První známý zubařský zákrok se odehrál asi před šedesáti tisíci lety. Provedl ho neandertálec na jiném neandertálci – podle nové studie britských a ruských vědců „určitě úspěšně“.
Strach. Ten cítí při návštěvě zubaře v současnosti asi dvacet procent lidí, kteří musí usednout do křesla a otevřít ústa. A to zákrok provádí specializovaný profesionál vybavený moderními nástroji, vše probíhá v ideálních hygienických podmínkách a samozřejmě s anestezií, která odcloní většinu bolesti. Dokážete si ale představit, kdyby musel stejný zákrok proběhnout ve špinavé jeskyni, místo vrtačky kusem pazourku, pochopitelně bez léků – a „zubařem“ by byl neandertálec?
Přesně tohle nyní popsal mezinárodní výzkumný tým, který studoval kostry neandertálců ve slavné altajské jeskyni Čagyrskaja. Archeologové zjistili, že tito pravěcí předkové lidí prováděli zubařské zákroky už v době před 60 tisíci lety – a pacienti je navíc zřejmě dokázali přežít. Kromě toho výzkum přinesl další důkaz, že už v této době znali naši předci základy zubní hygieny.
Vědci se podívali detailně na jeden jediný zub z této jeskyně. Byla to stolička stará přibližně 59 tisíc let, která archeology zaujala dírou a také škrábanci na boku. Už dříve stejný tým popsal, že stopy na okrajích byly s vysokou pravděpodobností způsobené nějakým velmi tvrdým párátkem (asi kostěným), což naznačuje, že tato pravěká populace „jeskynních lidí“ znala zásady zubní hygieny. Ale s dírou to bylo složitější; je totiž uprostřed zubu, hluboká a zasahuje až do dřeňové dutiny. Jak vznikla, co ji způsobilo, je přirozená, nebo umělá? To byly otázky, na které se rusko-britský tým pokusil odpovědět.
Samotná analýza zubu nedokázala o díře nic nového prozradit, a tak museli badatelé sáhnout k experimentální archeologii. Zkoušeli ji na třech zubech moderních lidí (které jsou těm neandertálským dost podobné). A prokázali, že díru stejného tvaru a se stejným vzorem mikroskopických rýh je možné vytvořit vrtáním do zubu kamenným hrotem podobným těm, které se už dříve našly právě v jeskyni Čagyrskaja.
Celý objev je zajímavý z více důvodů. Vědci se totiž dříve domnívali, že vzhledem ke své stravě neandertálci zubními kazy netrpěli – tento konkrétní byl ale evidentně výjimkou. Proč? To se přes propast šesti desítek tisíc roků nedá říct – ale vědci teď už alespoň vědí, jak dotyčný vše řešil.
Návštěva zubaře v době kamenné
Zcela jasné je, že výše popsaný zákrok musel být bolestivý, vzhledem k použitým nástrojům dokonce extrémně. Přesto se vyplatil, protože se díky němu neandertálec zbavil dlouhodobé a vleklé bolesti.
Zákrok prozrazuje o těchto našich předcích spoustu zajímavého. Popsané kroky totiž poskytují důkaz, že neandertálci byli schopni nejen identifikovat zdroj bolesti, ale určit i způsob její léčby. Navíc byli dostatečně manuálně obratní a intelektuálně vybavení k tomu, aby takový zákrok vůbec provedli. Navíc nějakým způsobem dokázali překonat nesnesitelnou bolest, která musela být nutně spojená s vrtáním u zubního nervu.
Je to ale především úplně poprvé, co bylo takové chování prokázáno u jiného druhu než homo sapiens. Pozoruhodně působí i fakt, že pro období dalších desítek tisíc let neexistuje jediný důkaz o dalším takovém zákroku – konkrétně je to více než 40 tisíc roků.
Tento fakt se vysvětluje jen těžko, zejména v kontextu dalšího závěru této studie. Zmíněný zub byl totiž po zákroku docela hodně opotřebený. Což je důkazem, že operovaný pračlověk musel bušení a vrtání do zubu přežít – navíc bez větších důsledků. Opotřebení na zubu totiž prokazuje, že tento jedinec žil po operaci zřejmě celé roky, což by mohlo naznačovat, že zákrok byl provedený tak profesionálně, že vyžadoval spoustu zkušeností. Anebo obrovské štěstí...
Kam se tyto znalosti mohly přesunout, anebo proč zmizely? „Neandertálci se do této oblasti dostali před 70 až 60 tisíci let v rámci migrace ze střední a východní Evropy a obývali ji minimálně až do doby před 40 až 45 tisíci lety. Altaj se pro ně stal novým a vhodným domovem díky své biologické rozmanitosti, klimatu podobnému evropskému, bohatým ložiskům surovin pro výrobu kamenných nástrojů a jejich obvyklé kořisti – divokým zubrům a koním. Analýza kamenných nástrojů a paleogenetické studie ukázaly, že neandertálci z jeskyně Čagyrskaja jsou velmi blízce příbuzní s nositeli takzvané micoquianské kultury, kteří žili také na Kavkaze a na Krymu,“ dodávají autoři studie.
