Vojáci hlídkující u škol, lidé, kteří se stěhují kvůli útokům s náboženským podtextem. To není popis válečné zóny, ale každodenní realita velké části židů žijících ve Francii. Podle tajemníka Federace židovských obcí v Česku Tomáš Krause v celé západní Evropě eskaluje nenávist, které se poválečná Evropa lekla: antisemitismus.
Z jedné strany radikální islám, z druhé neonacisti. Židům se žije v západní Evropě čím dál hůř
Francie, Velká Británie či Německo musejí stále častěji řešit protižidovské útoky. Ty poslední se odehrály ve Švédsku. Fracouzská média píší o tom, že se vrátil antisemitismus jako jedna z nejhorších nemocí Evropy. Evropský parlament schválil definici takzvaného „nového antisemitismu“.
Poslední velký antisemitský útok se odehrál v pondělí 11. prosince na jihu Švédska, ve třetím největším městě Malmö. Někdo se snažil zapálit budovu sloužící k náboženským účelům na tamním hřbitově. O předcházejícím víkendu házela skupina mladíků zápalné láhve na synagogu a přilehlé židovské centrum v Göteborgu.
Intenzivní protižidovskou atmosféru v Malmö odstartovala demonstrace proti rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele. Demonstranti vykřikovali antisemitská hesla a hlásali, že „Mohamedova armáda je zpět, odtud ze Švédska, z Malmö jsme se rozhodli spustit intifádu“. Protesty i následující útoky souvisejí podle tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause se „třemi dny hněvu“, které vyhlásilo vedení palestinské samosprávy.
Podle ředitele Židovského muzea v Praze Leo Pavláta situace ve Švédsku není překvapivá a vychází z těch nejobecnějších předpokladů. „Levicově zideologizovaná evropská demokracie je tam velice silná a svým vyhroceným antiizraelismem nepřímo povzbuzuje protižidovskou zášť. To pak nachází odezvu ve zdejší početné muslimské komunitě,“ říká Leo Pavlát. „Konkrétně v Malmö, kde došlo k posledním útokům, dříve žil velký počet židů, kteří kvůli protižidovské atmosféře odcházejí a stěhují se do Stockholmu,“ doplňuje Tomáš Kraus.
Pavlát zdůrazňuje, že představitelé místní muslimské komunity v Malmö veřejně vyjádřili nesouhlas se všemi útoky za poslední dny. „Vždy jsou lidé slušní a neslušní. Nelze však popřít, že především z prostředí imigrantů z muslimských zemí vychází nenávist vůči židům,“ doplňuje Pavlát.
Útok na synagogu v Malmö
Uznání Jeruzaléma je jen novou záminkou
„Mírový proces skončil. Rozhodnutí Donalda Trumpa je smrtelným úderem,“ prohlásil palestinský politik Mostafa Alhersh. Podle Krause tak antisemité mají jen novou záminku k útokům, které nejsou v západní a severní Evropě ničím novým. S tím souhlasí i ředitel Židovského muzea Leo Pavlát. Protižidovská agrese je už léta zabydlena ve Francii, Velké Británii, Německu i ve Švédsku.
„Situace se rok od roku všude zhoršuje, severské země nevyjímaje. Až určitá obsese švédské, irské nebo třeba norské politiky Izraelem je pak samostatným fenoménem,“ říká bývalý velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní analytik Tomáš Pojar.
Rozdělení Jeruzaléma
Podle Leo Pavláta i Tomáše Krause je nový antisemitismus do jisté míry spjat s muslimskou imigrací. Zejména často vykořeněné muslimské komunity představují podle nich hrozbu, i když ne jedinou. „Tito lidé přicházejí ze zemí, kde je nepřátelství k židům součástí místní kultury, přítomné ve výchově i médiích. Izrael a potažmo židé jsou v těchto zemích démonizováni,“ říká Pavlát. Kraus dává za příklad seriál, který vysílala televize Aljazeera, ve kterém se odehrála židovská rituální vražda. „Trochu mi to připomíná hilsneriádu,“ dodává Kraus.
Leo Pavlát ovšem varuje před skupinami, které proti přistěhovalectví vystupují s militantně xenofobní rétorikou a hesly, jako například stop islámu. Ty vnímá jako nebezpečí z druhé strany.
„Pokud se někteří z těchto radikálů staví na stranu Izraele, tedy jen proto, že z nepochopení povahy blízkovýchodního konfliktu vidí v Izraeli jakéhosi ´bojovníka proti islámu´. Tak tomu ovšem není. Izrael plně respektuje jak islám, tak křesťanství, blízkovýchodní konflikt je politický. Dnešní hlasatelé radikálních politických řešení, kterých, žel, přibývá, usilují o destrukci demokracie. A na politiky tohoto druhu mají židé historicky velice špatné vzpomínky,“ říká Pavlát.
Židé ve Francii jako vnitřně vysídlení uprchlíci?
Vůbec nejhorší situace je ve Francii. Data zveřejnil letos v září francouzský think tank Fondation pour l' innovation politique, který vydal studii o násilném antisemitismu v Evropě. Ve Francii se 53 procent židů setkalo s útokem nebo zastrašováním ze strany muslimských extremistů, v Německu má podobnou zkušenost 34 procent a 51 procent židů žijících ve Švédsku se setkalo s agresí kvůli své víře. Problém ve Francii je tím horší, že hostí nejvíce židů v Evropě, větší komunita už žije jen v USA a Izraeli.
Průzkum antisemitismu
Protižidovské nálady už přestávají být jen záležitostí předměstí. Ta židé více méně vyprázdnili kvůli narůstající agresi. Podle webu Gatestone institutu například v jižním předměstí Paříže Kremlin s 25 000 obyvateli žilo do roku 1990 deset procent židů, nyní jich je asi pět procent. Dále na předměstí Bondy zůstalo okolo stovky židovských rodin, zatímco v roce 2000 jich tam žilo přibližně 250 až 300. Stěhování není kvůli antisemitismu jen případ židů žijících v Paříži, celé rodiny opouštějí i třeba Toulouse.
Židé v posledních dvou letech, tedy po útoku na Charlie Hebdo, opouštěli Francii po tisících. „Odcházeli do Izraele, Kanady, USA nebo třeba Velké Británie,“ říká Tomáš Kraus. Web Gatestone institut zveřejnil informaci, že v roce 2015 se z Francie do Izraele odstěhovalo 7 900 židů a v roce 2016 to bylo pět tisíc. Podle The Jerusalem Post se za poslední tři roky z Francie do Izraele přestěhovalo 20 000 židů.
Pole Gatestone institutu se objevila se i doporučení, aby židé veřejně nenosili náboženské identifikační znaky například kipy, týká se to třeba Marseille, kde místní rabín židy vyzval, aby se vyvarovali nošení židovských symbolů na veřejnosti.
Výzkum antisemitismu
Francouzská vláda po útoku na Charlie Hebdo spustila operaci na ochranu židovských budov. Vojáci střeží školy, komunitní centra a zhruba 800 synagog. Větší bezpečnostní opatření financují podle Tomáše Krause i samotné židovské obce.
Protižidovská šikana na školách
Agrese se přesunula i do škol. Na začátku října letošního roku desetiletou židovskou dívku napadli spolužáci, dům její rodiny potom někdo přestříkal rasistickými grafity. Francouzský Národní úřad pro ostražitost proti antisemitismu (BNVCA) označil všechny incidenty za projev takzvaného „nového antisemitismu“.
Stále více židovských dětí ve Francii i v Německu opouští kvůli bezpečnosti veřejné školy a dochází do soukromých. „Problémem je i šikana dětí kvůli jejich židovskému původu ze stran spolužáků,“ shodně s Gatestone institudem doplňuje Tomáš Kraus.
Leo Pavlát upozorňuje, že se objevují příklady škol v evropských zemích, kde se obtížně učí o holocaustu, protože se proti tomu staví studenti a jejich rodiče pocházející z muslimského světa. „Mnozí učitelé se přímo bojí toto téma učit – příklady existují z Belgie či Německa,“ říká Pavlát. Debata na téma výuky o holocaustu se rozvinula například v červnu 2015 po rozhodnutí jedné ze škol v Bavorsku vynechat z výuky holokaust s tím, že děti i jejich rodiče potřebují čas, „aby se mohli identifikovat s naší minulostí“.
V západní Evropě se usídlil „nový antisemitismus“
Evropský parlament letos 1. června schválil pracovní definici antisemitismu, což Tomáš Kraus považuje za obrovský úspěch Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA). Pomoci by měla v klasifikaci trestných činů i rozhodování soudů. To, jestli státy Evropské unie definici přijmou nebo implementují do legislativy, závisí jen na nich. Už ji přijalo například Německo, Francie či Velká Británie.
Kromě definice byly odsouhlaseny i modelové příklady, jak se v praxi projevuje antisemitismus. „Bylo schváleno, že nenávist vůči Izraeli manifestovaná na židech je projevem antisemitismu,“ říká Kraus.
Francouzský úřad BNVCA začal používat termín „nový antisemitismus“. Sám úřad ho charakterizuje tím, že agresoři ospravedlňují útoky nebo zastrašování židů sporem mezi Izraelem a Palestinou.
Máte obavu z napadení vaší osoby na veřejnosti v příštích 12 měsících kvůli tomu, že jste žid?
Antisemitismus se velmi často schovává za antisionismus. Ten je však nejrozšířenější formou antisemitismu dneška.
„Antisionisté popírají právo Izraele, tedy židovského státu na vlastní existenci a antisionismus je v určitých kruzích používán jako zástěrka pro tradiční antisemitismus. Ve skutečnosti je antisionismus velmi často pouze jakousi novodobou mutací tradičního antisemitismu,“ vysvětluje bývalý velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní analytik Tomáš Pojar.
Podle něj ačkoli útočníci tvrdí, že konají kvůli nesouhlasu s politikou Izraele, útočí ve skutečnosti na židovské cíle v Evropě a používají velmi často stejnou nebo podobnou symboliku a rétoriku jako třeba nacistické Německo. Antisionismus a antisemitismus jsou spojité nádoby.
Kritika Izraele sama o sobě podle Leo Pavláta antisemitismem není, ale stává se jím, pokud je Izraeli měřeno v mezinárodním společenstvím příkřeji než jiným státům, pokud je démonizován či je mu upíráno právo na existenci. Izrael je podle jeho slov v médiích zcela v rozporu se skutečností často prezentován jako jediný viník konfliktu, stát rasistický a násilný. A protože Izrael tvoří většinově Židé, nenávist je potom namířena i proti židům, kteří žijí v Evropě.
Neznamená to samozřejmě, že migranti přijdou do Evropy a hned budou útočit na židy. Ale odpor k nim silně utvářel jejich myšlenkový svět.
Rostoucí počet protižidovských útoků má podle Tomáše Pojara několik příčin. Tou hlavní je velká imigrantská vlna z muslimských zemí. „V prostředí muslimských přistěhovaleckých komunit je antisemitismus velmi silně rozšířený. Čím jsou tyto komunity početnější, tím se zhoršuje možnost jejich integrace a zároveň narůstá počet projevů antisemitismu,“ vysvětluje Pojar.
Leo Pavlát upozorňuje, že v evropských mešitách je možné si poslechnout i militantní protižidovská kázání. „ Web Middle East Media Research Institute dokumentuje na desítky takových štvavých vystoupení v demokratických zemích. Problémem je, že stát k nim zůstává často netečný.“ Podle Pavláta jde v těchto případech o nenávistně zpolitizovaný výklad textu a dodává, že při doslovném chápání některých pasáží koránu, bible či jiných náboženských textů se dá snadno najít záminka ke zlému činu.
Pojar dodává, že nelze podceňovat antisemitismus vycházející z tradiční krajní pravice, která v mnoha zemích posílila. S tím Leo Pavlát souhlasí, ale dodává, že větším problémem je dnešní podoba Evropy s její levicovou ideologií, s absolutním důrazem na práva, ale méně již vyžadováním povinnosti, hypertrofovanou korektností a přesvědčením o „jedině správných konceptech“.
Pavlát uvádí, „je faktem, že obviňování Izraele z rasismu, kolonialismu, apartheidu, i když je to zcela v rozporu se skutečností, sdílí nemalá část evropské intelektuální a politické levice.“ „A tito lidé se pak co do postoje k židům a Izraeli dokáží shodnout i s islamisty, kteří popírají práva žen, svobodu vyznání a projevu,“ konstatuje Pavlát.
Bezpečnostní analytik Tomáš Pojar předpokládá, že hlavní projevy dnešního antisemitismu vycházejí z prostředí evropské levice, kde se snaží antisemitismus maskovat za antisionismus a antiimperialismus, a hlavně z prostředí evropských muslimských komunit. „Určitá část levice se pak velmi dobře s islamisty v otázkách nenávisti k židům a Izraeli shodne,“ upřesňuje Pojar.
Aktuální studie o antisemitismu je k dispozici zde: