Většina mapy požárního rizika je v Česku rudá, druhá nejčastější barva je na ní fialová, což je dokonce nejvyšší míra rizika. Neznamená to nutně, že všude bude hořet, ale to, že podmínky budou pro vzplanutí a hlavně šíření ohně ideální. Jak vědci tuto hrozbu předpovídají?
Jihozápadní Evropa má za sebou další týdny mimořádně vysokých teplot a na řadě míst současně bojuje s rozsáhlými lesními požáry. Kombinace dlouhotrvajícího horka, nedostatku srážek a silného větru vytváří podmínky, kdy může jediná jiskra během několika minut přerůst v rozsáhlý požár. Ani Česko přitom nezůstává stranou – i v tuzemsku se během horkých a suchých epizod pravidelně zvyšuje riziko vzniku požárů v lesích i na travních porostech. Aby hasiči, lesníci i krizové štáby věděli, kde je situace nejvážnější, využívají speciální indexy požárního nebezpečí.
Zpravidla se pro přehlednost používají mapy s kombinací barev od zelené po tmavě červenou nebo fialovou. Jediný pohled pak stačí k tomu, aby bylo jasné, kde hrozí zvýšené riziko vzniku a šíření požárů. Dostupné jsou tyto přehledy například od evropského systému Copernicus, pro naše území lze využít také český FireRisk a samozřejmě je připravují rovněž národní meteorologické služby včetně té tuzemské. Na první pohled mapy vypadají jednoduše, nicméně za nimi stojí možná až překvapivě složitá kombinace jak meteorologických údajů, tak i informací o stavu vegetace.
Meteorologové nikdy požár nepředpoví
Je důležité zdůraznit, že žádný z používaných indexů ve skutečnosti nepředpovídá samotný požár. Ukazují pouze to, jak (ne)příznivé budou podmínky pro jeho vznik a hlavně šíření. O tom, jestli skutečně začne hořet, totiž často rozhodne člověk svou neopatrností – například odhozeným nedopalkem cigarety nebo špatně uhašeným ohništěm. Ale zapálit samozřejmě dokáže taky úder blesku – například v Kanadě je poměr mezi těmito dvěma hlavními příčinami zhruba jedna ku jedné.
Obecně platí jednoduchá závislost – čím teplejší, sušší a větrnější počasí panuje, tím vyšší hrozí požární nebezpečí. Tuto závislost zohlednil už na přelomu 60. a 70. let minulého století kanadský Fire Weather Index (FWI), který se postupně stal světovým standardem a dnes z něj vychází většina meteorologických služeb včetně evropského systému EFFIS (European Forest Fire Information System) programu Copernicus. FWI zvažuje čtyři základní meteorologické veličiny – teplotu vzduchu, jeho relativní vlhkost, rychlost větru a množství srážek. Jejich kombinací odhaduje, jak rychle vysychá vegetace, jak snadno se může oheň vznítit a jak rychle se bude šířit.
Konstrukce FWI není úplně jednoduchá, vychází ze vzájemně propojených kódů a indexů, které odrážejí potenciální dopad počasí na různé aspekty lesních, respektive přírodních požárů. První tři složky systému FWI se nazývají kódy vlhkosti paliva, protože hodnotí stav paliva při požárech v různých vrstvách půdy na základě povětrnostních podmínek. První z nich (FFMC) popisuje suchost jemného a rychle vysychajícího paliva na povrchu (lesní) půdy (typicky jehličí, trávu, listí). Jde o vrstvu, jejíž podmínky se mění během hodin a která s největší pravděpodobností vzplane v důsledku neopatrné lidské činnosti.
Druhý kód (DMC) se týká vlhkosti paliva těsně pod lesní půdou. Palivo v této vrstvě se často vznítí během úderů blesku a podmínky se v ní mění v řádu dnů. Třetí kód (DC) pak popisuje stav paliva hlouběji v lesní půdě, který se mění v řádu týdnů až měsíců. Suchost této vrstvy ovlivňuje, jak obtížné je uhasit hluboce hořící lesní požáry – ty totiž dokážou hořet i řadu týdnů, a to i v zimním období.
Druhá trojice indexů FWI pak popisuje, jak by se lesní požáry mohly chovat, pokud by opravdu vznikly. Sem patří index kombinující druhý a třetí kód vlhkosti paliva (BUI), který popisuje podmínky sucha v lesní půdě – ty určují, kolik hořlavého materiálu je k dispozici jako palivo pro oheň. Index počátečního šíření (ISI) odhaduje rychlost šíření požáru podle větru a suchosti jemného paliva. Konečný index požárního počasí (tedy vlastní FWI) pak tyto dva indexy zkombinuje do celkového měřítka potenciální intenzity lesních požárů vyjádřeného číselnou hodnotou.
Pro Evropský systém pro informování o lesních požárech (EFFIS) jsou konkrétní údaje týkající se FWI počítány v rámci Evropského centra pro střednědobou předpověď. Hodnoty se dělí do šesti tříd dle potenciálního požárního rizika. Jednotlivé stupně jsou nízký (s hodnotou pod 11,2), střední, vysoký, velmi vysoký, extrémní a velmi extrémní (s hodnotou nad 70).
Zajímavostí je, že třída požárního nebezpečí „velmi extrémní“ byla zavedena v červnu 2021, aby umožnila rozlišení úrovně požárního nebezpečí v rozsáhlých oblastech, které byly původně v letních měsících zejména ve Středomoří klasifikovány jako „extrémní“. Předpovědi jsou počítány na devět dnů dopředu s prostorovým rozlišením osm kilometrů. V aplikaci EFFIS je přitom možné kromě vlastního FWI zobrazit i jednotlivé výše popsané hodnoty kódů a indexů, ze kterých výpočet finálního indexu vychází. Kromě toho je k dispozici i předpověď bleskové aktivity, která úzce souvisí s iniciací řady přírodních požárů.
Riziko požárů v Česku
V případě tuzemska lze kromě údajů z ČHMÚ využít i výstupů FireRisku. Ten rozlišuje pět tříd rizika šíření požárů – od zanedbatelného přes mírné, střední, středně vysoké až po vysoké. Aktuálně je dle této platformy nejvyšší riziko (až vysoké) na jižní Moravě, přičemž vzhledem k suchému, teplému a slunečnému počasí se bude riziko zvedat postupně i na ostatním území republiky.
Závěrem je vhodné zmínit, že úspěšnost předpovědi rizika přírodních požárů samozřejmě závisí na přesnosti předpovědí vstupních parametrů. Z meteorologických prvků se obecně lépe predikuje teplota, naopak problematičtější jsou srážky, které se v létě často vyskytují ve formě lokálních přeháněk a bouřek, u kterých ani současné numerické předpovědní modely nejsou schopny přesně určit místo a čas jejich výskytu – a často mají modely tendenci srážky spíše nadhodnocovat. Alespoň tedy v Česku. Lokální faktory dále můžou výrazně ovlivnit rychlost větru, zejména v komplikovanějším terénu. A problémy mívají některé modely taky s vlhkostí vzduchu. Stále přesnější údaje o stavu vegetace a povrchu pak poskytují družicová data.
