Ukrajinci žijící v Polsku se stále častěji cítí vyloučeni ze společenského života a obávají se mluvit na veřejnosti ukrajinsky. Rostoucí nevraživost by dle varšavské socioložky mohla narušit solidaritu, která se vytvořila po začátku plnohodnotné ruské invaze.
Dominika Blachnicka-Ciaceková z Varšavské univerzity upozornila, že integrace je ze své podstaty oboustranný proces. Zatímco Ukrajinci jej dle ní z velké části přijali, polská společnost je v tomto ohledu zdrženlivější, řekla socioložka Polské tiskové agentuře (PAP).
„Dokonce i Ukrajinci, kteří mluví plynně polsky a pracují s Poláky, velmi často přiznávají, že není snadné se s námi spřátelit,“ prohlásila.
Tato zdrženlivost kontrastuje s reakcí polské společnosti po začátku ruské plnohodnotné invaze, kdy Ukrajincům nějakým způsobem pomohlo 70 procent obyvatel Polska a sedm procent jim otevřelo své domovy, připomněla Blachnicka-Ciaceková. S odkazem na údaje nadace Stand with Ukraine upozornila, že nevraživost vůči Ukrajincům poprvé výrazně vzrostla během loňské prezidentské kampaně. Kvůli tomuto posunu se dle ní nyní řada Ukrajinců obává používat na veřejnosti svůj jazyk. „Zdá se, že tento pocit strachu dříve neexistoval,“ uvedla expertka.
Studie o diaspoře je založená na rozhovorech a společné výzkumné práci. Zjištění vycházejí z rozsáhlejšího výzkumného projektu, který Blachnicka-Ciaceková vedla společně s Annou Matyskovou, profesorkou Agnieszkou Trąbkovou a doktorandkou Gabrielou Bestrzyńskou. Výzkum se zabýval tím, jak se ukrajinská diaspora, která patří s odhadovanými až dvaceti miliony lidí k největším na světě, po roce 2022 zmobilizovala v otázce humanitární pomoci. Už před tímto rokem žil v Polsku více než milion Ukrajinců a přibližně stejný počet jich dorazil později.
Tým uskutečnil ve dvou fázích 165 rozhovorů, přičemž druhá část výzkumu se zaměřila na používání sociálních sítí. Výzkumnice se rovněž zapojily do života diaspory. Navštěvovaly autorská čtení a stand-upová vystoupení a připojily se k dobrovolníkům, kteří pro vojáky na frontě vyráběli maskovací sítě.
Na rozdíl od ukrajinské diaspory ve Spojených státech, kde mají organizace poskytující pomoc delší historii a formálnější strukturu, mají aktivity Ukrajinců v Polsku dle výzkumnic spíše improvizovaný a komunitní charakter. Částečně je to důsledek nedůvěry k oficiálním způsobům distribuce pomoci. Dárci často požadují přímý kontakt s vojáky nebo jednotkami, kterým jsou zásoby určeny, a chtějí doklad, že pomoc dorazila ke svým příjemcům – například potvrzení jednotky o převzetí maskovacích sítí či neprůstřelných vest.
Rozdíly uvnitř samotné diaspory
Studie také odhalila výrazné rozdíly v tom, jak válku ze zahraničí prožívali muži a ženy. Ženy podle Blachnické-Ciacekové snáze přetavily pocit povinnosti v konkrétní činy – organizovaly sbírky, poskytovaly ubytování uprchlíkům nebo koordinovaly humanitární pomoc.
Pro muže, kteří se v Polsku usadili ještě před válkou, byla situace složitější. Mnozí cítili tlak, aby svou loajalitu prokázali zvažovaným návratem na Ukrajinu a nástupem do vojenské služby, zároveň však museli zohledňovat své závazky vůči příbuzným v obou zemích. „Bez ohledu na to, kolik toho udělají a jak intenzivně se zapojují do pomoci Ukrajině, nakonec vždy vyvstane otázka: Je to dost?“ uvedla expertka.
Napětí se objevilo také mezi Ukrajinci, kteří v Polsku žijí dlouhodobě, a těmi, které vyhnala z domovů válka. Uprchlíci příchozí po únoru 2022 rychle získali identifikační čísla, pracovní oprávnění a finanční pomoc. Starší migranti přitom podle studie o stejné výhody dlouhá léta obtížně usilovali a někteří z nich celé roky opakovaně získávali pouze dočasný pobyt.
Další dělicí linií se stal jazyk. Mezi Ukrajinci, kteří se v Polsku usadili před rokem 2022, byli nadprůměrně zastoupeni lidé z ukrajinsky mluvícího západu země. Ti, kteří uprchli po začátku ruské invaze, naopak častěji pocházeli z ruskojazyčného východu a jihu. Někteří z nich později pod společenským tlakem ostatních migrantů přešli k ukrajinštině.
Ukrajinci v Polsku dnes podle Blachnické-Ciacekové běžně střídají ukrajinštinu a polštinu. Tato skutečnost se projevila i v jejím výzkumu, v němž si respondenti mohli sami zvolit jazyk rozhovoru – a téměř všichni si vybrali polštinu.
Výstupem projektu, který financovalo polské Národní centrum pro vědu, je také podcast „Ukraina Globalnie“ („Ukrajina globálně“). Věnuje se mimo jiné komunitní pomoci, proměnám identity ukrajinské diaspory, přechodu k používání ukrajinštiny, dezinformacím na sociálních sítích a zkušenostem Ukrajinců sloužících v izraelské armádě.
Článek od Polski Radio, poprvé byl publikován 2. září 2026 v 15:00 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
