Uplynulý rok byl na Blízkém východě opět dramatický. Vášně budil svými kroky i americký prezident Donald Trump, který na jaře udeřil na syrský režim, aby v prosinci oznámil, že ze země stahuje vojáky. Palestinské protesty pak posílilo jeho rozhodnutí o přesunu ambasády do Jeruzaléma. Šéf Bílého domu se také rozhodl přiškrtit režim v Teheránu, když vypověděl klíčovou jadernou dohodu a obnovil protiíránské sankce. Saúdskou Arábii naopak po vraždě novináře Džamála Chášakdžího slíbil podržet – a to i v případě, že se prokáže vina Rijádu.
Írán: Trump chce rozložit režim pomocí sankcí
Nový šéf Bílého domu od předvolební kampaně opakoval, že smlouva mocností s Íránem je příliš mírná, tudíž neúčinná. Islámská republika se podle něj dál snaží získat jadernou zbraň, což Teherán odmítl. Také experti z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) zdůraznili, že Írán dohodu plní, americký prezident přesto v květnu oznámil, že od smlouvy odstupuje. Ve dvou vlnách pak dopadly na Írán americké sankce, jež cílí mimo jiné na ropný průmysl a bankovnictví.
Ostatní mocnosti se naopak rozhodly v jaderné dohodě s Íránem pokračovat a samotná islámská republika bojuje proti restrikcím po svém – třeba tak, že do země láká turisty, když pro ně zrušila problémová razítka do pasu. Teherán zároveň varuje, že nejhůř dopadnou americká opatření na migranty, kteří mohou zamířit na Západ. Už letos zemi opustily statisíce Afghánců.
„Pro Írán byl rok 2018 náročný. Jednostranné odstoupení Spojených států od jaderné dohody a následující obnovení sankcí Íránce tvrdě zasáhlo. Běžní lidé bojují s penězi poté, co jejich měna klesla až na sedminu loňské hodnoty, než se začala pomalu vzpamatovávat. Zatímco platy stagnují, ceny stoupají a mnoho lidí řeší základní existenční otázky. Nic z toho samozřejmě nezvyšuje popularitu vedení země, které čelí vysoké kritice. Kromě ekonomických otázek Írán zasáhla i otázka bezpečnosti: teroristický útok v Ahvázu Íráncům připomněl nepřátele za hranicemi, kteří hrozí přenesením války na jejich půdu,“ říká íránistka a arabistka Lenka Hrabalová.
V geopolitickém kontextu je obnova protiíránských sankcí dlouhodobě destabilizujícím krokem, míní expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
„Namísto toho, aby se USA pokusily v oblasti o geopolitické vyvážení, které zahájil (bývalý americký prezident) Obama, a to byl v podstatě jeho jediný výrazný úspěch na Blízkém východě, přiklánějí se USA k zcela jednostranné podpoře některých velmi sporných sunnitských režimů. Nejnebezpečnější podoby islamistického radikalismu – pro Západ i vlastně pro islámský svět samotný – přitom vyvěrají z jejich nitra, nikoliv z Íránu – jakkoliv je jeho politika rovněž kontroverzní, hlavně pak v podpoře (syrského prezidenta) Asada,“ upozornil Čejka.
Trump ale trvá na tom, že mezinárodní jaderná dohoda, kterou v roce 2015 uzavřela dřívější americká vláda Baracka Obamy spolu s Ruskem, Čínou, Británií, Francií a Německem, byla „děsivá a jednostranná“. Podle šéfa Bílého domu umožnila íránské vládě financovat šíření konfliktu na Blízkém východě. „Zatímco neustáváme v maximálním hospodářském tlaku na íránský režim, zůstáváme otevřeni komplexnější dohodě, která bude zahrnovat veškeré íránské škodlivé aktivity včetně balistického programu a podpory terorismu,“ zdůraznil v srpnu Bílý dům. Teherán ale nové kolo jednání odmítá a tvrdí, že odstoupení USA od smlouvy je nezákonné.
USA k obnově sankcí přistoupily poté, co izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že má k dispozici kopie íránských jaderných archivů, z nichž údajně vyplývá, že islámská republika v zakázaném programu pokračuje, což Teherán označil za propagandu. Židovský stát má Írán za úhlavního nepřítele, protože se obává údajně vyvíjených íránských jaderných zbraní a čelí opakovaným výhrůžkám ze strany tamního režimu.
„Jistě nelze popřít, že izraelsko-íránské vztahy jsou dlouhodobě na bodu mrazu, jenže pokud by jeho občané (Izraele) byli schopni dosadit k moci i jiné politiky než současného premiéra, který izraelsko-íránského napětí využívá ke krytí svých kontroverzí, mohla být uplynulá léta namísto eskalace etapou zklidnění izraelsko-íránského napětí. Není však vůbec vyloučeno, že tato ojedinělá možnost brzy pomine, protože Trumpova rádoby silácká politika ve skutečnosti v Íránu posiluje možnost návratu nových Ahmadínežádů (bývalý íránský prezident – pozn. redakce),“ konstatoval Čejka.
Izrael: Přesun americké ambasády a nová vlna ostřelování s Gazou
Napětí v Izraeli stoupalo v uplynulém roce hned několikrát. Židovský stát slavil sedmdesáté výročí založení, což přineslo mohutné protesty Palestinců, kteří požadují návrat uprchlíků. Situaci vyhrotil také kontroverzní zákon o Izraeli jako výlučně židovském státu, který pobouřil Araby a další menšiny.
V listopadu se po operaci izraelského komanda v Pásmu Gazy, které zde zabilo několik radikálů, obnovilo vzájemné ostřelování mezi Izraelci a palestinským hnutím Hamas. Boje byly nejhorší od krize v roce 2014 – následné příměří navíc málem rozložilo Netanjahuovu vládu, protože řada politiků s klidem zbraní nesouhlasila.
Čejka považuje za vůbec nejdůležitější mezník „Trumpovu destrukci pozitivního dědictví jeho předchůdců“.
„Takovým zbytečným, avšak velmi symbolickým krokem byl letošní přesun americké ambasády do Jeruzaléma. Násilí, které vyvolal, má už na svědomí řadu izraelských, ale především palestinských životů. Izrael přitom mohl i bez tohoto kroku v Jeruzalémě dlouhodobě činit prakticky cokoliv. Navíc tento krok povzbudil radikální proudy židovských a křesťanských mesianistů. Už tak dlouhodobě pošramocená důvěra v americkou zahraniční politiku a v její deklarované snahy o ,spravedlnost, dobro a demokracii' se tak i kvůli tomuto kroku ocitla nebezpečně blízko dna,“ míní expert.
Netanjahu považuje přesun ambasád z Tel Avivu do Jeruzaléma za logický krok. „Král David před třemi tisíci lety založil Jeruzalém jako hlavní město – Jeruzalém byl hlavním městem vždy. Je to sídlo naší vlády, našich soudů, legislativy. Neexistuje žádné jiné hlavní město. A je na čase, aby byl Jeruzalém jako hlavní město uznán. Udělaly to Spojené státy, Guatemala, Brazílie o tom přemýšlí. Je to jen otázka času, než se k tomu připojí také evropské země,“ řekl izraelský premiér v nedávném rozhovoru pro ČT.
Za přesun české ambasády do Jeruzaléma lobbuje dlouhodobě prezident Miloš Zeman. Koncem listopadu slíbil přímo v izraelském parlamentu, že udělá vše pro to, aby se tento krok uskutečnil. V Knesetu vystoupil s projevem jako vůbec první český politik. „Nejsem diktátor, bohužel, ale slibuji, že se vynasnažím, abychom dosáhli třetího kroku po honorárním konzulátu a Českém domě (v Jeruzalémě), a můžete hádat, co ten třetí krok bude,“ vzkázal Izraelcům Zeman.
Sýrie: Ruský vliv roste, Američané oznámili odchod
Trump byl letos aktivní i v Sýrii. Po chemickém útoku na město Dúmá zaútočily USA spolu s Francií a Velkou Británií v dubnu na základny, sklady a střediska syrského režimu, což odsoudila Moskva, jež stojí spolu s Íránem na straně režimu prezidenta Bašára Asada. Od té doby ale USA v zemi významně nezasáhly.
„Vývoj v Sýrii dospěl v roce 2018 k zajímavému posunu směrem k upevnění moci syrského prezidenta a oslabení jeho odpůrců. Rusko hrálo významnou roli ve všem, co se dělo kolem Sýrie na různých fórech a konferencích, zejména v Astaně, Soči, Ženevě i v Istanbulu. Dle mého názoru byla jeho role důležitější než role OSN, aniž bych se jakkoliv snažil snížit důležitosti této mezinárodní organizace v celkovém mírovém procesu v Sýrii,“ uvedl česko-libanonský publicista Hassan Ezzeddine.
Za klíčový výsledek rusko-tureckých jednání považuje dohodu o zřízení demilitarizované zóny v provincii Idlíb. „Poté se dohodly tři státy, které jsou garantem rozhovorů v Astaně (Rusko, Írán a Turecko), na konkrétních důležitých krocích, jež by urychlily proces směřující k ukončení občanské války v Sýrii,“ prohlásil Ezzeddine.
Vyzdvihl také význam istanbulského summitu, kde lídři Ruska, Turecka, Francie a Německa podpořili mírové řešení konfliktu. „Dohodli se zároveň na pokračování spolupráce proti terorismu až do úplného zničení organizací a skupin, které mají vazby na al-Káidu, Islámský stát a jiné. Dalo by se říct, že výsledky istanbulského summitu byly jakýmsi spojícím článkem mezi procesy v Astaně a Ženevě,“ říká Ezzeddine.
Výbor, jehož úkolem bude připravit novou syrskou ústavu, by se měl sejít už začátkem příštího roku a odstartovat životaschopný politický mírový proces, informovali nedávno ministři zahraničí Íránu, Turecka a Ruska po rozhovorech se zmocněncem OSN pro Sýrii Staffanem de Misturou.
„Očekávám, že vývoj v Sýrii bude pokračovat v ruské režii, tedy k dalšímu upevnění pozice syrského prezidenta. Některé mezinárodní a regionální mocnosti se zároveň budou pořád ozývat, protože jejich zájmy v Sýrii budou velké,“ je přesvědčen Ezzeddine.
Kupříkladu turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který získal po změně ústavy a volbách v roce 2018 velkou moc, nedávno oznámil novou ofenzivu proti kurdským milicím YPG v Sýrii. Turecko je má za teroristy a obává se rostoucího kurdského vlivu za svými hranicemi. Naopak USA s Kurdy dosud spolupracovaly v boji proti radikálům.
Ránu kurdským snahám o autonomii uštědřily Spojené státy, jež v prosinci oznámily, že postupně stáhnou své vojáky ze Sýrie. Podle Trumpa se podařilo takzvaný Islámský stát na zemi porazit, takže cíl byl splněn. Obavy z tohoto kroku přitom už dříve vyjádřili někteří američtí politici v čele s ministrem obrany Jamesem Mattisem, kteří chtěli v zemi zůstat do konce občanské války a varovali před návratem radikálů. Mattis kvůli neshodám ohledně postupu v Sýrii ve funkci v únoru skončí.
Kurdové pak varovali, že nedokážou uhlídat zajatce z řad Islámského státu a plnohodnotně vzdorovat útokům radikálů - a zároveň i Turecka. Požádali proto Francii o vojenskou podporu. Spojenci USA zatím zdůraznili, že v Sýrii zůstanou i po odchodu Američanů.
Irák: Nová vláda a rekonstrukce mešity v Mosulu
Teroristé z organizace Islámský stát ztratili od loňska většinu území. V Sýrii dočasně ovládali až polovinu země, v Iráku třetinu. V současnosti působí na hranici obou zemí a jejich zbytky jsou v provincii Dajr az-Zaur u irácké hranice. „Trumpova administrativa tvrdí, že k posílení teroristů či Asadova režimu a jeho spojenců nedojde, protože nechává dostatečné vojenské kapacity na území Iráku, ze kterého je podle ní syrské bojiště v případě potřeby snadno dostupné,“ prohlásil zpravodaj ČT v USA David Miřejovský.
Právě v sousedním Iráku se situace po porážce takzvaného Islámského státu pomalu stabilizuje. Irácký a německý ministr zahraničí nedávno vyzvali statisíce iráckých uprchlíků v Německu k návratu do vlasti. Bezpečnostní situace se podle nich výrazně zlepšila. Skoro dva miliony lidí ale dál žijí mimo své domovy, půl milionu z nich dokonce v táborech pro uprchlíky.
V samotném Mosulu, který byl do minulého roku baštou radikálů, začala rekonstrukce slavné mešity an-Núrí. Trvat by měla pět let a z velké části ji financují Spojené arabské emiráty.
„Největší událostí roku 2018 v Iráku byly patrně parlamentní volby, které se konaly v květnu a ve kterých drtivě zvítězily šíitské politické strany, v prvé řadě koalice Sáirún vedená klerikem Muktadou al-Sadrem. Po pěti měsících sporů mezi proamerickými a proíránskými stranami byl v listopadu vybrán nový premiér, Abdul-Mahdí. Irákem nicméně nepřestala zmítat celá řada problémů: od demonstrací kvůli nezaměstnanosti, korupci a výpadkům elektřiny v jihoirácké Basře po bezpečnostní, jako vraždy blogerů, mizení aktivistů nebo útoky Islámského státu v Mosulu,“ upozornila arabistka Hrabalová.
Saúdská Arábie: Vražda novináře šokovala svět
Rok 2018 byl také rokem, kdy Saúdská Arábie pokračovala v reformách. Lidé nově mohou do kina, ženy za volant. Konzervativní království ale zároveň pokračuje v pronásledování a zatýkání odpůrců režimu. Šok vyvolala ve světě vražda opozičního saúdského novináře Džamála Chášakdžího na saúdské ambasádě v Turecku. Rijád nejprve jakoukoli vinu popíral, později přiznal, že k vraždě na konzulátu došlo. Dvě desítky lidí skončily v Saúdské Arábii ve vazbě, některým hrozí trest smrti.
Turecko i některé západní země ovšem mají podezření, že vraždu nařídil přímo saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán. Na vraždu reagovaly uvalením sankcí na konkrétní podezřelé osoby, například Německo pozastavilo vývoz zbraní do Saúdské Arábie, některé státy rovněž bojkotovaly rijádské obchodní fórum. Celkově ale byla reakce světa spíše vlažná.
Trump dal najevo, že vysvětlení Rijádu věří. Dodávky zbraní rušit nechce a opakovaně zdůrazňuje potřebu společného boje proti terorismu. „Vražda novináře Chášakdžího je jen ilustrací toho, jak nebezpečné mohou některé režimy být, pokud USA přejdou od vyvažování k jejich jednostranné podpoře – a těm pak projde, co by jindy prošlo jen stěží,“ komentuje události Čejka.
Že brutální čin nebude mít na postavení království ve světě větší vliv, si myslí také ředitel Orientálního ústavu Akademie věd ČR Ondřej Beránek. „Ta vražda poměrně zřetelně ukázala dvě věci. Zaprvé, v mezinárodním kontextu to, že nejrůznější despotové mohou spáchat v zásadě cokoliv, stačí se vykoupit – v tomto případě spíš jen příslibem – bezpečnostní spolupráce a finančních kontraktů. Zadruhé, na vnitropolitické scéně to, že sledovací schopnosti státu nadále rostou, a to až do té míry, že ovládají už i sociální média, donedávna ještě platformu využívanou kritiky režimu,“ konstatoval Beránek.
Jemen: Naděje na konec jedné z nejkrvavějších válek
Saúdská Arábie vede arabskou koalici, která útočí na šíitské povstalce v Jemenu. Senát USA se nedávno postavil Trumpovi a odsouhlasil rezoluci, která by mohla ukončit americkou podporu Rijádu v této mnohaleté občanské válce. Naději na konec krvavého konfliktu mezitím přinesly mírové rozhovory ve Švédsku, které mají podporu jak Saúdské Arábie, tak i Íránu, jenž stojí za šíitskými rebely.
Nová dohoda o příměří v klíčovém přístavu Hudajdá zahrnuje stažení vládních i povstaleckých jednotek a mohla by být podle generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese výchozím bodem pro ukončení bojů a humanitární krize v Jemenu. Až 14 milionům Jemenců, tedy zhruba polovině obyvatel této arabské země, hrozí podle OSN hladomor. Kromě nedostatku jídla trápí obyvatele i absence léků a dalších důležitých základních potřeb. Zemi sužují také epidemie cholery.
Kromě příměří v Hudajdá došlo ve Švédsku také k dohodě na otevření letiště v Saná pro domácí letecké spoje. Už dříve se znepřátelené strany domluvily rovněž na výměně vězňů, otázkou zůstává, zda se v roce 2019 tyto nadějné vyhlídky stanou skutečností.
