Patnáctiletí čeští studenti měli ve výsledcích velké srovnávací studie výrazně horší výsledky než před třemi roky. V oblasti čtenářské gramotnosti jako by ztratili celý rok vzdělávání. Jak je to možné, co jsou příčiny a kudy z toho ven? V rozhovoru odpovídá expertka na vzdělávání Veronika Laufková.
Přírodovědné, čtenářské a matematické dovednosti patnáctiletých žáků v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se zhoršují. Vyplývá to z výsledků srovnávacích testů PISA, které OECD organizuje. Česko sice zůstalo nad průměrem OECD, v celosvětovém žebříčku si ale oproti roku 2022 pohoršilo.
Následující grafika ukazuje, jak dopadla Česká republika ve třech kategoriích testů PISA – ve čtení, matematice a přírodních vědách:
Za posledních deset let se znalosti studentů v zemích OECD snížily zejména ve čtení a v matematice. Čtenářská a matematická gramotnost loni dosáhla nejnižší úrovně v historii měření PISA. Co to znamená pro budoucnost studentů a proč je vlastně čtenářská gramotnost klíčem k celému vzdělání? ČT24 se zeptala Veroniky Laufkové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Vyšla zpráva PISA za rok 2025, která se věnuje srovnání některých výsledků patnáctiletých žáků po celém světě v roce 2025 – a týká se i těch českých. Jednou z oblastí, kterou řeší, je čtenářská gramotnost. Co tato zpráva říká?
Na začátek je důležité si říct, že se jedná o čtenářskou gramotnost, což je velmi široký koncept. Zahrnuje v sobě tři testované oblasti a výsledky českých žáků se od sebe i v těch jednotlivých oblastech liší. Tou první je vyhledávání informací, kde jsou čeští žáci poměrně úspěšní – pravděpodobně proto, že se s tím nejčastěji setkávají i ve škole. Jsou to úlohy, se kterými mají nejčastější zkušenost, protože bývají v čítankách a bývají i v jakýkoliv dalších testech.
Další částí je porozumění. Ukazuje se, že porozumění beletristickému textu na doslovné úrovni je také něco, kde jsou patnáctiletí Češi poměrně úspěšní. Náročnější ale pro ně je budování celkového významu, když mají propojit více informací. A to už je něco, kde čeští žáci začínají ztrácet jistotu.
No a potom máme tu třetí oblast, nejnáročnější úroveň posuzování, tedy uvažování. V ní jde jak o posuzování obsahu textu, tak i jeho formy. A týká se i pochopení záměru autora.
V čem je tato oblast chápání textu tak těžká?
Jsou to náročnější otázky na vyšší kognitivní úrovni. A už poměrně dlouhodobě víme, že čeští žáci v této oblasti dosahují horší úrovně. Důležité je, jak čeští studenti dopadli: kdybych to měla shrnout, tak můžeme říct, že je statisticky významný rozdíl v tom, jaké úrovně čtenářské gramotnosti dosáhli čeští žáci v roce 2025 oproti předchozím třem rokům. A ta změna je k horšímu.
Ukazuje se, že žáci mají největší problémy s dlouhými texty a také s tím, když mají porovnávat více textů.
Jak velký byl v Česku pokles oproti minulým rokům? Průměr v zemích OECD byl pokles o 28 bodů.
V Česku to bylo o 22 bodů. Co ale vidíme jako hlavní problém, je, že došlo ke zvýšení počtu žáků, kteří nedosáhli ani základní úrovně – to znamená první nebo druhé úrovně práce s textem.
Česká republika je bohužel dlouhodobě zemí, která neumí úplně dobře pracovat s rozdíly mezi žáky. Takže nerovnosti mezi nimi jsou velmi významné a tady na tom se to ukazuje. Klesá totiž jednak počet těch žáků, kteří jsou nadprůměrní, to znamená dosahují úrovně 5 a 6, ale zároveň nám stoupá počet žáků, kteří jsou v té nejnižší úrovni.
Komplikace v běžném životě
Co je podle vás na výsledcích nejvíc znepokojivé?
Právě to, jak špatně jsme na tom ve stoupajícím počtu mladých lidí, kteří se nedostali na úroveň dva. Je to ještě horší v tom, že toto konkrétní testování PISA vychází z pragmatické filozofie, což znamená, že se pracuje s texty a staví se na tom, co budou žáci potřebovat ve svém běžném životě. Takže tady máme studenty, kteří opravdu nedosáhli úrovně jedna a dva. To znamená, že nemusí být úspěšní ani v průběhu školního vzdělávacího procesu, ale mohou mít velké problémy také s uplatněním na trhu práce. Což už je velmi závažné.
Kolik procent českých studentů dosáhlo na ten nejhorší výsledek?
Bylo to 27 procent testovaných – to je opravdu hodně.
Takže když to shrnu, čtvrtina mladých lidí v Česku bude mít kvůli své neschopnosti pracovat s textem problémy s uplatněním na trhu práce. To je pro mě číslo, které je velmi znepokojující... Co přesně těm lidem bude chybět v reálném životě?
Přesně tak. Jen je třeba říct si ještě jednu věc – vzrostl u nás počet žáků s imigračním původem, což znamená, že i to může hrát nějakou roli. Jednak kvůli jejich jazykovému, ale také socioekonomickému statusu. Čtenářská gramotnost je něco, co má zásadní dopady na celou řadu věcí. Lidé, kteří nedosahují ani nejnižší úrovně, mají problémy s chápáním textu tak velké, že třeba nerozumí základním smlouvám nebo obchodním podmínkám. A to jim už lidsky velmi komplikuje život. Mohou mít problém s pochopením pracovních úkolů, písemných návodů, ale třeba dokonce i s něčím tak důležitým, jako je třeba příbalový leták s vedlejšími účinky pro nějaký lék.
A takové výsledky má čtvrtina mladých v Česku?
Ano.
Předpokládám, že všechny části Česka na tom nejsou stejně?
Kdybychom se podívali na výsledky, tak uvidíme, že jsou velké rozdíly jednak mezi kraji, ale také mezi různými typy škol. Klasicky žáci víceletých gymnázií nebo obecně gymnázií dosahují vyšší nebo vysoké úrovně. Naopak nejhůř dopadla skupina studentů na základních školách a potom studenti nematuritních oborů a ve středním odborném vzdělávání. V tomhle se ukazují velké rozdíly.
Je ale důležité zdůraznit ještě něco – v těchto výsledcích jsme se ocitli pořád nad průměrem zemí OECD. Takže si sice můžeme říct, že to vlastně ještě dopadlo skvěle, jenže alarmující by měl být právě fakt, že máme vysoký podíl žáků na těch nejnižších úrovních.
Rád bych se vrátil k regionálním rozdílům, které jste už naznačila.
V regionech je to tak, jak to platí ve spoustě jiných oborů: Praha, Brno a další velká města jsou na tom relativně lépe a kraje jako Ústecký nebo Karlovarský jsou na tom výrazně hůř.
Co vlastně znamená ten výše popsaný rozdíl 22 bodů v Česku a 28 v zemích OECD?
OECD interpretuje ztrátu těch 28 bodů, jako by těm studentům chyběl jeden a půl roku vzdělání. Takže v Česku by to byl dejme tomu rok. Takhle to jde říci. Ale současně je asi dobré dodat, že ti patnáctiletí, kteří byli testováni, tak na přelomu prvního a druhého stupně zažili pandemii covidu. Což může mít samozřejmě i dopady na to, že už tuto ztrátu nikdy nedohnali. Když v té době byly dlouhodobě zavřené školy, tak to mělo dopady. Právě v tom období vzdělávání se totiž rozvíjí nejenom technika čtení, ale také porozumění textu. A ne jenom tomu beletristickému, ale i odborným textům. Víme, že výuka v covidové době nebyla tak kvalitní a nebylo ani možné vykompenzovat to on-line připojením. Takže ano, tohle samozřejmě mohlo sehrát roli.
Je tedy možné, že tato generace mladých je vlivem covidu, pardon za to slovo, trošku zpožděná ve vývoji? A je tedy možné, že to doženou za pár let?
Přiznám se, že to se vůbec netroufám tvrdit, k takovým úvahám nám chybí data.
Čtení má vliv na všechno
V analýze PISA je popsané, že čtenářská gramotnost má dopady i mimo tuto kategorii, jak tomu můžeme rozumět?
Na základě těchto výsledků se naprosto jasně ukazuje, že tam, kde žáci dosahují nižší úrovně čtenářské gramotnosti, tak dosahují i horších úrovní jak v přírodovědné, tak i v matematické gramotnosti. A víme i proč. Oni prostě nejsou schopní přečíst a interpretovat zadání, ani porozumět zadání matematické úlohy v přírodovědné gramotnosti. Ta zadání jsou totiž poměrně komplikovaná, proto čtenářské schopnosti do značné míry ovlivňují i další oblasti vzdělávání. Čtenářská gramotnost prostupuje všemi obory, všemi částmi vzdělávání.
Následující grafika ukazuje, jak souvisí pokles čtenářské gramotnosti s jinými testovanými oblastmi. Nízké výsledky znamenají, že studenti nedosáhli ani stupně dva na pětibodové stupnici:
Nehodili jsme ale v České republice odpovědnost za čtenářskou gramotnost jenom na češtinu a literaturu?
Myslím si, že to tak je. Myslím si, že to bylo také v tom, že rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který je doposud platný, čtenářskou gramotnost explicitně nezmiňuje. A také proto, že pokud si to vedení školy nedá jako cíl na úrovni celého učitelského sboru, tak se rozvíjí vlastně velmi obtížně.
Jenom tady musím říct, že existuje projekt Pomáháme školám k úspěchu, který velmi efektivně pomáhá propojovat kolegy z výuky českého jazyka a literatury s obecnými předměty, a ukazuje se, že to velmi dobře funguje. Když si kolegové navzájem připraví integrovanou hodinu, spolupracují, společně odučí a potom reflektují výsledky, tak pozitivní dopad na žáky je veliký.
Tohle je podle mě něco, na čem je třeba pracovat. Také nám to naznačují výsledky výzkumů, které se zabývají učiteli, jak k tomu přistupují oni. A z těchto výsledků víme, že máme vysoké procento učitelů, tuším kolem 43 procent, kteří neabsolvují žádné další vzdělávání. Je jasné, že aby čeští žáci dosahovali lepších výsledků, je třeba, aby se i učitelé dále profesně rozvíjeli.
Pozitivní je, že i návrh revidovaného rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání má v sobě základní gramotnosti – čtenářskou a pisatelskou – což by mělo prostupovat napříč celým základním vzděláváním. Myslím si, že jde o krok dobrým směrem. A protože tento rozhovor vedeme na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, věřím tomu, že učitelé, kteří nám sem docházejí, se opravdu vzdělávají.
A že jim jde o to, aby se žáci učili, a také o to, aby žáci ve škole měli vnitřní motivaci se učit a vnímali v tom nějaký smysl. A těch učitelů přibývá. A to má samozřejmě potom i dopady na žáky.
Pokles ve čtenářské gramotnosti v Česku je sice velký, ale proti jiným zemím to ještě není taková tragédie. Díky čemu si myslíte, že u nás jsme na tom lépe než spousta jiných zemí?
Myslím si, že je to i tím, jak k tomu přistupují učitelé a také rodiče. Máme vysoký podíl těch žáků, kteří jsou naštěstí na střední nebo vyšší úrovni a ti nás táhnou nahoru. Pokles těch nadaných a mimořádně nadaných žáků s nejlepšími výsledky není tak vysoký. To jsou ti, kteří nás ve statistikách drží nad vodou – a to si myslím, že je dobrá zpráva pro české školství. Že stále máme studenty, kteří jsou schopni se učit, s porozuměním vytrvat u textu nebo nad delšími texty kriticky přemýšlet.
A možná za ten pokles, který je menší než ten průměrný v OECD, může i fakt, že testování bylo takzvaně adaptivní a odehrávalo se na počítačích. Naši žáci totiž dosahovali vysoké úrovně v digitální gramotnosti. A to je možné propojení – když čeští žáci dosahovali vysoké úrovně v digitální gramotnosti, tak to mohlo mít pozitivní dopad i na gramotnost čtenářskou. Ta propojenost je zkrátka úplně všude.
Studentům chybí motivace a neumí plánovat
A co je naopak podle vás spojené s tím, že k tomu poklesu došlo?
Ukazuje se, že máme velké procento žáků, kteří nejsou úplně vnitřně motivovaní a necítí ani úplně podporu od svých učitelů. Neumí tolik pracovat s plánováním učení.
Myslím, že právě v plánování jsme dopadli velmi špatně, čeští studenti v něm skončili druzí nejhorší na světě, že?
Přesně tak. A proto bychom ve školství potřebovali, aby se postupně předávala zodpovědnost na žáky. Ale to současně znamená, že my pedagogové jim k tomu vytvoříme podmínky. A to si myslím, že je hrozně důležité.
Když se vrátím o krok zpět, tak jako velký problém vidím to, že čeští žáci nezvládali dobře v testech PISA ty čtenářské úlohy, kde byly delší texty. To znamená, že bylo vyžadováno opravdu dlouhé, soustředěné a plynulé čtení. Byla potřeba udržet delší pozornost. A byly to úlohy na vyšší kognitivní úrovni. A to už je důvod ke znepokojení. Protože jsme jako Češi současně úspěšní v digitální gramotnosti, tak to naznačuje, že studenti nebo žáci jsou velmi schopní dobře pracovat s krátkými texty.
To jim pravděpodobně jde rychle a dobře. Ale to, kde je problém, je hluboké, soustředěné čtení. A tam si myslím, že je velký problém, pokládám to dokonce za rizikové. Víme totiž z neurověd, že rychlé čtení při běžném fungování také potřebujeme, ale současně je potřeba naučit se také hluboce začíst, abychom viděli i hlubší souvislosti. A ukazuje se, že tohle naši čeští žáci neuměli tak dobře, jak by bylo potřeba.
Nemohou být ve hře nějaké další faktory?
Dobrá otázka. Když jsme analyzovali s kolegou Karlem Starým v předchozích letech to, jak přistupují žáci k plnění testů čtenářské gramotnosti, ukázalo se, že čeští žáci byli jedni z těch nejhorších v tom, že neodpovídali na otevřené otázky. Nechtěli nebo nemohli – toť otázka – vyvinout úsilí, aby něco sami napsali, když to byla otevřená položka.
To znamená, že byli celkem úspěšní v otázkách, když se měli rozhodnout mezi několika možnostmi, museli něco zakroužkovat. Ale jakmile to byla otevřená otázka, zůstávaly odpovědi prázdné. Potom se samozřejmě nabízí otázka, nakolik můžeme tvrdit, že čeští žáci neumí čít, nebo čtenářsky nejsou tak vysoce gramotní, anebo prostě jenom nechtěli vyvinout úsilí. Možná u zemí, kde jsou lidé obecně více disciplinovaní, což jsou třeba země asijské, tak zkrátka dosahují lepších úrovní, protože studentům na tom testu víc záleželo.
Jak vlastně byli studenti motivovaní odpovídat právě v těchto testech PISA? Měli z toho nějaký prospěch, například nějaké známkování?
Tyto testy se neznámkují. Pokud si žák řekl, že tohle není pro něj osobně významné, anebo se mohl vyděsit, že ten text je dlouhý nebo má přečíst dva texty a porovnávat je, tak motivace byla natolik malá, že buď jenom tipoval, nebo zkrátka neodpovídal. Ale to neříká nic o tom, nakolik zvládá oblast čtenářské gramotnosti. Bohužel tohle je něco, co z těch dat nedokážeme úplně vyčíst.
Ale pokud vidíme, že čeští studenti patří mezi ty nejhorší na světě ohledně motivace k učení, tak možná tam souvislost bude. Osobně bych proto s interpretacemi těchto výsledků byla opatrná, protože my přesně nevíme, co bylo příčinou toho, že žáci odpovídali, jak odpovídali.
Pokles čtenářské gramotnosti i z toho, co říká ta studie, i z toho, co vidíte vy z dalších výzkumů, je jasný. Ale nemůže to být třeba tím, že u této generace se už mění způsob, jak pracují s textem, jak vůbec zpracovávají informace?
Rozhodně se to proměňuje. Ale z toho, co o výsledcích víme, vyplývá, že těch lepších dosahují žáci, kteří více čtou, kteří více čtou beletrii, delší texty a knihy v tištěné podobě. A to už také víme z jiných výzkumů – když máme něco elektronického, tak častěji dochází k přeskakování a jenom k rychlému čtení. Pokud žáci ani nedostanou tolik příležitosti k hlubokému, soustředěnému čtení nebo nedostanou při této aktivitě správnou podporu, tak pro ně je takové čtení velmi náročné.
A co role rodiny? Nepřesunujeme teď příliš zodpovědnosti jen na učitele?
To, že Česká republika neumí tak dobře pracovat s nerovnostmi ve vzdělávání – a čím je velmi ovlivněna i úroveň čtenářské gramotnosti – je silně ovlivněné tím, jaké mají žáci doma podmínky. Už to, že mají rodiče, u kterých děti vidí, že sami čtou, nebo které vidí, že se radují z toho, že dostávají knihu jako dar, případně že chodí s radostí do knihovny, že mají vůbec doma nějakou knihovnu s literaturou, tak to všechno významně ovlivňuje výsledek.
Bylo by samozřejmě výborné, kdyby se povedlo více zakomponovat čtenářskou gramotnost do škol, kde by se tyto podmínky začaly více narovnávat, kde by se zároveň pracovalo s nadanými a mimořádně nadanými, aby měli možnost se více rozvíjet, ale role rodiny vždy zůstane zcela klíčová.
Když jsem si hledal definice čtenářské gramotnosti, tak v některých z nich se jako ta hlavní část označuje láska. Láska ke čtení, schopnost užívat si čtení a s radostí a nadšením se k němu vracet. Tohle ale asi testy jako PISA neumí popsat, že?
Bohužel ne, tohle z dat nevyčteme. Ale víme, že rozhodně je správné podpořit u dětí vztah k četbě, pozitivní vztah k psanému obsahu. A když už to neudělá rodič nebo prarodič, tak přesně to by měla zkusit škola. Myslím si, že je velmi důležité dát žákům pochopení, že jim čtení může přinášet radost a potěšení, že to má pro ně smysl. A to si myslím, že může udělat jen zapálený učitel, který si sám čte, který o knihách sám s nadšením hovoří.
Už několikrát jste uvedla, že mladí lidé mají problémy s delšími texty. Jakou roli v tom hrají média, myslím tím teď hlavně ta sociální – což je místo, kde dnes zřejmě mladí lidé přichází s písemnou informací do styku nejčastěji. Algoritmy jim tlačí do popředí spíše rychlé sledy obrázků, krátké textíky, zatímco dlouhý text, nebo dokonce odkaz na článek jim algoritmus nikdy nedá tak vysoko do jejich feedu.
Je to začarovaný kruh, to je největší problém. Potřebujeme trénovat soustředěné čtení, ale spousta mladých se k němu opravdu moc nemůže dostat. A teď to jádro problému – když čteme, tak se současně s tím učíme také efektivní strategie, jak porovnávat informace. Zjednodušeně si prostě v hlavě musíme srovnávat, co to připomíná nám z naší osobní zkušenosti, jaký jiný text nám to připomíná, kde jinde už jsme to viděli, četli, slyšeli.
Jenže když žák nemá tolik zkušeností, protože nečte, tak to nemá s čím propojovat. A funguje to i dalším způsobem. Zkušený čtenář si domýšlí bílá místa v textu, která tam nejsou, a je tím úspěšnější, čím bohatší zkušenosti má z četby jiných textů. Ale když je nemáte, tak to potom samozřejmě znamená, že porozumění textu je náročnější.
Učitelé se zlepšují
Jak vidíte budoucnost českých dětí? Pokud by čtenářská gramotnost klesala podobně rychle, tak by do pěti let měly v patnácti letech schopnosti jako žáci na prvním stupni...
Myslím si, že české školství je na dobré cestě. Dobře to začíná už na prvním stupni, kde máme velmi dobře kvalifikované učitele, kteří umí na děti působit velmi komplexně. Ale bude to ještě trvat. A určitě v Česku přibývá učitelů, kteří vědí, jak učit efektivně. Jsem v tom optimistická, skvělou roli v tom hrají fakulty vyučující budoucí učitele, ale také průběžné vzdělávání kantorů.
Na závěr trošku spekulativní otázka. Kdyby za vámi teď přišel ministr školství, položil vám na stůl neomezený balík peněz a řekl vám, ať zlepšíte českým studentům čtenářskou gramotnost, co byste udělala?
Za prvé bych se zaměřila na řešení sociálních rozdílů, u kterých jsme si už řekli, jak jsou zásadní. Současně bych se snažila podpořit kvalifikované žáky, k čemuž je potřeba skvělých učitelů, kteří mají čas, energii a také se stále zlepšují ve svých dovednostech. To ale znamená, že by přišli třeba o nějakou část administrativy – snažila bych se, aby lidé, kteří umí nejlépe učit, to mohli dělat naplno.
