Rozdíl mezi lidmi, kteří brzy vstávají, a těmi, kdo chodí spát pozdě, by mohl být zásadnější, než to vypadalo. Vliv má pravděpodobně hlavně noční stravování, popsala nová studie.
Lidé se rádi řadí do různých skupin nebo kategorií. Ať už jsou to různé generace podle dekády narození, znamení horoskopu, nebo fanouškovství nějakému klubu. Anebo podle doby, kdy chodí spát a vstávají, v tomto případě se vytvořily dvě pomyslné skupiny, které se mezi sebou rády škádlí – ranní skřivani a noční sovy.
V tomto pomyslném souboji dlouhodobě vítězili z hlediska zdravého životního stylu skřivani. „Vstávání se slepicemi“ se považovalo za nadřazené, naopak ponocování zase za nezdravé. Když vědci studovali tyto vzorce detailně, zjistili, že si člověk toto chování vybírá jen do jisté míry. Načasování cyklů denní a noční aktivity je totiž silně ovlivněné přirozenou preferencí každého jednoho lidského těla.
Teď novozélandští vědci navíc poprvé popsali, proč je vlastně tak nevýhodné žít jako noční sova, tedy co je vlastně biologickým základem, z něhož se předsudky o zdravosti/nezdravosti odvozují. Životní styl sov je totiž spojený se spoustou metabolických nevýhod, které mohou nočním ptákům nečekaně silně škodit.
Sovy loví nezdravě
Klíčové je podle nové studie jídlo. To totiž představuje signál pro vnitřní biologické hodiny těla a to, kdy člověk jí, může ovlivňovat metabolismus. Studie sledovala skupinu žen žijících v Aucklandu na Novém Zélandu a zjistila, že ty spadající do kategorie nočních sov přijímaly méně energie a méně potravin bohatých na mikroživiny než ženy s ranním chronotypem, tedy spadající do kategorie skřivanů.
Vyšší příjem kalorií ve večerních hodinách byl přitom spojený s vyšším podílem tělesného tuku a současně i větším rizikem obezity. Vzhledem k tomu, že většina nočních sov jedla ráno velmi málo a velkou část jídla konzumovala pozdě v noci, měly tendenci mít vyšší index tělesné hmotnosti (BMI) a vyšší podíl tělesného tuku než ranní ptáčata.
Spánek, strava, biologie
Chronotyp obecně ovlivňuje nejen to, kdy spíme, ale utváří také naše stravovací návyky. Většina dosavadních studií se zaměřovala na celkový příjem potravy a věnovaly méně pozornosti načasování příjmu kalorií a živin, i když se to, co jíme, tak i to, kdy jíme, může lišit právě v závislosti na chronotypu.
Večerní typy mívají větší sklon jíst později během dne a mívají horší stravovací návyky. Byly u nich také zaznamenány vyšší hodnoty BMI. Samotný BMI ale nedokáže rozlišit mezi svalovou hmotou a tělesným tukem. To je obzvláště relevantní na Novém Zélandu, kde nová studie probíhala. Tamní ženy tichomořského původu mají obvykle robustnější postavu a současně větší svalovou hmotu než ženy evropského původu.
Právě proto se v této studii výzkumníci nezaměřili pouze na BMI. Tým použil takzvaný Mnichovský dotazník chronotypu u 130 novozélandských žen tichomořského původu a 157 novozélandských žen evropského původu ve věku 18 až 45 let. Na základě jejich spánkových vzorců byly účastnice zařazeny do kategorií ranních, středních nebo večerních typů. Ženy, které obvykle usínaly ve 23:00 a vstávaly v 8:00, byly zařazeny do kategorie středních typů.
Účastnice pak zaznamenávaly všechno, co jedly a pily, dietologové později s každou účastnicí provedli rozhovor, aby ověřili velikost porcí a ujistili se, že záznamy odpovídají realitě.
Výsledky
Noční sovy dosáhly horších výsledků téměř u všech zdravotních ukazatelů, které vědci měřili, ve srovnání se skřivany a středními typy. Měly vyšší průměrný BMI a celkově více tělesného tuku, s vyšším poměrem takzvaného androidního k takzvanému gynoidnímu typu postavy, což naznačuje větší množství tuku v oblasti pasu než v oblasti boků. Tento vzorec je známý tím, že zvyšuje riziko zdravotních problémů. Sovy se podle studie stravovaly méně zdravě, přijímaly méně vlákniny a měly nedostatek esenciálních vitamínů a minerálů.
Krevní testy odhalily, že u večerních typů byly vyšší hladiny inzulinu a triglyceridů a nižší hladiny ochranného HDL cholesterolu. Ve srovnání s ostatními chronotypy vykazovaly také zvýšené hladiny leptinu, hormonu spojeného s tělesným tukem, a nižší hladiny ghrelinu, hormonu signalizujícího hlad.
Výsledky ukazují, že ačkoli všechny skupiny chronotypů přijímaly podobné množství kalorií a makroživin, ženy s večerním chronotypem měly méně příznivé profily metabolických biomarkerů, tělesného tuku a živin.
Vědci tvrdí, že je třeba provést další výzkum souvislosti mezi vlivem načasování jídla na metabolismus a obezitou, zejména u etnicky rozmanitých populací. To pomůže vědcům pochopit skutečný vliv chronotypu a v budoucnu třeba i vyvinout personalizované zdravotní intervence.
