Mořští biologové narazili na chování delfínů, které doposud neznali. Zjistili, že jeden sledovaný kytovec spoří energii tím, že neloví ryby, ale získává od nich jen obsah jejich žaludků. Jde o první dobře zdokumentovaný případ kleptoparazitismu neboli krádeží potravy u kytovců.
Delfín Bublinka (anglicky Bubble) se choval na videu krajně neobvykle. Na záběrech, které se k mořským biologům dostaly roku 2017, se honil za rybami jako všichni ostatní zástupci jeho druhu. Jenže žádnou rybu nesežral, místo toho je pronásledoval tak dlouho, dokud ze stresu a únavy nezačaly zvracet. Poté tento obsah zvířecích vnitřností, odborně vomitus, pozřel.
Dosud znali přírodovědci jen jediný podobný příběh, navíc jen z doslechu. Podle svědectví několika lidí delfín kradl ryby několika kormoránům, které pronásledoval stovky metrů. Nové pozorování je výjimečné tím, že se chytrého vodního savce podařilo nafilmovat a zdokumentovat. Pozorovat mořské predátory při lovu pod vodou je i přes technologický pokrok pořád ještě složité.
Video z roku 2017 podnítilo vědce, aby se na tohoto konkrétního delfína zaměřili pořádně. Výzkum vedla bioložka Asia Armstrongová, která Bublinku a jeho nekonvenční metody studovala v letech 2021 až 2025.
Její tým Bublinku natáčel na speciální kamery, takže se povedlo odhalit spoustu detailů. Ukázalo se, že si delfín oblíbil ryby kranase šestipruhé. Choval se přitom vždy podobně: soustředil se na jedinou rybu z hejna, zatímco všechny ostatní ignoroval. Tu zvolenou pronásledoval intenzivně a dlouho, dokud nevyzvracela potravu a neodplula pryč. Vomitus pak zkonzumoval a pokračoval po několika desítkách minut s další rybou stejného druhu.
Proč?
Klíčová otázka je, proč to dělá. Podle Armostrongové je pravděpodobné, že se jedná o inovativní loveckou strategii. Kranasové jsou totiž nejen docela velké a obratné ryby, ale současně mohou být docela tuhé sousto. Takže Bublinka se mohl zpočátku snažit tyto ryby ulovit, ale pak zjistil, že snazší je dostat z nich obsah jejich vnitřností. Současně tím delfín ušetřil energii, kterou by utratil žvýkáním a zpracováním jejich těl.
Zajímavé také je, že Bublinka se zřejmě snažil odhalit ty kranase, kteří se nedávno nakrmili. Biologové to usuzují podle toho, že vydával netypické zvuky, jimiž se mohl snažit – pomocí echolokace – odhalit právě sytou rybu. Během samotného lovu pak vydával jiné zvuky, jejichž cílem mohlo být rybu vystresovat a přimět k vyvržení jídla.
Vědci zatím neprostudovali, proč vlastně kranasové zvracejí. Hlavním předpokladem je, že za to mohl stres z pronásledování a delfíních loveckých zvuků, ale stejně možné je, že se jedná o obrannou reakci. Biologové spekulují, že by toto chování mohlo být častější, takže by se mohlo jednat o způsob, jak kranasové odlákají delfína a sami přežijí.
