Americké sankce uvalené na Írán je hra mocných, která denně zasahuje do běžného života lidí. Hodnota íránské měny vůči euru nebo dolaru se kromě jiného řídí tweety šéfa Bílého domu. Mnozí Íránci nemají na chleba, hroutí se jim životní plány. Z životních úspor se staly hromádky bezcenných papírů.
Jak se žije Íráncům s bezcennými miliony v kapse? Šetřil na studium, teď má sotva na chleba
Pro české turisty je „díky“ sankcím v Íránu neuvěřitelně levně. Když si vymění pár stovek eur za íránské rijály, odcházejí od kasy směnárny s peněženkou plnou milionů. Drží v rukou částku, která ještě před sedmi měsíci měla nesrovnatelně vyšší hodnotu.
Sankce devalvovaly íránskou měnu tak hluboce, že například automechanici nechtějí do aut montovat nové náhradní díly. Jejich hodnota den ode dne roste – tudíž jsou pro ně cennější než částka, kterou si vydělají.
Íránská měna byla ještě do konce loňského roku poměrně stabilní. Od začátku roku 2018 se podle agentury Reuters rijál propadl zhruba o 75 procent. Podle internetových stránek Bonbast.com, které sledují vývoj na neoficiálním trhu, se dolar koncem září nabízel až za 186 tisíc rijálů, ještě v červnu to bylo 90 tisíc. Podle informací od místních se euro nyní kupuje za 220 tisíc rijálů.
Rijály
Peníze střádal dva roky
Běžní Íránci se s cizinci o situaci ve své zemi příliš nevybavují, zvláště ne se zahraničními novináři. Za to hrozí tresty. Přesto se najde odvážlivec, který se o svůj příběh podělí – ovšem jedině pod podmínkou anonymity. Jedním takovým je bývalý učitel matematiky a datový analytik, kterému můžeme říkat třeba Amir.
Amir měl před novým íránským rokem, tedy ještě před letošním dubnem, velké plány. Chtěl jet do Francie učit se francouzsky na devět měsíců. Jazykový kurz stál 2300 euro (tedy zhruba 10 milionů tomanů, tedy 100 milionů íránských rijálů). Náklady na bydlení by ho podle propočtů vyšly minimálně na 700 euro měsíčně (což vychází na 6000 euro na devět měsíců). Celkové výdaje spočítal na 35 milionů tomanů. Tuto částku šetřil dva roky, podle svých slov pracoval osm hodin každý den, aby peníze nastřádal.
- Íránský riál (rial, rijál) je oficiální měna Islámské republiky Írán. Mezinárodní kód riálu je IRR.
- Dílčí jednotky jsou dináry. Jeden dinár je setina (0,01) riálu. Kvůli vysoké inflaci se dináry nepoužívají.
- V praxi se však ceny většinou neudávají v riálech, nýbrž v tůmánech (také toman). Jeden tůmán je deset riálů. Tůmány nejsou oficiálním platidlem, jde pouze o historický název měny.
- Někdy se ceny udávají také v jednotce chomejní, přičemž 1 chomejní je 1000 tůmánů, tedy 10 tisíc Íránských riálů.
- Zdroj: Wikipedia.org
Nicméně na konci dubna hodnota íránské měny výrazně klesla – nejprve o 20 procent. „Čekali jsme a doufali, že hodnota peněz se znovu zvedne na normální cenu,“ vysvětluje Amir. Opak se stal pravdou. V následujících dvou měsících se hodnota íránského rijálu propadla dvakrát tolik a hodnota eura vrostla šestkrát. Což pro Amira znamená, že jeho našetřených 35 milionů tomanů (tedy 8300 euro) se po sankcích propadlo na 1500 euro (hodnota k 28. 9. 2018).
Podle Amirových slov jsou ztracené dvouleté finanční úspory jen jednou stránkou každodenního života, který se odehrává pod tlakem amerických sankcí. Tou další je palčivá otázka bydlení. Amir si pronajímal byt za jeden a půl milionů tomanů měsíčně, avšak cena nájmu se zvedla na dva miliony tomanů a Amir si musel najít levnější pronájem. Měsíční výdaje na život ho dříve vyšly zhruba na 400 tisíc tomanů měsíčně – teď činí zhruba milion tomanů.
„Zajít si na jídlo do restaurace nebo utratit peníze za koníčky je pro mě pod zátěží sankcí nemyslitelné,“ říká Amir s tím, že podobně je na tom většina Íránců. Ceny zboží i služeb vzrostly dvakrát až šestkrát, přičemž hodnota měny se propadla šestkrát.
Rozměnit si v Íránu na cizí měnu není snadné
Proč Amir nezachránil své úspory a nesměnil si je za dolary nebo eura, když už měl našetřeno? Protože sehnat v Íránu cizí měnu, není snadné. Vláda zavedla omezení, aby mohla obchod s cizí měnou kontrolovat. „Řekla, že kdyby si všichni lidé mohli jednoduše rijály vyměnit za cizí měny, tak by za několik měsíců hodnota rijálu ještě více klesla,“ interpretuje Amir vysvětlení vlády.
Lidé si tak mohou vyměnit maximálně 1000 euro za rok, pokud někam jedou, což musí doložit. Vyměnit si peníze, vysvětluje Amir, je možné až po zakoupení letenky (nebo jízdenky), získání víza a až po check-inu na letišti. Tedy v momentě, kdy je jasné, že opravdu letí do zahraničí.
Protiamerický transparent v Teheránu
Toto jednání vlády vede k prosperitě černého trhu s valutami. Situace je podle Amira nepřehledná. Lidé jsou zmatení, někteří dokonce prodali dolary na černém trhu, aby získali zpět rijály, přestože hodnota rijálu stále klesá. Dolary ovšem na černém trhu podle Amira vykupuje vláda a vypouští je zpět do oběhu opět na černý trh, ale za vyšší cenu. Vedení země se ziskem z černého trhu snaží zachránit krachující bankovní systém, míní Amir.
Firmy krachují a propouštějí. Platy jsou nízké
S růstem cen a devalvací měny jde ruku v ruce ztráta pracovních míst, jelikož některé společnosti opustily Írán, jiné zbankrotovaly a další jsou nucené propouštět.
Katastrofická situace na pracovním trhu nemá dopad jen na Íránce. Na těch nejnižších pracovních pozicích pracuje řada Afghánců a právě dělníci jsou často propouštěni. Pro Afghánce je situace tím horší, že nemají kam jít, protože jejich státem zmítá latentní konflikt, který denně narušuje životy civilistů.
S rostoucím počtem nezaměstnaných klesají platy; firmy nedohánějí devalvaci rijálů růstem mezd. Minimální plat je podle Amira v Íránu milion tomanů (10 milionů rijálů), což před dubnem tohoto roku vycházelo zhruba na 300 amerických dolarů. Ale hodnota minimální mzdy se propadla asi na 50 amerických dolarů.
Vysokoškoláci a žádaní experti si v Íránu vydělají zhruba od dvou do čtyř milionů tomanů měsíčně (tedy před dubnem 2018 zhruba 600 až 1200 amerických dolarů, což nyní vychází na pouhých 100 až 200 amerických dolarů).
Opravujeme, ale bez nových součástek
Kontrastem ke klesajícím hodnotám platů jsou rapidně rostoucí ceny všeho. „Pro běžného člověka je vůbec nejhorší nepředvídatelná a nestabilní situace. Například můj bratr má firmu na opravu výtahů a některé věci prostě nemůžou udělat, protože by přišli o součástky, jejichž cena je další den mnohem dražší. Takže si je raději schovávají,“ vysvětluje Amir. Podobné je to s automechaniky.
Za hranice Íránu se dostaly zprávy o protestech řidičů, kteří nemohli sehnat součástky, aby opravili svá auta. Když už je sehnali, byly zhruba třikrát až šestkrát dražší, takže si je nemohli dovolit.
Mnoho Íránců se domnívá, že za současnou situaci je odpovědná íránská vláda, ne USA. Se zavedením sankcí v srpnu se konaly v několika městech sporadické protesty i stávky, ale na většině míst podle AFP panoval klid. Nicméně Trumpova agresivní vyjádření proti Íránu už několik měsíců odrazují investory a firmy a vyprovokovaly pád místní měny.
Ze situace těží ti, kteří nahromadili zlaté mince
Situace podle Amira nahrává náboženským radikálům. „Vždy měli moc. Pořád zkouší svést příčinu všech problémů na nepřátele, které když nemají, tak si je vytvoří… Sankce zasáhly přímo do našeho života. Vláda nepřichází s žádným vysvětlením, jen neustále opakuje, že situaci zvládne a lidé, ať se nebojí,“ vypráví Amir s tím, že vláda ani nechce zvýšení cen přiznat a občané Íránu se pravdivých odpovědí nedočkají. Lidé už jsou podle něj rozzlobení, zklamaní a vyčerpaní.
„Myslím si, že pokud dojde k odhalení skutečného stavu věcí, bude pak situace v Íránu mnohem nebezpečnější. Jsem si jistý, že radikálové nechtějí opustit své pozice. Většina z nich totiž ze sankcí a špatné ekonomiky profituje. Mají kontakty a o sankcích věděli ještě dříve, než k nim vůbec došlo, takže své úspory mohli velmi dobře investovat,“ vysvětluje s tím, že někteří své peníze vyměnili za cizí měnu už před sedmi měsíci, což znamená, že nyní mají šestkrát více rijálů, než by měli předtím.
Navíc tito lidé nerozměňovali běžné částky. Amir uvádí jako příklad událost, která se stala před sedmi měsíci, kdy centrální banka nabízela zlaté mince za sníženou cenu.
Poté se na veřejnost dostala informace, že jeden muž koupil 70 tisíc mincí, jeho jméno zůstalo utajeno. Takovéto praktiky jsou samozřejmě nezákonné. Jedna zlatá mince nyní (28. 9. 2018) stojí přes 5,3 milionu tomanů. „Vydělal 280 miliard tomanů během šesti měsíců!“ říká Amir s tím, že to je dost na to, aby zbohatlík postavil nové město.
Podle informací BBC íránská policie v červenci zatkla muže, který nahromadil dvě tuny zlatých mincí s cílem hýbat s místním trhem. Za svůj čin si vysloužil přezdívku „Mincovní sultán“. Osmapadesátiletý muž s pomocí kompliců po dobu 10 měsíců nashromáždil zhruba 250 tisíc zlatých mincí, napsala BBC.
Íránci začali hromadně kupovat zlaté mince poté, co americký prezident Donald Trump v květnu oznámil, že Spojené státy odstupují od mezinárodní jaderné dohody s Íránem.
Veřejnost už je vůči korupci apatická
„Korupce je nyní v Íránu na nejvyšší úrovni. Možná je to nejhorší korupce, jakou jsme kdy měli,“ stěžuje si Amir a dodává, že lidé rezignovali, přestali se o politiku a dění kolem zajímat a jsou apatičtí.
„Předtím, kdybychom slyšeli o korupci, kde figurují miliardy tomanů, by lidé o tom mluvili. Byli vůči těmto informacím citliví. Dnes se dozvídáme o korupci v obrovských číslech například 1 2000 miliard tomanů a veřejnost už si z toho dělá jen legraci. Lidé vědí, že nemohou nic změnit.“ dodává Amir.
Íránská ekonomika nebyla v dobré kondici ani loni
Íránská ekonomika není v dobré kondici, a to platilo ještě předtím, než v květnu americký prezident Donald Trump vypověděl jadernou dohodu s Teheránem. Ta v roce 2015 znamenala ústup od sankcí, čímž měla íránská ekonomika dostat prostor k nadechnutí.
Jenže protesty, v tamním prostředí nevídaná věc, už loni v prosinci daly najevo, že se situace příliš nezlepšila. Íránu se sice podařilo bez sankcí srazit inflaci pod deset procent (o pár let dřív činila i 40 procent), ale lidé se stále potýkali s drahými potravinami. Navíc přetrvávala vysoká nezaměstnanost: přes deset procent.
A letos se sankce ze strany USA vrací. V první vlně byly obnoveny v srpnu. Zaměřené jsou hlavně na automobilový průmysl nebo obchod se zlatem a dalšími kovy. Spadá sem ale například i letecký byznys, což se týká i Airbusu a Boeingu. Íránské aerolinky se totiž s uvolněním sankcí po roce 2015 rozhodly obnovit flotilu civilních letadel (jednu z nejzastaralejších na světě). Z plánových 300 nových strojů ale stihly získat jenom 16 letadel.
Druhá vlna sankcí bude horší. Postihne ropu a bankovní sektor
Pro ekonomiku Íránu nicméně bude vážnější hrozbou druhá část sankcí, která postihne ropný a bankovní sektor. Íránská ekonomika je značně závislá na příjmech z prodeje ropy.
Díky jaderné dohodě se přitom Teheránu povedlo v minulých letech zvednout export jednoho milionu barelů denně až na 2,5 milionu, čímž se Írán zařadil mezi největší exportéry ropy v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Samotná těžba pak dosahuje zhruba čtyř milionů barelů denně, což odpovídá téměř čtyřem procentům celosvětové produkce. Opětovné sankce mohou sílící pozici změnit.
Už letos se původní plány na osmiprocentní růst ekonomiky zdají nereálné a spíš se počítá se čtyřmi procenty. Analytici z Oxford Economics pak v příštím roce očekávají nástup recese, když odhadují, že se tamní hospodářský výkon sníží o 3,7 procenta. A inflace už zase roste.