Protivládní protesty v Íránu si už vyžádaly přes dvacet obětí. Odborníci si ale zatím nemyslí, že by v zemi hrozila další revoluce. Podle íránoložky Lenky Hrabalové demonstrantům chybí vůdce i společný cíl. Mezi protestujícími jsou chudší Íránci a mladí, kterým se nelíbí zdražování, vysoká nezaměstnanost a drahé války v cizině, ale také konzervativci odmítající liberální reformy. „Nepokoje možná skutečně přiživují zahraniční síly, jak tvrdí íránský duchovní vůdce,“ říká expert na Blízký východ Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity Praha.
Zatím není jasné, co přesně protesty trvající od čtvrtka zažehlo. „V Mašhadu nejspíš prvotně nešlo o protest proti režimu a boj za větší svobodu, ale naopak o akci konzervativců namířenou proti prezidentu Rouhánímu, který podle nich zavádí svobody v zemi až příliš. Mezi protestujícími jsou dnes zřetelně slyšet i lidé odmítající režim jako takový, tedy i současnou liberální vládu. Nejčastěji zmiňovaným motivem jsou ale stížnosti na rostoucí ceny a nezaměstnanost,“ řekl webu ČT24 Tureček.
Mašhad je patrně nejkonzervativnější město Íránu a sídlo neúspěšného kandidáta prezidentských voleb, Ebrahíma Raísího, který stojí právě v čele konzervativců, upozornila Hrabalová.
„Tito konzervativci jsou podezřívaní z toho, že vznik protestů proti vládě, kterou vnímají jako liberální, přiživili. Z tohoto úhlu je zajímavé, že protesty začaly v ten samý den, kdy íránská vláda rozhodla o tom, že ženy, které se nedrží islámských norem – čili se nesprávně zahalují, nebudou zatýkány, ale posílány do speciálních islámských škol. Nicméně hesla, pod kterými lidé v Mašhadu vyšli do ulic, se týkala převážně ekonomických témat,“ sdělila webu ČT24 Hrabalová.
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí prohlásil, že Íránce k protestům provokují „nepřátelé Íránu“. Podle analytiků tak nepřímo obvinil Izrael, Saúdskou Arábii a USA, které to již označily za „naprostý nesmysl“.
„Nelze vyloučit, že nepokoje mohou být skutečně přiživovány ze zahraničí, například ze Saúdské Arábie, jak tvrdí íránské vedení. Kdo sleduje situaci kolem Íránu, tak ví, že i v Izraeli čas od času probleskují výroky, že pro destabilizaci Íránu je nejlepší pracovat s frustrovanými skupinami tamních obyvatel,“ připomněl Tureček.
Šéf Bílého domu Donald Trump íránské demonstranty přímo podpořil, za což sklidil kritiku i od íránského prezidenta, reformisty Hasana Rouháního. Ten označil protesty za „příležitost, nikoliv za hrozbu“, když uznal, že ekonomická situace není dobrá, na druhou stranu ale podpořil zásahy proti těm, kteří při demonstracích poruší zákon. Více než dvě desítky lidí již zemřely a stovky byly zadrženy.
Rouhání byl znovuzvolen v květnu poté, co se mu v roce 2015 podařilo s mocnostmi dojednat historickou dohodu o omezení íránského jaderného programu výměnou za zrušení mezinárodních ekonomických sankcí včetně zákazu vývozu ropy. Restrikce přestaly platit v lednu 2016.
Íránská ekonomika roste, lidem to však nestačí
Rouhání sliboval zlepšení hospodářské situace, což se do určité míry skutečně stalo. Mezinárodní měnový fond odhaduje meziroční růst íránské ekonomiky k březnu 2018 na 4,2 procenta a inflace klesla během roku z 34 na 10 procent.
K rychlému růstu životního standardu ale nedošlo. Hněv ve společnosti ještě umocnily rozpočtové plány, které představil Rouhání minulý měsíc, v nichž vláda navrhla snížit dotace na základní zboží včetně potravin. Náboženské instituce přitom úspory řešit nemusí, upozorňuje CNN.
„Situace se zlepšuje, ale ne tak, jak by si lidé představovali. Remcání na životní podmínky patří ke koloritu íránské společnosti, teď mají mnozí lidé samozřejmě i pádnější důvody. Jedním z nich je paradoxně i zavádění ekonomických reforem současnou vládou. Pokud však odbourává takové prvky hospodářství, jako jsou dotované základní potřeby, znamená to nutně růst cen takových položek, jako je benzin, mouka nebo maso, což samozřejmě zasahuje hlavně chudší vrstvy,“ podotkl Tureček, který je autorem knihy Labyrintem Íránu : cesta do nitra jaderné říše a k pramenům jejího vzdoru.
Mladí Íránci jsou často bez práce, hněv sílí
Velký problém je také nezaměstnanost, která v zemi dosahuje 12 procent, u mladých pak 29, uvádí Íránské statistické centrum. Nejhůř jsou na tom mladí a ženy žijící ve městech. Právě Íránci do třiceti let, kteří tvoří více než polovinu populace, jsou nejvíce nespokojení – průměrný věk zadržených při protestech je pod 25, citoval list New York Times jednoho z íránských činitelů.
Podle expertů je nedostatečný růst způsoben mimo jiné tím, že klíčové oblasti hospodářství kontrolují náboženské nadace nebo přímo revoluční gardy. Korupce a špatné řízení přitom prostupují všemi úrovněmi státního aparátu.
USA navíc uvalily na Írán další sankce kvůli raketovým testům, což Rouhánímu situaci nijak neusnadňuje. Pokud jde o další reformy, Írán povolil koncerty a omezil mravnostní policii, větší prezidentovy reformy ale často narážejí na konzervativce v čele s Chameneím. Rouhání se navíc rozhodl nemít ve vládě ženy, což vyvolalo u liberální části íránské společnosti odpor.
Současné protesty jsou tak minimálně zčásti i politické. „Objevila se hesla volající po svobodě či propuštění politických vězňů či dokonce taková, která hlásala ,Smrt Rouhánímu!‘. V regionech na severovýchodě, který byl zasažený v listopadu zemětřesením, pak lidé vytýkají vládě nedostatečnou pomoc,“ uvedla Hrabalová.
Íráncům se nelíbí ani drahé vojenské angažmá v zahraničí
Lidé také kritizují íránské angažmá v zahraničí, kde Teherán zasahuje do vnitropolitických sporů i přímo vojensky do konfliktů. V Sýrii podporuje vládu prezidenta Bašára Asada, v Jemenu šíitské povstalce, v Iráku v současné době vládní síly a v Libanonu šíitské hnutí Hizballáh.
„Po uzavření jaderné dohody se začali o Írán zajímat investoři a země se více otevřela, ale také se začala více angažovat v zahraničí. Sýrie a Irák jsou toho příkladem. Rouhání proto byl nucen zvýšit cenu benzinu, vody, elektřiny, plynu, chleba a dalších, aby mohl navýšit rozpočet. To je jeden z mnoha důvodů protestů: podle Íránců jdou jejich peníze na cizí války, místo toho, aby se zlepšovala situace uvnitř země,“ řekla íránoložka webu ČT24.
Nynější demonstrace jsou největší od roku 2009, kdy došlo k sérii protivládních protestů, kterým se přezdívá Zelená revoluce. Demonstranti tehdy odmítli výsledky voleb, v nichž nezvítězil reformní kandidát a favorit Mír Hosejn Músáví, nýbrž tehdejší hlava státu – Mahmúd Ahmanídežád.
Podle Músávího úřady výsledky hlasování zfalšovaly. Jeho příznivci následně zaplavili ulice – šlo o největší demonstrace od islámské revoluce v roce 1979, která svrhla monarchii v čele se šáhem Pahlavím podporovaným Západem. Protesty v roce 2009 ale byly krvavě potlačeny. Podle úřadů zemřelo 36 osob, podle opozice 72. Další tisíce lidí skončily za mřížemi.
Zatímco centrem Zelené revoluce byl Teherán, současná protestní vlna začala v menších městech jako Mašhad, Dorúd, Kahdarídžán, Chomejní Šahr či Nadžafabád. Mezi demonstranty jsou hlavně lidé z nižší střední třídy a dělníci nespokojení s ekonomickou situací.
„(Demonstrací) se účastní příznivci konzervativců, kteří chtějí konzervativní vládu, ale také ti, kteří chtějí pád režimu. Společná jsou vlastně jen ekonomická témata. Neexistuje ani žádný vůdce, volání k protestům se šíří na sociálních sítích,“ podotkla Hrabalová.
„Mně osobně nejvíce zaujala velká účast mladých, maskovaných mužů, kteří často zjevně sahají k násilí, zapalují obchody a úřady a podobně. Myslím, že jejich účast se může pro režim stát, když ne důvodem, tak záminkou, k ráznému potlačení i té nenásilné složky protestů,“ míní Tureček.
V hlavní roli smartphone
Jednou z hlavních změn oproti situaci před osmi lety je počet lidí, kteří v Íránu vlastní chytré telefony – v roce 2009 to byl méně než milion lidí, nyní to je asi 48 milionů osob, kteří mohou používat komunikační aplikaci Telegram či aplikaci Instagram k šíření fotografií a videí a díky těmto sociálním médiím se svolávat k protestům.
Íránské úřady nyní aplikace blokují, aby zamezily šíření informací. Lidé si ale stahují speciální software, který jim umožňuje vládní zákaz obejít. Výzvy k odporu se tak v uplynulých dnech dál šířily on-line, případně prostřednictvím zahraničních satelitních kanálů v perštině.
Podle Turečka nelze vyloučit, že se protesty ještě rozšíří. „Íránský režim udělá vše pro své přežití a nakonec patrně bude mít na své straně rozhodující část veřejnosti. Pro obyčejné Íránce je totiž odstrašujícím příkladem to, jak dopadly revolty – zkraje rovněž oprávněné a pokojné – Arabského jara v Egyptě, Libyi nebo Sýrii,“ konstatoval expert na Blízký východ.
Další revoluce zřejmě nepřijde
Podle Hrabalové je zřejmé, že Íránci chtějí změnu, nemají ale společný cíl. „Islámskou revoluci, která svrhnula šáha, spojovala masová nespokojenost a také postava imáma Chomejního. Na současné íránské opoziční scéně ale nikdo takový není: do tohoto vakua by musela vstoupit nová osobnost nebo strana,“ myslí si íránoložka.
„Nejblíže k tomu má asi konzervativec Raísí, kterého v posledních volbách volilo téměř šestnáct milionů lidí. Nicméně je otázka, jestli by riskoval revoluci, při které může mnoho ztratit. Osobně si myslím, že revoluce nepřijde, ale režim bude dlouhodobě donucen k mnoha reformám a ústupkům, až se postupně od základu změní,“ dodala Hrabalová.
