Do Evropy stále více pronikají dříve exotické nemoci. Jednou z nich je krymsko-konžská hemoragická horečka, která se letos dostala výrazněji na Pyrenejský poloostrov. Tamní vědci hledají poučení v Kosovu, které si už prošlo většími vlnami.
Běžná klíšťata na kořist, z níž hodlají sát krev, pasivně čekají. Klíšť rodu Hyalomma je ale jiný. Nejenže svou budoucí oběť pronásleduje až na stovky metrů, ale hlavně přenáší nebezpečnou nemoc – krymsko-konžskou hemoragickou horečku. Ta se v minulosti vyskytovala hlavně mimo Evropu, v posledních letech se ovšem šíří nejen na Balkáně, ale už také ve Španělsku. Letos už tato země zaznamenala čtyři případy.
Dlouhodobě je nejpostiženější evropskou zemí Kosovo. Kritickým obdobím pro něj byla léta 2013 až 2016, kdy tam bylo hospitalizováno asi třicet lidí, přičemž přibližně třetina z nich zemřela. Desítky let boje s krvácivou horečkou udělaly z Kosova, jež jinak nepatří ke státům s nejpokročilejší medicínou v Evropě, jednu z nejzkušenějších zemí v oblasti detekce a sledování této nemoci.
Česko je na seznamu ohrožených zemí
Tamní virologové teď radí ostatním evropským zemím, aby čerpaly z těchto zkušeností, protože virus se šíří po celém kontinentu. „Určitě je zde důvod ke znepokojení, zejména kvůli klimatickým změnám,“ komentovala situaci v Evropě pro odborný časopis Science Maryam Keshtkar-Jahromiová z Univerzity Johnse Hopkinse.
Právě ona vydala letos studii, která varuje před možným šířením nemoci i do dalších částí Evropy. Mohlo by se to týkat i Česka, kde se tato choroba zatím neobjevila. Keshtkar-Jahromiová ale upozorňuje, že klíště Hyalomma se v Česku vyskytuje – poprvé ho vědci našli u koně nedaleko jihomoravského rybníku Nesyt roku 2020. Pro zajímavost: Slovensko zaznamenalo stejný druh už na začátku osmdesátých let dvacátého století.
„Podmínky jsou příznivé pro klíšťata rodu Hyalomma, a tudíž i pro zavlečení nebo přežívání viru krymsko-konžské hemoragické horečky. Je proto nezbytné provádět pečlivý dohled za účelem sledování populací klíšťat,“ doporučuje Keshtkar-Jahromiová ve své studii.
Poprvé byla tato nemoc zachycena roku 1944 na Krymském poloostrově u lidí pokousaných klíšťaty při sklizni obilí.
Roku 1956 byl v Belgickém Kongu izolován u nemocných dětí virus, označený jako Kongo. Později vědci prokázali, že oba viry jsou totožné, takže se sloučila i pojmenování obou chorob.
Zdroj: WHO
Migrace na sever
Kromě Španělska, kde již letos jeden z nakažených zemřel, se virus v uplynulých letech dostal i do Portugalska – také tam před dvěma roky hned první nakažený člověk zemřel. Roku 2023 vědci virus našli také u klíšťat ve Francii, ale tak zatím nedošlo k prokázané infekci člověka.
Virologové očekávají, že virus najdou v řadě dalších zemí, změny klimatu totiž šíření teplo milujících klíšťat podporují. Klíšťata rodu Hyalomma pronikají na sever Evropy jako „stopaři“. Využívají tahů stěhovavých ptáků, na jejichž tělech mohou během několika týdnů překonat stovky kilometrů. Až donedávna tato migrující klíšťata narážela na pro ně nesnesitelné podmínky, kvůli kterým nemohla dokončit životní cyklus.
Současné podmínky ale nahrávají k tomu, aby se nedospělá klíšťata vyvinula v dospělce a vytvořila tak lokální populace. Podle některých modelů by se tak mohla klíšťata uchytit dokonce až ve Skandinávii. Přehled z roku 2025 ukázal, že klíšťata rodu Hyalomma byla alespoň jednou zaznamenána už ve čtyřiceti evropských zemích.
Čím je nemoc nebezpečná
Evropské země ale podle Keshtkar-Jahromiové zatím jen málo testují, protože riziko krymsko-konžské hemoragické horečky podceňují.
Lidé, kteří se virem nakazí, vykazují různé příznaky. Poměrně častý je zcela bezpříznakový průběh, který komplikuje odhalení toho, že se nemoc začala šířit. Nejčastější jsou mírné až silné horečky, které mohou přerůst až v krvácivé.
Pak krymsko-konžská hemoragická horečka přechází do těžkého onemocnění, které je spojené se selháním více orgánů a šokem. Smrtnost u hospitalizovaných pacientů se pohybuje kolem třiceti procent.
Neexistuje očkování ani přímá léčba, nemocní se léčí takzvaně bezpříznakově – klidem na lůžku, posilováním imunity a také zabráněním nákaze dalšími infekcemi, které mohou oslabeného připravit o život. Práce s nakaženými vyžaduje maximální úroveň biologické ochrany a laboratoř na úrovni BSL4.
Podrobnosti licence zde.
