Na konci června zasáhla Evropu nebývale silná vlna veder, kdy ještě před začátkem prázdnin padly historické teplotní rekordy ve většině zemí kontinentu, Česko nevyjímaje. Snímky z družic ukazují, jak na vedro a následné sucho reaguje příroda v některých zemích kontinentu.
Snímky pocházejí z volně dostupných dat americké vesmírné agentury NASA, která sleduje povrch planety. Interaktivní grafiky ukazují situaci před nástupem červnové vlny veder, a situaci po ní, tedy pár dní nazpět.
Nejvíce je na nich vidět dopad na stromy a lesy a to, jak rychle, během pouhých několika týdnů, přišla vegetace o svou zelenou barvu a „oděla“ se do odstínů spojených spíše s koncem prázdnin nebo podzimem.
Příčiny ztráty barvy jsou u rostlin fyziologické, je to v pořadí druhá obranná linie, kterou nasadí, když je zasáhne sucho.
„Přibouchnutí dveří“
Tou první je přitom takzvané přibouchnutí dveří. Rostliny mají na spodní straně listů drobné póry nazývané odborně stomata. Těmi nejen dýchají, ale také skrze ně odpařují vodu. Při suchu je rostlina uzavře, aby o vodu zbytečně nepřicházela. Jenže tím se jí také zavře možnost vstřebávat oxid uhličitý, ze kterého získává energii.
Tímto zavřením dveří tedy sice zabrání tomu, aby nepřišla o důležitou vodu, ale současně tímto vchodem přestane přicházet energie. Rostlina si tedy koupí na nějakou dobu čas, jak přežít bez vláhy.. Ale za cenu toho, že přestane „jíst“.
Obětování některých částí
Pokud sucho trvá déle, rostliny se už nemohou spolehnout jen na zabránění únikům; musí se začít zbavovat částí, pro které nemá vláhy dost. A prvním krokem je to, že začnou aktivně rozkládat své zelené barvivo chlorofyl – nejdříve ve svých nejstarších nebo nejméně důležitých listech. Bez těchto částí totiž rostlina přežít dokáže. Bez těch kriticky důležitých, jako jsou kořeny a mladé výhonky, ne.
Výsledkem je žloutnutí. To je důsledkem odstranění chlorofylu – když zmizí, obnaží se barvy, které byly na listech sice celou dobu, jen nebyly přes výraznější zelenou vidět. Za žlutou (a oranžovou) jsou zodpovědné pigmenty karotenoidy.
A nakonec, když je nejhůř, rostliny zhnědnou. K tomu došlo při současné vlně veder hlavně na jihu Evropy, kde byla horka současně nejdelší a nejintenzivnější. Hnědá znamená, že daná část rostliny je už mrtvá poté, co rostlina přesměrovala všechny zbytky živin i vody na kriticky důležitá místa, typicky do stonku a kořene.
Tento systém je velmi elegantní – umožňuje rostlině převést dostupné zdroje do míst, která mají naději, že přežijí. Snímky z družic tedy zachycují jen jednu část pravdy, když shora vidí pouze listí. O stavu zbytku rostliny nevypovídají nic zásadního.
