Před 200 miliony roků na Zemi hořely rozsáhlé požáry, které zachvátily velké plochy. Palivem pro ně byly kapradiny, jež tehdy planetě „vládly“. Jev díky zlepšeným metodám analýzy nyní popsali vědci.
Země zažila celou řadu obřích vymírání. Jedním z těch nejhorších bylo to z konce triasu, tedy v době před asi 201 miliony lety. Vědci teď popsali nejen, co bylo jeho příčinou, ale hlavně, jak vypadalo a jaké druhy z něj naopak profitovaly.
Masové vymírání na konci triasu souviselo se sopkami, které začaly chrlit kvůli geologickým posunům spojeným s rozpadem prakontinentu Pangea do atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého. To způsobilo extrémní globální oteplení o pět až deset stupňů Celsia. Proces probíhal velmi rychle, takže život neměl šanci se na změnu adaptovat. Vegetace, v níž převládaly stromy, zkolabovala, nahradily ji kapradiny, jež vědci označují jako „rostliny stvořené pro apokalypsy“.
Rozsáhlé kapradinové savany ale byly dle nové studie vedené geologem Basem van de Schootbruggem z Utrechtské univerzity náchylné k rozsáhlým požárům – rychle rostoucí i schnoucí rostliny fungovaly jako palivo pro tyto masivní ohně, jež v té době zachvátily obrovská území.
„Požární hlášení“ z roku 2 000 001 před Kristem
Popsat velmi detailně, co se odehrálo v takto hluboké minulosti, nebylo vůbec snadné. Geologové k tomu využili údaje z několika vrtů, kde se dochovalo množství uhlí a organické molekuly, které se tvoří v kouři z lesních požárů – odborně se označují jako polycyklické aromatické uhlovodíky a jsou známé pod zkratkou PAH.
V kombinaci se záznamy o pylu a sporách tyto nepřímé záznamy ukazují období intenzivní aktivity lesních požárů během hlavního období vymírání, které se časově shoduje s rozšířením kapradin. Vědci našli nový způsob, jak PAH lépe analyzovat, a jak tedy tato doposud nejednoznačná data zpřesnit. Ukázalo se, že ve čtyřech vrtech z různých míst se našly identické vrstvy ve stejnou dobu – a všechny pocházely ze spálených kapradin.
„Všechny skupiny rostlin vykazují stejný efekt, což je silným důkazem toho, že šlo o důsledek vnější síly. Ztmavnutí se přesně překrývá s nárůstem kapradin, hlavním intervalem vymírání a zvýšeným výskytem uhlí a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH),“ uvedl van de Schootbrugge.
„Pekelná“ planeta
Kapradiny jsou ideálním zdrojem pro podobné požáry. „Jsou to opravdu pozoruhodné rostliny, které v průběhu dějin Země odolaly mnoha krizím. Některé druhy se dokážou přizpůsobit i těm nejextrémnějším podmínkám. Můžeme je považovat za opravdové katastrofické druhy,“ doplnil nizozemský geolog.
Kapradiny se mohou rychle šířit po narušených krajinách a lesní požáry mohou jejich šíření dokonce ještě urychlit – zatímco nadzemní části kapradin shoří, mohou se rychle obnovit z podzemního kořenového systému a při tom vytlačit ostatní rostliny. Tento jev pravděpodobně sehrál důležitou roli v délce trvání období rozmachu kapradin, které podle odhadů trvalo od 40 tisíc let až po 300 tisíc let.
„Když kapradiny vyschnou, tvoří jejich husté koberce ideální palivo pro vznik rozsáhlých lesních požárů,“ vysvětluje van de Schootbrugge. Kapradiny, které se vyznačují schopností odstraňovat plevel a osidlovat nové území, vytvořily rozsáhlé savany, přičemž některé druhy pomáhaly v šíření ohňů a zároveň dusily ostatní vegetaci.
„Kapradiny na to reagovaly a poskytly palivo, které rozdmýchalo plameny, čímž vyvolaly opakované rozsáhlé lesní požáry. Byl to opravdu pekelný svět. Poučení, které si z toho můžeme vzít, je, že kombinace klimatických změn, odlesňování a šíření oportunistických druhů může poskytnout všechny přísady pro dokonalou bouři,“ uzavírá van de Schootbrugge.
