Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech v neděli večer představí ve velkém sále hotelu Thermal premiéru českého filmu Slovo. Snímek, který se odehrává v době kolem roku 1968, sleduje příběh manželů Václava a Věry. Ti si dali slovo, že budou stát vždy při sobě bez překročení svých morálních hranic. Podle režisérky Beaty Parkanové se jedná o příběh ze současnosti, který je jenom zasazený do počátku období normalizace v Československu.
Dělat film, který by byl jen dějepisem, ale netýká se nás, by nemělo smysl, říká režisérka Slova
Ve Varech se představí nový český film Slovo (zdroj: ČT24)
Příběh se sice odehrává v letech 1968 a 1969, ani jednou se však na plátně rok odkazující na toto období neobjeví. „Dělat film, který by byl pouze dějepisem, odvypráví něco, co bylo, ale nijak se nás netýká, by nebylo smysluplné. Mojí ambicí bylo udělat Slovo jako současný film, který vypráví o nás teď a tady, ale holt k tomu používá něco, co se stalo v historii, jinak je to úplně současné téma,“ popsala režisérka Parkanová.
„Když jsme film točili a když jsem ho pak stříhala, tak mě vůbec nenapadlo, jak současné to v dnešní době bude, jak se snadno může politická situace klidně vrátit. Ve filmu se neodehrává nic, co by se za měsíc nemohlo odehrávat nám tady,“ přiblížila.
Slovo podle Parkanové, která je i autorkou scénáře, má ve filmu velmi podstatnou roli. „Slovo je vlastně téma všech postav, na určité úrovni o něm všechny postavy hrají, a to na malých detailech až po to velké slovo vůči společnosti či rodině. Doufám, že se každý divák nebo divačka v nějaké té postavě a v jejím vztahu ke slovu může najít,“ sdělila.
Herci neposlouchají na slovo, ale vnímají, tvrdí režisérka
Podle herců má režisérka Beata Parkanová při natáčení velmi silné slovo. „Je to režisérka, která ví, co chce. Je velmi poctivá a připravená, takže vůbec nepochybuju o jejím slově,“ sdělila herečka Gabriela Mikulková. Potvrzuje to i herec Martin Finger. „Ona to ale má i beze slova, má to v očích. Já podle toho výrazu hned poznám, že je něco na dobré cestě anebo většinou ne,“ komentoval. „Většinou, když nemluvím, je to horší, než když mluvím,“ reagovala režisérka.
Na otázku, zda herci „poslouchají na slovo“, Parkanová řekla, že ji vnímají. „Naštěstí neposlouchají na slovo, takže vznikají, doufám, i živé herecké výkony. Vnímat mě ale musí, já si totiž na některých věcech trvám,“ řekla s úsměvem.