Centrum v Loma Margarita poskytuje útočiště více než tisíci lidem, kteří přicestovali ze subsaharské Afriky. Mnozí pocházejí ze zemí, které se potýkají s konflikty nebo závažnými humanitárními krizemi.
V Loma Margarita v Ceutě byl vojenský areál přeměněn na dočasné přijímací středisko pro přibližně 1200 Afričanů ze subsaharské Afriky, kteří spolu s Maročany a dalšími Severoafričany dorazili během masového přílivu nelegálních migrantů ve dnech 30. a 31. července. Stejně jako ostatní tábory zřízené úřady má i toto zařízení za cíl uvolnit ulice od tisíců lidí, kteří stále spí pod širým nebem. „Utekl jsem z daleké země. Proto musím pomáhat lidem, kteří tam zůstali,“ říká mladý Súdánec u bran centra.
Jejich počet je mnohem menší než tisíce Maročanů, kteří překročili hranici, a na rozdíl od nich mnoho Afričanů ze subsaharské Afriky – kteří čekali v severním Maroku na příležitost přejít do Španělska – pochází ze zemí zmítaných konflikty nebo čelících závažným humanitárním krizím, což zvyšuje pravděpodobnost, že jim bude udělen azyl. Kromě svých místních jazyků hovoří francouzsky nebo arabsky a v menší míře také anglicky. Všichni nesou těžké emocionální břemeno. Jen málokdo se však odváží o něm promluvit před mikrofonem.
„Většinu lidí, které přijímáme, tvoří dospělí muži ze zemí jako Súdán, Eritrea, Somálsko a Čad. (...) Obvykle se jedná o lidi, kteří sem museli urazit velmi dlouhou cestu, a většinou prchají před pronásledováním, konflikty a velmi obtížnými životními podmínkami,“ vysvětluje pro RTVE Noticias María Tejadaová, vedoucí komunikace v neziskové organizaci Accem, která má na starosti tuto nouzovou operaci.
„Chovat se k lidem jako k lidem“
Od koordinačních pracovníků po sociální pracovníky a pedagogy – tým nevládní organizace působící na tomto vojenském cvičišti čítá přes sto lidí, kteří pracují ve směnách nepřetržitě 24 hodin denně. Tato zařízení poskytují lůžko, přístřeší, tři jídla denně, sociální zabezpečení a přesun – ve spolupráci s ministerstvem pro inkluzi, které těmto centrům přiděluje finanční prostředky na základě počtu osob v péči, a dalšími organizacemi, jako jsou Červený kříž a Médecins du monde.
Kromě poskytnutí přístřeší se však organizují i aktivity, jako jsou například lekce španělštiny, kde se učí základy komunikace. „Pravdou je, že když vidíte jejich naději a touhu zlepšit se, vyvolává to ve vás opravdu velkou empatii,“ dodává Tejadaová.
„Lidský přístup a způsob, jakým s lidmi komunikujeme, jsou velmi důležité. Základní potřeby v nouzové situaci přesahují pouhé jídlo, přístřeší či ubytování. Znamená to zacházet s lidmi jako s lidmi, chovat se k nim lidsky, oslovovat je jménem, umět jim naslouchat, dát jim pocit, že jsou vyslyšeni a pochopeni, a umožnit jim smysluplně trávit čas, aby nebyli jen lidmi, kteří čekají, co se stane,“ zdůrazňuje.
„Tady je to lepší než na pláži“
Vzhledem k tomu, že Dočasné přijímací středisko pro přistěhovalce (CETI) autonomního města – jehož oficiální kapacita činí 512 míst – bylo již před krizí na hranici svých možností, byla jako první otevřena centra v Loma Margarita a Loma Colmenar – s celkovou kapacitou 1200 míst – jež poskytla přístřeší lidem, kteří nocovali nebo žili na pláži Trampolín, jež se se stovkami chatrčí i nadále jeví jako hlavní provizorní osada pro mnoho z tisíců migrantů, kteří stále žijí na ulici. Mezi nimi jsou i lidé ze subsaharské Afriky.
Zatímco však před centrem Loma Colmenar čekají stovky Maročanů na volné místo, v centru pro Afričany ze subsaharské Afriky nevidíme nikoho.
„Myslím, že tohle místo (Loma Margarita) je lepší než pláž. Byli jsme tam asi měsíc nebo 25 dní a není to snadné – je to až příliš těžké,“ říká pro RTVE Noticias 26letý Elasul Assadiq ze Súdánu. Říká to u vchodu do tábora, kde vidíme mnoho dalších lidí spěchajících dovnitř, protože je čas na rozdávání jídla. „Než jsem se stal migrantem bez dokladů, utekl jsem daleko od své země. Proto musím pomáhat lidem, kteří tam zůstali. Nepřišel jsem sem jen proto, abych si užíval nebo si zlepšil vlastní život – ne,“ zdůrazňuje mladý muž.
Súdán je zapleten do dlouhé války, která od svého začátku v roce 2023 způsobila, že více než 34 milionů lidí potřebuje humanitární pomoc – podle OSN je to nejvyšší číslo na světě. Elasul odcestoval sám ze své domoviny do Maroka, kde zůstal dva a půl roku, a poté pokračoval do Španělska: „Mnozí z nás mají sny. A mým snem je přijet sem, do Evropy. Nemluvím o žádné konkrétní zemi. Prostě… jsem se rozhodl přijet.“
„Žil jsem v džungli. V marockých lesích, v horách,“ říká. „V co teď doufáte?“ ptáme se ho. „Právě teď? To nezáleží na tom, co chci. Záleží na tom, na co čekám, protože to není v mých rukou; je to mimo mou kontrolu. Nemůžu s tím nic dělat. Kdybych řekl ‚chci odjet do jiné země‘, nemohl bych. Jen tady čekám, co o mně řekne vláda, nebo co o nás řeknou městské úřady. Až potom uvidíme,“ zdůrazňuje.
„Možná tady ve Španělsku zůstaneme, inšalláh (bude-li to vůle Boží),“ dodává.
Žádost o azyl
Vláda dosud zajistila více než 3300 míst v dočasných ubytovacích zařízeních pro migranty, kteří se v hodinách po masovém přílivu více než sedmdesáti tisíc lidí ze sousední země rozhodli nevrátit se dobrovolně do Maroka. Podle španělské vlády zůstalo v Ceutě nejméně pět tisíc lidí, ačkoli místní samospráva odhaduje, že tento počet je mnohem vyšší. Město, které má přibližně 84 tisíc obyvatel, je mezitím na pokraji svých kapacit kvůli chaosu způsobenému přílivem tak velkého počtu lidí do veřejných prostor.
Obyvatelé Ceuty každý den vycházejí do ulic, aby požadovali řešení krize a návrat k normálu, a to uprostřed silné kritiky toho, jak vláda krizi řeší.
Mezi všemi, kteří sem vstoupili, tvoří Maročané zdaleka nejpočetnější skupinu. Menší část pochází z jiných arabských zemí a ze subsaharské oblasti a využívá severní Afriku jako tranzitní bod.
Podle vlády je cílem postupně zvyšovat kapacitu pro registraci a ubytování osob, až se dosáhne celkového počtu šesti tisíc míst pro dočasnou humanitární péči, aby bylo zajištěno, že o osoby žijící na ulici bude řádně postaráno během vyřizování jejich případů, v jejichž rámci se bude posuzovat, zda existují důvody pro udělení azylu, nebo zda by měly být vráceny do Maroka.
„Udělení statusu uprchlíka nebo nějaké formy mezinárodní ochrany závisí na tom, zda dokážete prokázat, že jste byli pronásledováni a že je váš život v ohrožení. Na tom to bude záviset. Je zřejmé, že situace v zemích, jako je Mali a Súdán, je známá jako velmi komplikovaná, ale o azyl a mezinárodní ochranu musí požádat konkrétní osoba a rozhoduje se o tom případ od případu,“ vysvětluje mluvčí organizace Accem.
Proces začíná přímo v přijímacích centrech, jako je například centrum v Loma Margarita, kde jsou migranti po nelegálním příjezdu do země registrováni. „Jde o to seznámit se s těmito lidmi, zjistit, odkud pocházejí, jak se jmenují, z jaké země jsou, v jaké jsou situaci, a pokusit se identifikovat případné zranitelné skupiny, například zda jsou mezi nimi nezletilí,“ vysvětluje Tejadaová.
Následně provádí policie počáteční prověrku, během níž cizí státní příslušníci potvrdí, zda mají v úmyslu požádat o azyl. Jedná se o úvodní krok správního řízení, ať už se týká vyhoštění, navracení, mezinárodní ochrany, ochrany nezletilých nebo obětí obchodování s lidmi. Skládá se z lékařské prohlídky prováděné Červeným křížem, posouzení zranitelnosti prováděného policejními zdravotnickými službami, identifikace a sběru biometrických údajů a registrace v policejní databázi.
Aby se tento proces urychlil, byly podle ministerstva vnitra k policii – která již tyto úkoly spojené s identifikací a registrací migrantů prováděla na policejním velitelství v Ceutě a na hraničním přechodu – od konce srpna nasazeny další posily do dočasného přijímacího centra pro cizince v průmyslové zóně El Tarajal.
Vzhledem k tomu, že migrační krize v Ceutě je v plném proudu, oznámila Rada ministrů dne 26. srpna dva návrhy zákonů, které zásadně přepracují systémy přijímání, hraniční kontroly a mezinárodní ochrany ve Španělsku: nový zákon o azylu, který nahradí zákon z roku 2009, a reformu zákona o přistěhovalectví. Tato opatření, která musí projít parlamentním procesem, umožní vládě uvést vnitrostátní právní předpisy do souladu s Evropským paktem o migraci a azylu (EPMA), který je v celé Evropské unii platný od 12. června 2026. Posilují ochranu zranitelných nezletilých, ale zároveň urychlují vyhošťovací řízení.
Článek napsaný RTVE Noticias (RTVE), poprvé byl publikován 11. září 2026 v 07:15 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
