Biologové pozorovali skupinu ohrožených jihoamerických delfínů, jak si v řece hrají s tělem velké anakondy. Je to poprvé, co takovou interakci věda zdokumentovala. Pokusy o její vysvětlení ale přináší více otázek než odpovědí. Své dosavadní závěry přírodovědci shrnuli ve studii otištěné odborným časopisem Ecology.
Vzrušení delfíni se přetahovali o anakondu. Vědci poprvé zaznamenali zvláštní chování sladkovodních kytovců
O životě říčních delfínů se ví mnohem méně než o jejich mořských příbuzných. Proto biology potěšilo, když loni v srpnu mohli pozorovat v řece Tijamuchi zvířata, která patří i mezi říčními delfíny k těm nejméně známým – delfínovce bolívijské.
Až do roku 2012 si vědci mysleli, že to ani není samostatný druh, pokládali je za poddruh delfínovců amazonských. Teprve pak se ukázalo, že až 2,8 metru dlouhý tvor vážící do 180 kilogramů má vlastnosti, které z něj dělají druh samostatný.
Tentokrát ale biologové mohli tyto vodní savce pozorovat neobvykle detailně. Už jen to, že viděli zvířata, jak plavou s hlavou nad vodou, bylo něco mimořádného. Ještě zajímavější ale byla následná analýza pořízených fotografií.
Dva delfíni a jeden had
Při přiblížení snímků se totiž ukázalo, že dva z delfínů před sebou vodou tlačí anakondu. Delfíni ve volné přírodě i v zajetí sice bývají velmi hraví, toto chování delfínovců v Tijamuchi ale bylo z mnoha důvodů jedinečné.
Člen týmu Steffen Reichle připomíná, že tito savci se vlastně nad hladinu téměř nevynořují. Nejčastěji plavou pod hladinou a nad vodu se většinou dostanou, jen když se potřebují nadechnout. Není tedy divu, že typická fotografie delfínovce bolivijského vypadá takto:
Delfínovec bolívijský
Ovšem vloni pozorovaných šest zvířat vydrželo nad hladinou atypicky dlouho. V jednu chvíli dva delfíní samci zdánlivě plavali synchronizovaně, přičemž zvířata držela v čelistech anakondu. Vědci si nejsou jistí, jestli byla ještě živá, ze snímků se to nepodařilo zjistit. Ale protože delfíni s ní manipulovali nejméně sedm minut, zřejmě nejpozději při tom zahynula.
„Nemyslím si, že se ten had měl zrovna dobře,“ komentoval to Reichle. Doba, kterou delfíni s anakondou strávili, naznačuje, že se jednalo spíše o hru než o lov.
Chování delfínů naznačuje, že je tato činnost bavila a užívali si ji. Protože někteří z pozorovaných delfínů byli mladí, je dokonce možné, že tato hra měla podobně jako u řady lidských her edukativní smysl. „Je to poprvé, co jsem slyšela o delfínech hrajících si s velkým hadem,“ uvedla pro New York Times německá expertka na chování delfínů Sonja Wildová z Institutu Maxe Plancka.
Delfínovec bolívijský
Pestrá sexualita delfínů
Na fotografiích bylo ale pozoruhodné ještě něco. Kromě hlavy delfíni nad hladinu vystrkovali také vztyčené penisy. „Mohlo to pro ně být sexuálně stimulující,“ uvedla Diana Reissová z Hunter College v New Yorku, která se na studii nepodílela. Podle vědkyně se mohli delfíni na hadovi i sexuálně uspokojit.
O delfínech se už delší dobu ví, že mají velmi bohatou a pestrou sexualitu. Samci rádi zasouvají penisy do nejrůznějších objektů, své genitálie otírají prakticky o cokoliv. Některé vědce to dokonce vede k domněnce, že své citlivé pohlavní orgány používají jako svého druhu hmatový orgán, díky němuž získávají z okolí důležité informace.
Ve volné přírodě zase občas několik samců odežene samici od zbytku smečky a proti její vůli ji donutí k sexu. Někdy ji drží takto izolovanou i řadu dní. Byly pozorovány i pokusy o spáření se s jinými druhy zvířat. Existuje několik svědectví o tom, jak delfíni obtěžovali lidi a sviňuchy, prokázaný je ale i například pokus delfíního samce o proniknutí do dýchacího otvoru velryby. Velmi sexuálně aktivní jsou ale i samice, jak vědci nedávno popsali.
Podle Reissové je tedy dost dobře možné, že se samci pokoušeli zasunout svůj penis i do anakondy, ať ještě živé, nebo už mrtvé.
Vědci často zdůrazňují, že hodnotit sexualitu jiných živočišných druhů etickými nebo estetickými normami druhu Homo sapiens nemá smysl. Nic to totiž neříká a jen to může dané tvory v očích některých lidí poškodit.
Neznámí a ohrožení
Ať už se v kalných vodách Tijamuchi odehrálo cokoliv, jsou tato pozorování pro přírodovědce nesmírně důležitá. Říční delfíni pro ně totiž představují záhadu, která se špatně pozoruje. Právě bahnitá voda jim totiž znemožňuje filmovat delfínovce tak dobře a často jako jejich mořské bratrance.
Ti bolivijští jsou navíc v současné době pod velkým tlakem. Regulace toků řek jim zmenšuje využitelné biotopy a připravuje je o potravu. Delfínovec bolivijský je od loňského ledna v zemi chráněný. Mezi další rizika, která jim hrozí, patří nehody s rybářskými sítěmi, kontaminace rtutí při nelegální těžbě zlata, ale zejména ztráta spojení s řekou v důsledku výstavby vodních elektráren.
V Amazonii žijí čtyři druhy sladkovodních delfínů, všechny jsou už zařazené mezi ohrožené druhy. Celkem v povodí Amazonky žije maximálně 30 tisíc delfínů.
„To je vzhledem k rozloze Amazonie malý počet,“ uvedl pro agenturu Reuters biolog Fernando Trujillo. „Tyto druhy jsou ohrožené a mohly by přejít do kategorie kriticky ohrožených, což je poslední stupeň před vyhynutím,“ doplnil. „Mnoho druhů v regionu čelí podobným podmínkám, a pokud nebudeme jednat, mohly by do dvaceti nebo třiceti let zmizet,“ varuje.
