Lidé po celém Česku si v neděli připomínají 35. výročí sametové revoluce, s čímž je spojena řada pietních akcí. Datum je ale také spjato s rokem 1939, kdy probíhaly velké studentské protesty proti německé okupaci, které si navíc vyžádaly i oběti na životech. Pietním aktem u Hlávkovy koleje si lidé připomněli 85 let ode dne, kdy nacisté v okupovaném protektorátu Čechy a Morava uzavřeli všechny vysoké školy.
Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová připomenula důležitost skutečného dialogu jako klíčového předpokladu pro demokratické soužití. Dialog je nejlepší prevencí před nenávistí, člověk s jiným názorem není nepřítel, uvedla s odkazem na pnutí v současné společnosti.
Zažímalová zmínila šíření dezinformací a vliv sociálních sítí. V době, kdy věda dokáže dříve nepředstavitelné věci, řada lidí podléhá tvrzením, že je Země plochá či ve vakcíně jsou čipy, konstatovala. Lékem na to je podle ní právě dialog.
Rektor ČVUT Vojtěch Petráček naznačil, že je potřeba „velmi důkladně“ dávat pozor, aby nedošlo k tomu, aby se „otevřely dveře takovému zlu, které se projevilo tragickými skutky“, čímž odkázal na represe vůči studentům.
Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková uvedla, že je povinností „v první řadě bránit hodnoty, které jsou pro nás klíčové – svobodu, solidaritu a respekt k lidské důstojnosti“.
Připomněla také tragickou střelbu, při které loni v prosinci zemřelo na filozofické fakultě univerzity čtrnáct lidí. Je podle ní třeba stát při sobě a podporovat ty, kteří potřebují pomoc. Zmínila potřebu lidskosti, laskavosti a vstřícnosti, nejen na akademické půdě.
Před Hlávkovou kolejí také vystoupil prorektor Jagellonské univerzity v Krakově Jaroslaw Górniak, zmínil, že mezinárodní den studentstva je připomínán i mezi polskými studenty. Zmínil zatčení profesorů své univerzity a starosty Krakova 6. listopadu 1939 a jejich odvezení do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Přes sto z nich – starších 40 let – bylo propuštěno po několika měsících, část z nich se toho ale nedožilo, další umřeli po propuštění. Zbytek byl převezen do koncentračního tábora Dachau.
Člen prezidia a správní rady Nadace Hlávkových Ivan Wilhelm připomněl, že se studenti v koncentračním táboře Sachsenhausen setkali se zatčenými polskými akademiky. Pamětní medaili připomínající rok 1939, ale i 17. listopad 1989 jeho nadace v soboru udělila právě Jagellonské univerzitě.
Pietního setkání u Hlávkovy koleje se v neděli s projevy zúčastnili také předseda Senátu Miloš Vystrčil a pražský primátor Bohuslav Svoboda (oba ODS).
Po setkání u koleje spojené s obětí nacistické perzekuce Janem Opletalem se lidé odebrali do nedaleké Žitné ulice, kde pamětní deska připomíná jeho i méně známou oběť listopadu 1939, dělníka Václava Sedláčka.
Podle rektora Masarykovy univerzity v Brně Martina Bareše by nás příběhy Opletala a Sedláčka měly varovat. „Totalitní režimy přicházejí plíživě, nahlodávají společnost a potom s brutalitou jím vlastní přebírají veškerou moc,“ prohlásil u pamětní desky v Žitné. Lidé by neměli osudy mladíků zapomenout, aby se historie neopakovala, dodal.
Průvod se následně odebral k Národní třídě připomenout si 17. listopad 1989 – Den boje za svobodu a demokracii.
Mezinárodní den studentstva
Průvod z Albertova v roce 1989, který se stal impulzem ke svržení komunistického režimu v tehdejším Československu, byl připomínkou Mezinárodního dne studentstva, který odkazuje na události roku 1939 a odpor proti nacistické okupaci, jejímž symbolem se stal student Jan Opletal.
Prvotním spouštěčem událostí bylo výročí vzniku samostatného československého státu 28. října 1939. Odpor k Třetí říši tehdy vyhnal do ulic Prahy sto tisíc lidí. Zhruba půl hodiny poté, co na Václavském náměstí dvěma minutami ticha přítomní zavzpomínali na vznik Československa, ale padly v Žitné ulici výstřely. Student Jan Opletal utrpěl průstřel břicha na rohu Žitné a Mezibranské ulice a byl operován v nemocnici na blízkém Karlově náměstí. Zemřel o dva týdny později.
Smrt studenta medicíny po brutálním zásahu německé okupační moci je považována symbolicky za první československou oběť druhé světové války, ačkoliv při zásahu zemřel i mladý pekařský dělník Václav Sedláček.
Další demonstrací proti německé okupaci se pak stal Opletalův pohřeb, na Albertově se sešlo na deset tisíc lidí. Akce nacisty rozzuřila a následovala tvrdá reakce. Proti studentům dodatečně tvrdě zakročili v noci z 16. na 17. listopadu. Při zátazích gestapo s dalšími německými jednotkami obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo přes dva tisíce studentů.
Zatčené odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde Němci zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Šlo o první popravy podle směrnice o takzvaném zvláštním zacházení, jež se později stala součástí okupačního teroru. Část studentů – mladší než dvacetiletí a cizinci – byla nakonec propuštěna, ale přes 1260 jich skončilo v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Ti, co přežili, byli od prosince 1939 propouštěni, a to i díky přímluvám prezidenta Emila Háchy. Poslední se ale dostali domů až v březnu 1943.
Uprchlí českoslovenští studenti za významné podpory studentského svazu v Anglii a československé exilové vlády pak iniciovali prohlášení, na jehož základě byl 17. listopad vyhlášen v roce 1941 v Londýně Mezinárodním dnem studentstva. Jde tak o jediný mezinárodní den, který vznikl na základě událostí na našem území. O půl století později se ze 17. listopadu 1989 jakožto připomínky Opletalovy památky a výročí uzavření vysokých škol stal jeden z impulzů ke svržení komunistického režimu v Československu.
