Mor zabíjel lidi mnohem dříve, než se vědci domnívali. Odhalili teď stopy zatím neznámého kmenu této nemoci, která ničila osady lovců a sběračů na Sibiři před 5500 lety, Nová studie současně naznačuje, jak se lidé mohli těmito bakteriemi nakazit.
Když se řekne mor, objeví se zřejmě lidem před očima obrázek krysy. Právě tito hlodavci totiž šířili nemoc v přeplněných středověkých městech a vyvolávali pandemie, kterým se přezdívalo černá smrt. Ty od čtrnáctého do devatenáctého století zabily desítky milionů lidí po celé Evropě – při největších vlnách například Řím přišel asi o třetinu obyvatel během jediného roku. Podle nové studie se ale lidé poprvé s morem setkali na druhém konci světa – na ruské Sibiři, konkrétně u jezera Bajkal.
Vědci na důkazy o pravěkém moru narazili, když tam zkoumali kosterní pozůstatky tamních lovců a sběračů. „Jedna z těchto lokalit je obzvláště záhadná kvůli velmi neobvyklému věkovému složení zemřelých – zdá se totiž, že tu během krátkého období nemoci podlehlo mnoho dětí a dospívajících,“ popsal archeolog z Oxfordské univerzity Ruairidh Macleod. Kostry také nevykazovaly žádné známky násilí ani úrazu, což znamená, že pro tuto katastrofickou událost neexistovalo žádné rozumné vysvětlení, dodal jeden z autorů nové studie.
Když tým vědců sekvenoval pravěkou DNA 46 osob ze čtyř nalezišť v okolí jezera, zjistil rovnou u osmnácti z nich přítomnost bakterie Yersinia pestis, která je původcem moru. To znamená, že téměř čtyřicet procent těchto lidí mělo mor – což je vyšší podíl, než jaký byl zjištěn v některých středověkých hromadných hrobech. Pokusy o identifikaci moru v takto staré DNA navíc přinášejí mnoho falešně negativních výsledků, takže je možné, že mor na Sibiři byl ještě smrtelnější.
„Výsledky proto nasvědčují tomu, že prakticky všichni na těchto pohřebištích zemřeli na mor během dvou epidemií, z nichž ta nejstarší se odehrála před 5500 lety,“ uvedl Macleod. „Bylo to pro nás naprosté překvapení,“ dodal.
Černá smrt v době před písmem
Až do tohoto objevu byly nejstarší stopy moru zjištěny u zemědělských komunit v severní Evropě před přibližně 5300 lety. Jak smrtící však tyto pravěké kmeny moru přesně byly, je podle dalšího z autorů studie Eskeho Willersleva předmětem živých debat ve vědecké komunitě. „Dosud se mělo za to, že k takovému druhu epidemie nemohlo mezi lovci a sběrači dojít,“ uvedl genetik z Cambridgeské a Kodaňské univerzity.
„Vzhledem k tomu, že žili v malých skupinách a neustále se přesouvali, panovalo přesvědčení, že infekční onemocnění se nemohou skutečně uchytit a zničit celé komunity,“ dodal.
Ví se, že ve středověku mor šířily krysy, ale za tyto prehistorické sibiřské epidemie byl pravděpodobně zodpovědný jiný živočich, a to svišť tarbagan. „Svišti jsou považováni za původní hostitelský druh, ve kterém se mor poprvé vyvinul,“ vysvětlil Macleod. I dnes jsou případy moru šířeného svišti pravidelně zaznamenávány na Sibiři a v Mongolsku, kde se tito hlodavci loví pro kožešinu a maso.
„Pravděpodobně k první infekci došlo při kontaktu se zvířetem a poté se nákaza šířila mezi lidmi prostřednictvím kapének,“ uvedla spoluautorka studie a profesorka virologie na Oxfordské univerzitě Astrid Iversenová. Upozornila, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace se dnes tři čtvrtiny všech nových infekčních onemocnění přenášejí ze zvířat na člověka.
Tito nešťastní pravěcí sběrači tak mohou být poučením pro moderní lidstvo. „Schopnost pochopit souvislosti mezi tím, kdy dochází k přenosu nemocí ze zvířat na člověka, a tím, jak se tyto patogeny vyvinuly, aby se dokázaly šířit v různých kontextech a na různých místech v čase i prostoru, je opravdu důležitá pro pochopení rizika, že se to stane i v budoucnosti,“ podotkl Macleod.
