nevyskytuje.
Hluk z větrných elektráren má navíc v tuzemsku svůj pevně daný limit – a to 40 decibelů. „Od zástavby to vychází tak nějak 600 metrů plus minus a záleží na počtu větrných elektráren,“ dodal Jiráska. V zahraničí bývají limity vyšší a třeba v Estonsku jsou větrníky k obytným domům běžně blíž, než je tomu u nás, problém tam představuje i padající led.
Nevyužitý potenciál
Česko však na rozdíl od jiných států v Evropě nevyužívá potenciál větrných elektráren naplno. V zemích Evropské unie se podílejí na výrobě elektřiny asi dvaceti procenty, v Česku jedním procentem. „Potenciál máme na třetinu až čtvrtinu (spotřeby),“ míní Chalupa.
Strategie odcházející vlády počítá s tím, že by se do roku 2030 měl výkon větrných elektráren zpětinásobit, protože tři roky poté by pak mělo skončit spalování uhlí.
„Jsme lehce pozadu, na druhou stranu se ta situace výrazně zlepšila,“ tvrdí náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla.
Rekordní počet referend o větrných elektrárnách
Podle statistik České společnosti pro větrnou energii se letos uskutečnil rekordní počet místních referend o větrnících – bylo jich 23, v předchozích dvou letech jen devět a před tím ještě míň. Kladně dopadlo něco přes 43 procent z nich. Přitom ale započítány nejsou ankety sloužící jako vodítko k rozhodování zastupitelů. Potvrdilo se, že tam, kde větrníky už jsou, je jejich prosazení snadnější.
V obci Anenská Studánka je zatím šest větrných elektráren a přibýt mají další čtyři. Lidé jejich stavbu schválili v referendu s padesátiprocentní účastí a s podporou sedmdesáti procent hlasů. „Spousta lidí ví, že to není takový strašák, co se povídá, že je odliv lidí a nerodí se noví. Naopak máme spoustu zájemců o pozemky a baráky,“ sdělila starostka obce Růžena Motlová.
Větrníky jsou v obci na Orlickoústecku od roku 2006 – dosud z nich vesnice nic neměla, nyní už investoři nabídli již běžné benefity třeba do obecního rozpočtu, obvyklé jsou i bonusy lidem na elektřinu. I tak bylo podle starostky prosazení obtížné.
„Byla tři jednání, kdy ta firma přijela, komunikovala s občany, samozřejmě někteří lidé zůstali u toho, že ty vrtule nechtějí, ale spousta změnila názor,“ přiblížila vyjednávání Motlová.
Likvidace větrníků
V podhůří Orlických hor, kde žádné větrné elektrárny ještě nestojí, se investorům přesvědčit obyvatele příliš nedaří. A nešlo jim to ani během vypjaté veřejné diskuse v sále hospody ve Velké Skrovnici. „Proč se to nedává do průmyslových hal? Proč se to nedává k dálnicím?“ ptala se jedna z účastnic debaty.
V minulosti na některých místech naopak zvítězila snaha lidí větrníky odstranit. Příkladem je větrný park v Novém Hrádku na Náchodsku, kde technická závada způsobila nadměrnou hlučnost větrných elektráren. Lidé si kvůli tomu stěžovali, což vedlo ke zlikvidování čtyř větrníků.
„Když běžely ty čtyři, nebo ony běžely tři, tak na naší chalupě se v noci ani nedalo spát. Byl to kravál,“ popsal situaci v roce 2006 obyvatel obce Nový Hrádek. Jiráska připustil, že vlivem poruchy může být elektrárna hlučná. „Může do ní uhodit blesk, může se zkřivit list rotoru a může být hlučnější než ty ostatní,“ uvedl několik příkladů. Podle něj však takové poruchy lze opravit.
Omezení výstavby v Krušných horách
Když provozovatel větrných elektráren Stanislav Buchta před více než dvaceti lety chystal stavbu větrného parku Kryštofovy Hamry, nemusel se na nespokojené obyvatele příliš ohlížet, protože tamní vesnice zanikly kvůli poválečnému odsunu a stavbě přehrady.
Dnes je tak tento větrný park největší v Česku. Sestává se z 21 elektráren, každá má i s lopatkou 120 metrů. Jde ale už o starší typy. Lidem z obcí, které v okolí zůstaly, už mnohdy větrné elektrárny nevadí, třeba i proto, že je mají daleko – a jejich provozovatel vesnicím finančně pomáhá.
Po skoro dvaceti letech provozu je ale třeba větrníky modernizovat. V plánu je nechat jich míň, třeba jen sedm, ale o sto metrů vyšších. „Samozřejmě je to i otázka boje s úřadem, protože Krajský úřad Ústeckého kraje vyhlásil další změnu územního rozvoje kraje. Má v plánu omezit výstavbu i modernizaci těch stávajících (větrníků) a zamezit výstavbě na Krušných horách,“ sdělil Buchta.
Ústecký kraj ve výhradně písemné odpovědi oponuje, že od roku 2011, kdy zavedl plošnou regulaci větrných elektráren, svůj restriktivní přístup zmírnil a nyní se regulace týkají právě jen Krušných hor.
„Větrné elektrárny tam, kde již jsou, mají opravdu negativní dopad na výskyt chráněného tetřívka. Proto se v ptačích oblastech nepředpokládá povolení dalších záměrů ani obnova těch, které tam již jsou, po skončení jejich životnosti,“ sdělil kraj.
Nahrazení uhlí
Jenže za osm let by už mělo zcela skončit uhlí a otázkou je, jestli si Česko může dovolit rušit větrné elektrárny. Odcházející vláda zavedla ve snaze usnadnit rozvoj větrné energetiky takzvané akcelerační zóny, kde by povolovací procesy měly být jednodušší a větrníky by také měly zůstat i v místech, kde už stojí a nikomu nevadí.
„Nejenom obce, ale i kraje mají nejednotný přístup. Jsou tady oblasti, které plošně zakazují výstavbu jakýchkoliv obnovitelných zdrojů, což si myslíme, že není úplně správné. Je potřeba ten dialog,“ nabádá Neděla.
„Myslím si, že stát selhává ve vysvětlovací kampani. Za x let jsem neslyšel, že větrné elektrárny jsou přínosem,“ doplnil Buchta.
