KSČ

Revoluce požírá své děti – a v Československu s tím začala počátkem 50. let. Z Moskvy sílil tlak na hledání vnitřních nepřátel v komunistické straně, a i když by žádní neexistovali, země pod sovětskou nadvládou si je tehdy měly „vyrobit“. Po éře vykonstruovaných procesů se skutečnými názorovými oponenty, jako byla například Milada Horáková, přišlo období, kdy si svojí funkcí a posléze ani životem nemohl být jistý žádný komunista. Údajnou hlavu protistátního spiknutí odhalili před 75 lety – stal se jí brněnský tajemník Komunistické strany Československa (KSČ) Otto Šling.

V sobotu ráno zemřel spisovatel, dramatik a bývalý disident Ivan Klíma. Bylo mu 94 let. O úmrtí spisovatele informoval jeho syn Michal Klíma. Klíma napsal přes dvacet knih a jeho dílo bylo přeloženo do třiceti jazyků. Ústředním motivem jeho knih jsou vztahy mezi muži a ženami, k nejznámějším dílům patří mimo jiné Milenci na jednu noc, povídkový soubor Má veselá jitra či novela Láska a smetí. Klíma uspěl v 60. letech, za normalizace se stejně jako mnoho dalších autorů, kteří vystoupili proti tehdejšímu režimu, ocitl na indexu. Svobodně publikovat mohl opět až po listopadu 1989.

Jejich tempo bylo vražedné. Před 75 lety komunisté dokončili takzvanou akci LUX, ve které chtěli odstranit z armády nepohodlné důstojníky. Pod vedením Bedřicha Reicina a Karla Švába několik prověřených mužů z 5. oddělení Hlavního štábu pročítalo desítky tisíc stran dokumentů a hledalo mezi sebou třídní nepřátele. Workoholik Reicin tlačil maximálně na jejich výkon, který někteří jeho podřízení odnesli dokonce infarktem a mozkovou mrtvicí. Svého cíle ale dosáhli – ve vykonstruovaných procesech bylo na mnoho let posláno do vězení několik desítek důstojníků. Revoluce ale požírá své děti – a tak se při hledání vnitřních nepřátel nakonec přišlo na to, že jsou jimi i sami Reicin se Švábem.

Dopoledne 21. srpna 1968 vyšlo druhé vydání Rovnosti, které informovalo o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jiřího Šiguta, který byl zástupce šéfredaktora novin, vyvedli vojáci z redakce se samopalem v zádech a spolu s ním vykázali i všechny novináře. Ti se ale nenechali zastrašit – v improvizované redakci pokračovali v práci a o událostech informovali prostřednictvím letáků.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily armády států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V zemi poté nastalo dvě dekády trvající normalizační období, které ukončila až revoluce v listopadu 1989.

Státní bezpečnost (StB) je známá zejména z období komunismu, kdy fungovala jako politická policie a zpravodajská složka, která se za použití mnohdy brutálních metod soustředila na identifikaci a vyšetřování „nepřátel“ tehdejšího režimu. Jako její oficiální vznik bývá nejčastěji uváděn 30. červen 1945, avšak realita je složitější. Podle historika Libora Svobody totiž StB vzniká až na podzim roku 1945. Historik Petr Blažek dodává, že byla budována postupnými kroky.

V roce 1975 skončil ve funkci československého prezidenta Ludvík Svoboda. Dne 29. května ho nahradil Gustáv Husák, který už v šestnácti letech vstoupil do Svazu komunistické mládeže a významně se podílel na únorovém převratu v roce 1948, aby byl následně komunistickým režimem odsouzen a vězněn. I díky názorovým obratům po událostech v roce 1968 se ale vrátil na politický vrchol a přesně před padesáti lety se stal osmým československým prezidentem.

Přesně před pětatřiceti lety rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden sílících protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Jakeše vystřídal málo známý Karel Urbánek a do předsednictva se vrátil pražský stranický šéf Miroslav Štěpán. S výběrem nového vedení ale lidé spokojeni nebyli. Den nato tak na pražské letenské pláni stálo přes osm set tisíc protestujících, kteří požadovali svobodu a demokracii.

Lidé po celém Česku si v neděli připomínají 35. výročí sametové revoluce, s čímž je spojena řada pietních akcí. Datum je ale také spjato s rokem 1939, kdy probíhaly velké studentské protesty proti německé okupaci, které si navíc vyžádaly i oběti na životech. Pietním aktem u Hlávkovy koleje si lidé připomněli 85 let ode dne, kdy nacisté v okupovaném protektorátu Čechy a Morava uzavřeli všechny vysoké školy.

Česko si připomene 35 let od pádu komunismu. Senátorka Miroslava Němcová (ODS) označila v Událostech, komentářích období prožité během totality za „ztracené roky“. Nostalgii, kterou část společnosti cítí po předlistopadovém režimu, prý není schopna pochopit. Komunistická strana měla být zakázána, shodli se spisovatel a textař Michal Horáček a poslanec Karel Rais (ANO).

Strana SOCDEM (dříve ČSSD) má za právní zastupování související s jejím sídlem – Lidovým domem – zaplatit potomkům právníka Zdeňka Altnera 18,5 milionu korun a smluvní pokutu. V pátek o tom rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1. Altnerovi dědici pokutu vyčíslili na 432,8 milionu korun, společně s úroky a náklady řízení podle nich celková částka činí téměř půl miliardy. Nový rozsudek ve vleklém sporu není pravomocný, strana Altnerovy nároky odmítá a proti rozhodnutí se odvolá. Spor se u soudů táhne 24 let.

Jedním z klíčových hybatelů událostí 17. listopadu byla mládež. Studentstvo si v roce 1989 chtělo připomenout padesáté výročí událostí z roku 1939. Povolené shromáždění na Albertově tehdy zaštítila jedna z hlavních povolených mládežnických organizací z dob socialismu, kterou byl Socialistický svaz mládeže. Smyslem všech povolených organizací pro mládež bylo co nejsilnější propojení lidského života s komunistickou stranou. O vzniku a fungování mládežnických organizací v dobách socialismu i o tom, jakou roli hrály v událostech 17. listopadu 1989, hovořil historik z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Marek Havrlík.

Před 35 lety se komunistický režim připravoval na očekávané protesty k výročí 21. srpna 1968. Režim nařídil speciální cvičení bezpečnostních pluků. Kvůli demonstrantům byly v pohotovosti i lidové milice a armáda. Vedení komunistické strany bylo rozhodnuté provést tvrdé zásahy. Na cvičení tak dohlížel ministr vnitra František Kincl. I když se režim na protesty připravoval, zabránit jim nedokázal. Protest proti komunistickému režimu 21. srpna 1989 byl jedním z posledních, který byl policií rozehnán. Podle československého ministerstva vnitra bylo jen v Praze zadrženo 150 lidí.

Před 35 lety se komunistický režim snažil zastavit sílící vliv petice Několik vět. Na začátku srpna 1989 pod ní bylo 16 tisíc podpisů – skoro desetkrát víc, než pod Chartou 77. Oficiální média spustila propagandistickou ofenzivu – lidi toužící po svobodě označovala za teroristy a fašisty.

Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Před pětatřiceti lety, 17. července 1989, pronesl generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš ikonický projev na Červeném Hrádku a záznam tohoto vystoupení vyvolával mezi lidmi smích. Jakeš se tak stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.

Soud pravomocně rehabilitoval manželku a syna popraveného Rudolfa Slánského za to, že je komunistický režim nezákonně zbavil osobní svobody. Vyhověl tak návrhu politikovy dcery Marty. Slánského manželka Josefa byla v roce 1952 po zatčení svého manžela několik měsíců vyslýchána v ruzyňské věznici. Jejího syna Rudolfa, disidenta, stát bezdůvodně krátce zadržel o dvacet let později.

Někdejší ministr zahraničí, druhý československý prezident a blízký spolupracovník Tomáše Garrigua Masaryka Edvard Beneš, který se narodil před 140 lety, pomáhal zakládat samostatnou Československou republiku. Zažil její zánik v roce 1939 i její obnovení o šest let později a také komunistický puč v únoru 1948. Jeho osobnost dodnes budí rozdílné reakce. Spory se vedou především o takzvané Benešovy dekrety, na jejichž základě musela většina Němců opustit poválečné Československo. O krocích Beneše mluvil v Událostech, komentářích historik Vít Smetana, který působí v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Ministerstvu vnitra letos předložilo kandidaturu pro červnové volby do Evropského parlamentu třicet uskupení. Je jich o deset méně než před pěti lety, počet koalic se zvýšil o téměř polovinu. Lhůta pro předkládání kandidátních listin skončila v úterý odpoledne, úředníci ministerstva vnitra je ještě musí přezkoumat.

Studenti, senátoři i zástupci protikomunistických organizací v neděli vyrazili na Pražský hrad – stejnou trasou, jakou v únoru 1948 absolvovali účastníci pochodu proti komunistickému uchopení moci v tehdejším Československu. Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) při příležitosti 76. výročí pochodu řekl, že pokud se lidé nevzdají svého pohodlí, zvítězí zlo a demokratů bude málo. Totalita podle něj přináší utrpení.

Podpis takzvaného moskevského protokolu je jednou z černých chvil moderních československých dějin. Dokument, kterým tuzemští komunističtí politici v srpnu 1968 fakticky stvrdili okupaci, podrobili se Sovětskému svazu a popřeli výsledky pražského jara, bývá často charakterizován jako potupná kapitulace. Z dvaceti vrcholných politiků vládnoucí KSČ ho nepodepsal jediný –⁠ předseda Národní fronty František Kriegel. Většinový souhlas ale potvrdil, že Československo i nadále zůstane sovětským vazalem.

Kandidát na ústavního soudce Robert Fremr zvažuje, že by se kandidatury vzdal. Počká ale na výsledky prověrky, kterou si kvůli jeho profesní minulosti vyžádal prezident Petr Pavel. Fremr to řekl ve čvrtečním Interview ČT24. Podle něj také existuje možnost rezignace i v případě, kdy by ho hlava státu po prověření okolností stále chtěla jmenovat. Nechce totiž ohrozit respekt k Ústavnímu soudu.

Veřejná debata o fungování předlistopadové justice, kterou vyvolala nominace Roberta Fremra na ústavního soudce, je cenná, ale přichází pozdě, uvedl předseda Ústavního soudu (ÚS) Josef Baxa. V 90. letech se měla s vlastní minulostí důsledněji vypořádat sama justice. Předseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Angyalossy také zmínil, že předlistopadové rozsudky za opuštění republiky nelze hodnotit jako osobní či profesní selhání soudců.

Ve věku 92 let zemřel komunistický ministr vnitra Vratislav Vajnar. Na dotaz České televize to sdělila jeho advokátka Jitka Bludská. Vajnar čelil obžalobě ze zneužití pravomoci v souvislosti se zákroky pohraničníků na československých hranicích v 80. letech. Kvůli zdravotnímu stavu se ale k dubnovému soudnímu líčení nedostavil. Jako federální ministr vnitra působil Vajnar v letech 1983 až 1988.

Státní zástupce minulý týden odmítl stížnost proti odložení trestního stíhání bývalého federálního ministra vnitra Františka Kincla. Kincl čelil obvinění v souvislosti se střelbou pohraničníků na československých hranicích, kvůli jeho duševnímu stavu ale policie případ odložila. O odmítnuté stížnosti informoval Českou televizi právní zástupce poškozených Lubomír Müller. Rozhodní o odložení je tak pravomocné.