Český svaz bojovníků za svobodu by měl připomínat hrdiny českého odboje druhé světové války. V posledních letech ale pod vedením bývalého agenta Veřejné bezpečnosti Jaroslava Vodičky proslul spíš skandály. Nyní se proti vedení postavili sami členové spolku. Vytvořili platformu a ptají se, co se děje s šestimilionovou dotací, kterou každoročně získávají ze státního rozpočtu. Na připomínání českého odboje podle nich jde jen zlomek z dotace. Pro pořad Reportéři ČT natáčeli Jana Neumannová a Karel Vrána.
V Českém svazu bojovníků za svobodu probíhá boj o moc. Organizace, která by se měla starat o odkaz odbojářů z druhé světové války, budí emoce. Jak kvůli propojení svazu s různými extremistickými spolky, například Klubem českého pohraničí, tak i kvůli špatnému hospodaření.
Uvnitř svazu vznikla platforma, která požaduje výměnu vedení. „Pokusili jsme se vyměnit našeho předsedu, protože jeho pověst je natolik poškozena, že to škodí celému našemu svazu,“ vysvětlil člen svazu Milan Fryčka. Předseda organizace Jaroslav Vodička se k věci opakovaně odmítá vyjádřit.
Vodička je znám kontroverzní rétorikou
Kontroverzní projev přednesl Vodička například na tryzně v Terezíně před čtyřmi lety, kde mluvil o uprchlících, a sklidil za to kritiku. „Několikrát jsem byl na akcích, kde mluvil. A musím říct, že jsem se hluboce styděl za to, co povídal. Proto jsme v Senátu přijali usnesení, že se nebudeme zúčastňovat akcí, kde bude Svaz bojovníků,“ prohlásil místopředseda Senátu Jiří Růžička (TOP 09).
„Projevy pana Vodičky jsou svérázné, ale zas na druhou stranu, kdo například z politiků nemá svérázné projevy? Poměřovat to dvojím metrem mi nepřijde úplně nejlepší,“ hájí Vodičku poslankyně za KSČM a předsedkyně rozpočtového výboru Miloslava Vostrá.
Bojkot senátorů, ale i dalších politiků, se projevil v říjnu 2018, kdy Svaz bojovníků za svobodu pořádal v národním památníku na Vítkově oslavy vzniku republiky. Sál byl poloprázdný a od té doby se vedení svazu účastní některých vzpomínkových akcí mimo hlavní program, jako například letos v červnu v Lidicích.
Organizace netuší, kam peníze jdou
Akce však mají nadále podporu komunistů. Právě ti vloni podmínili svou podporu státnímu rozpočtu tím, že Svaz bojovníků získá dotaci 6,3 milionu korun. Místní organizace ale netuší, co se s penězi děje. Většina totiž zůstane v pražské centrále, kde se z nich vyplácí například platy vedení. Na faktickou činnost, tedy práci v regionech, jde jen zlomek.
Milan Fryčka, potomek odbojářů z druhé světové války, se stará o odkaz lidí, kteří byli za německé okupace mučeni v Kounicových kolejích v Brně. Jeho organizace vydává knihy a pořádá besedy. „Finanční tíseň vyřešil tak, že omezuje. Omezuje obvodní výbory, ani si asi neuvědomuje, že umrtvuje naši činnost,“ stěžuje si Fryčka na postup Vodičky.
Z podkladů je patrné, že na činnost regionu jde pouze zhruba jeden milion korun z dotačních peněz. Výhrady vůči hospodaření svazu má i ministerstvo financí. „Ministerstvo během kontroly zjistilo podezření na možné nesprávnosti při čerpání dotací ve výši asi 900 tisíc korun. Nebyli schopni doložit některé své výdaje a také překročili limit u dohod o provedení práce,“ uvedl mluvčí ministerstva Michal Žurovec.
„Svaz prakticky pravidelně dosahuje ztráty přes milion korun. Výjimkou byl rok, ve kterém prodal část nemovitosti. To kumulované ztráty kompenzovalo do plusu. Z toho je patrné, že svaz hospodaří pravidelně a opakovaně se ztrátou,“ vysvětluje děkan z Fakulty financí a účetnictví VŠE Ladislav Mejzlík.
Patro za tři a půl milionu
Před čtyřmi lety ČT poukázala na to, že Svaz bojovníků za svobodu rozprodává po jednotlivých patrech dům, který získal po roce 1989. Z pětipatrového objektu jsou již prodána tři patra, každé po 3,5 milionech korun. Podle smlouvy o smlouvě budoucí s Autocentrem Legerova by tak za celý dům utržil necelých 18 milionů.
Realitní odborník David Pátek ale pro ČT odhadl, že hodnota nemovitosti v této oblasti je kolem 50 až 60 milionů korun.
Ve svazu sílí nespokojené hlasy. V platformě pod názvem Vraťme vážnost Českému svazu bojovníků za svobodu je například i Jana Bobošíková, která se před rokem pokusila Jaroslava Vodičku sesadit.
„To, že se ozvala paní Bobošíková, je docela překvapivé. Protože kvůli ní a řadě dalších lidí naopak část členů odešla,“ vysvětlil historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek. „Vzhledem k tomu, kolik těch různých takových tragikomických figurek se objevilo v souvislosti s tímto svazem, je otázka, zda je vůbec ještě svaz a jeho vedení nějak reformovatelné,“ dodal.
Praporečník s poupravenou minulostí
Šéf svazu Jaroslav Vodička je bývalý člen KSČ a někdejší agent Veřejné bezpečnosti. Místopředseda Milan Andrés pracoval před rokem 1989 ve vojenské kontrarozvědce, což byla součást StB, která řídila udavače mezi vojáky.
Zvláštní postavou je také praporečník svazu Miloš Matoušek. Chodí besedovat s dětmi do škol, kde jim vypráví, že před rokem 1989 pod krycím jménem major Meč řídil jakousi antitotalitní rezidenturu, která bojovala proti komunistickému režimu. Osobně prý například zneškodnil sovětského okupanta, který střílel do lidí. Z Matouškova personálního spisu ale vyplývá, že se v roce 1969 účastnil brutálního potlačení demonstrací proti sovětské okupaci, byl členem KSČ, Svazu československo-sovětského přátelství a vystudoval večerní univerzitu marxismu, leninismu.
„Popisoval, jak byl perzekuován kolem roku 1968, kdy byl prakticky vyhozen z armády, byl šikanován svými nadřízenými pro své politické názory,“ říká publicista a spisovatel Jiří Cihlář.
Matoušek byl ale příslušníkem Veřejné bezpečnosti. „Určitě na mě by také mohl každý plivnout, protože jsem byl policajt. Byla to velmi složitá doba a ta složitá doba je dál. Babišovi taky věší psí hlavu, ale neoprávněně, protože Babiš, to je vlastně druhý Masaryk,“ uvedl Matoušek v dokumentu Příběhy našich sousedů.
V současné době je Svaz bojovníků za svobodu dle politologa Miroslava Mareše často řazen do spektra organizací, která zpochybňují prozápadní orientaci země, která byla v 90. letech zvolena.
„Velmi rychle člověk zjistí úzké propojení Českého svazu bojovníků za svobodu s Komunistickou stranou Čech a Moravy a s dalšími takzvaně národoveckými spolky a sdruženími, které jsou v podstatě soustředěny v takzvaném vlasteneckém fóru. Více než polovina z těchto spolků má sídlo na třídě Politických vězňů Praha 1, tedy v sídle Komunistické strany Čech a Moravy,“ dodává publicista Cihlář.
V poslední době se dle Mareše k Svazu přidávají někteří lidé, kteří se vyprofilovali během velkých vln protiislámské politiky v polovině této dekády.
Je to případ hnutí Aliance národních sil. Její předsedkyně Vladimíra Vítová a místopředseda Karel Hais jsou zároveň funkcionáři Svazu bojovníků za svobodu a hnutí sídlí v domě svazu. Za alianci v loňských eurovolbách kandidoval jako lídr Jiří Černohorský, který proslul například výroky o věšení politiků.
„Věřím, že dojde ke změně, připravuje se sjezd, který bude do roka, bohužel na posledním sjezdu jsme si odsouhlasili změnu stanov, že z tříletého volebního období se přešlo na pětileté. Kdybychom neměli změněny stanovy, tak už je to vyřešené,“ uzavírá Milan Fryčka.
