Vypovězení jaderné dohody Spojenými státy ještě víc posílí íránské zastánce tvrdé linie, takzvané náboženské jestřáby. Shodují se na tom experti, které oslovil web ČT24.cz. Reformním snahám současného prezidenta Hasana Rouháního, který se snaží zemi otevřít Západu, by tak mohl být konec. „Trump paradoxně prospěl svým nepřátelům v Íránu. Rouhání bude patrně tlačen k více agresivnímu, konzervativnímu postoji,“ míní íránistka Lenka Hrabalová.
Za Rouháního vlády Írán kupříkladu povolil koncerty a omezil mravnostní policii, větší prezidentovy reformy ale často narážejí na konzervativce v čele se současným nejvyšším vůdcem ajatolláhem Alím Chameneím.
Rozpor mezi oběma muži panoval i v otázce jaderné dohody, kterou Rouhání od začátku vehementně prosazoval. Současný prezident nastolil zcela jiný kurz než jeho předchůdce – konzervativec Mahmúd Ahmadínežád, za jehož vlády byly vztahy Teheránu s Washingtonem mimořádně napjaté.
„Rouhání zvítězil ve volbách díky svému umírněnému vystupování a snaze pootevřít Írán Západu, čehož byla jaderná dohoda součástí – její pád tedy zcela logicky dostává prezidenta do choulostivé situace. Rozhodnutí Trumpa o odstoupení z dohody bude mít za následek zhoršení postavení Rouháního, ať už se mu podaří dohodnout se s ostatními signatáři, nebo ne,“ podotkla Hrabalová.
„Rouhání byl zastánce větší otevřenosti k Západu a fakt, že Američané dohodu zrušili, ještě více podkopal jeho pozici a posílil pozici zastánců tvrdé linie, kteří jakoukoliv spolupráci zejména s Amerikou odmítají. Paradoxně tedy Trump prospěl svým nepřátelům v Íránu. Rouhání bude patrně tlačen k více agresivnímu/konzervativnímu postoji,“ míní íránistka.
Pokud jde o zachování dohody, Rouhání má podle ní velmi málo manévrovacího prostoru. „Státy EU jsou mnohem více svázány s USA než s Íránem a jejich rozhodnutí bude určitě ovlivněno i těmito vazbami. Kromě toho, evropské společnosti obchodující s Íránem by v budoucnu mohly čelit sankcím ze strany Američanů, což je pro budoucí obchodní styky zásadní,“ upozornila Hrabalová.
Írán prodává přibližně 2,62 milionu barelů ropy denně. Většina míří do Asie, asi 38 procent ale skupují evropské společnosti, uvádí ekonomická publikace Financial Tribune. Pokud se západní obchodníci a investoři od Íránu odvrátí, Teherán může ztráty vykompenzovat prodejem ropy Číně a Indii.
I současný nejvyšší vůdce je pragmatik, upozorňuje odborník
Rozhodující pro osud jaderné dohody bude každopádně postoj nejvyššího vůdce. „Je obecně známo, že současný rahbar je v řadě ohledů mnohem konzervativnější než Rouhání, ale na druhou stranu je i on schopný se chovat pragmaticky. Dobře například rozlišuje íránsko-americké a íránsko-evropské vztahy a je si vědomý, že klíčoví evropští politici jsou v mnoha ohledech velmi kritičtí k Trumpovým postojům,“ konstatoval expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
Podle odborníků je jisté, že Trumpovo rozhodnutí odstoupit od smlouvy posílí konzervativní křídlo v zemi. „Zrušení dohody bude vnímáno jako důkaz proradnosti Západu: Írán podle všeho dohodu dodržoval, a i přesto byla ‚zrádně‘ vypovězena. Je to eso v rukou těch, kteří spolupráci se Západem odmítají. Už takto byly možnosti otevření se Západu velmi limitované a posílení konzervativního křídla je může zničit úplně,“ obává se Hrabalová, která připomněla, že konzervativci už nyní kontrolují soudnictví, bezpečnostní složky, média, ekonomii a řadu dalších oblastí.
„Rouhání slíbil zasadit se o deeskalaci napjatých vztahů mezi Íránem a Západem a také o zrušení západního embarga. Íránští političtí a náboženští jestřábi, kteří jsou tradičně vůči Západu, zvláště pak USA, extrémně nedůvěřiví, to od počátku kritizovali. Trumpovým odmítnutím ‚jaderné‘ smlouvy začínají brát Rouháního vize za své a zmiňovaní jestřábi mohou naopak tvrdit, že měli pravdu a že Americe nelze nikdy nic věřit,“ upozornil Čejka.
Moc revolučních gard je dál neomezená, sankce na ně zřejmě nedosáhnou
Trump tvrdí, že se nebrání vyjednání nové dohody, Teherán ale změny odmítá. Spojené státy již oznámily, že zavedou přísné sankce vůči Íránu. První várka mířila na šest osob a tři firmy, které přes Spojené arabské emiráty a za pomoci íránské centrální banky poskytly miliony dolarů Íránským revolučním gardám, jejichž vliv se snažil Rouhání snížit.
„Revoluční gardy představují velmi silnou a loajální oporu íránského režimu, zvláště pak jeho nejkonzervativnějších složek a představitelů. Ovládají také část íránské ekonomiky, a právě tuto sféru jejich vlivu se už dříve pokusil Rouhání omezit. Pokud se nyní ukáže, že Rouháního politika byla neúspěšná, posílí to ve výše zmíněném duchu i prezidentovy nepřátele v řadách revolučních gard,“ je přesvědčen Čejka.
Podle Hrabalové se prezident snažil přilákat do Íránu zahraniční investory, kteří se spolupráce s touto neslavně proslulou skupinou obávají. „Nicméně díky záštitě ajatolláha Chameneího se pokusy vlády o omezení jejich vlivu příliš nevydařily,“ poznamenala íránistka.
„Revoluční gardy profitují ze zrušení sankcí a pod jejich moc spadá několik velkých společností, které na ně ale oficiálně vázány nejsou. Díky velmi dobré pozici a rozsáhlým obchodním i politickým konexím jejich ekonomické aktivity nebudou ohroženy ani případným znovuobnovením sankcí,“ upozornila Hrabalová.
Málo práce a vysoké ceny ženou Íránce do ulic
Rouhání sliboval Íráncům v souvislosti se zrušením západních sankcí významný růst ekonomiky a životní úrovně, jeho představy se ale z velké části nenaplnily, což mu má řada lidí za zlé. Podle BBC Íránci v uplynulém desetiletí zchudli zhruba o 15 procent. Zatímco v městech jako Teherán je nezaměstnanost odhadována na 15 až 20 procent (oficiální íránské statistiky mluví zhruba o 12 procentech – pozn. red.), v některých venkovských oblastech je to až 60 procent.
Nezaměstnanost mladých lidí, kteří tvoří polovinu populace Íránu, dosahuje 40 procent, píše americký list The New York Times. Ženy jsou na tom zároveň hůře než muži. Od nástupu Rouháního k moci v roce 2013 rovněž klesá hodnota íránské měny riálu vůči americkému dolaru. Podle íránských zdrojů Íránská centrální banka omezuje výběry dolarů ze soukromých účtů kvůli nedostatku této cizí měny. Írán se prý k dolarům dostává z Iráku, kde jsou s přirážkou nakupovány na aukcích, píše americký list The Washington Post.
Zklamání z vývoje vyhnalo na přelomu roku do ulic tisíce nespokojených Íránců. „Riál dosáhl svého dna letos v zimě, což velmi tvrdě zasáhlo tisíce lidí v zemi. Íránská ekonomika má ale dlouhodobé problémy a lidé začínají být stále více frustrovaní a strach z obnovení sankcí jejich frustraci ještě zvyšuje. Mladí lidé mají problémy sehnat práci, ceny se stále zvyšují a s devalvací riálu se možnosti snižují. To vše vede ke strachu z budoucnosti a je otázkou, jak se k tomu režim postaví: logické řešení by mohlo být uvolnění některých společenských pravidel, ale tomu konzervativní křídlo, které získává moc, samozřejmě nakloněno není,“ poznamenala Hrabalová.
Problémové jsou i jiné sociální otázky. Washington Post připomíná, že už několik měsíců demonstrují Íránky proti zákonu vyžadujícímu zahalování. K liberálně smýšlejícím ženám se přidaly i ty konzervativní, jež se rozhodly nosit čádor (dlouhý tmavý islámský oděv, který odhaluje obličej – pozn. red.). Některé ženy při protestech mávaly sundanými šátky, mnoho z nich bylo následně zatčeno, píše americký list.
Írán dává miliardy na vojenské aktivity v zahraničí, na své soupeře přesto nemá
Nespokojení a ekonomicky frustrovaní Íránci také kritizují íránské angažmá v zahraničí, kde Teherán zasahuje do vnitropolitických sporů i přímo vojensky do konfliktů. V Sýrii podporuje vládu prezidenta Bašára Asada, v Jemenu šíitské povstalce, v Iráku v současné době vládní síly a v Libanonu šíitské hnutí Hizballáh.
„Mnozí to považují za plýtvání penězi, které mohou být užity na místní rozvoj. Tento obrázek se pokusily gardy zlepšit propagačním filmem Damascus Time, pro který zvolily poněkud nešťastnou propagaci v jednom teheránském nákupním středisku, kde banda lidí předstírala, že jsou z Islámského státu, a vyděsili desítky lidí,“ uvedla íránistka.
Pokud jde o investice do armády, Írán se svým nepřátelům ani zdaleka nevyrovná. „USA utrácejí za vojenské náklady asi 49krát více než Írán, Saúdové pětkrát, Emiráty dvakrát. Írán se za to může pochlubit největší zásobou balistických střel na Blízkém východě. Asi největší sílu má ale Írán v různých spřátelených skupinách. V regionu jsou tisíce amerických vojáků, na které může kdykoliv zaútočit prostřednictvím různých milicí, které podporuje. Může snadno napadnout americké základny, které jsou po celém regionu, což samozřejmě Američany znejišťuje,“ říká Hrabalová.
„Další dobrou zbraní v rukou Íránců je Hormuzský průliv – jeho uzavřením by uzavřeli cestu, kudy ročně proudí 30 procent ropy. I jeho krátké uzavření by na trzích způsobilo katastrofu. Kromě toho Írán také v poslední době zainvestoval do své kyberarmády,“ uvedla íránistka.
Podle Hrabalové se ale nepředpokládá, že by Teherán válku inicioval. „Kolem a kolem, přímý vojenský střet není ani v zájmu nikoho jiného – jak jsme viděli během války Íránu s Irákem, Írán je schopný mobilizovat obrovské množství odhodlaných lidí. Střet by vedl k obrovským ztrátám na obou stranách a těm se Američané chtějí vyhnout, protože velmi ovlivňují veřejné mínění,“ myslí si íránistka.
Vstupenkou na Západ je urovnání vztahů s Izraelem, míní expertka
Nezávisle na vypovězení jaderné smlouvy Spojenými státy se v nedávné době vyhrotila situace na hranicích se Sýrií, kde Írán zaútočil přes hranice na izraelské pozice na Golanských výšinách. Následovala odplata ze strany židovského státu.
„V krajním případě může vypuknout válka mezi Izraelem a Íránem, ale zatím se zdá, že otevřený konflikt není v zájmu ani jedné z blízkovýchodních mocností. Důležitým faktorem je určitě také absence společné hranice a velká fyzická vzdálenost obou zemí. Vzájemné účty si tak zatím vyřizují hlavně na syrském bojišti,“ komentuje vývoj situace Čejka.
„Pokud by skutečně došlo v budoucnu k otevřené válce, Izrael by s americkou podporou v zádech i s velmi sofistikovanou výzbrojí byl ve výhodnější pozici. To si íránští politici a generálové jistě uvědomují. Na druhou stranu, přestože by byly vojenské možnosti Íránu v potenciálním konfliktu výrazně omezenější, i izraelští politici a generálové vědí, že by Írán nebyl snadným protivníkem a proti Izraeli by plnou měrou využil i v Izraeli velmi obávané libanonské hnutí Hizballáh,“ prohlásil expert na Blízký východ.
Hrabalová upozornila, že pro Izrael to zdaleka není poprvé, co podobným způsobem zaútočil na proíránské jednotky v sousední zemi. „Izrael je součástí války v Sýrii, kde podnikl stovky přeletů, a odhaduje se, že i stovky útoků mířící na Izraeli nepřátelské jednotky (syrská armáda, proíránské skupiny),“ podotkla íránistka.
Írán nikdy nebude moci být na Západě uznán, pokud neurovná své vztahy s Izraelem, je přesvědčena Hrabalová. „Bez napravení vztahů s židovským státem nebude žádné další zlepšování vztahů s Amerikou. Přece jen, ještě nedávno Írán po boku Západu bojoval proti Islámskému státu, ale vděku se za to nedočkal. Jeho vstupenkou na Západ je právě Izrael,“ uzavírá expertka.
