Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Před pětatřiceti lety, 17. července 1989, pronesl generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš ikonický projev na Červeném Hrádku a záznam tohoto vystoupení vyvolával mezi lidmi smích. Jakeš se tak stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.
Místy zmatený, jindy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací. Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců, mimo jiné o Haně Zagorové.
Nejen pasáže o umělcích zlidověly, do obecného povědomí se dostaly i věty o nesnadné přestavbě socialistického zřízení: „To není jednoduchý proces, ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu,“ nechal se slyšet.
V exkurzi do oblasti zemědělství si zas popletl brojlery s bojlery a také apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“. Právě tato pasáž projevu se posléze stala jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly v Československu vládu komunistické strany.
Uniklá videonahrávka
Do folkloru se úryvky Jakešovy řeči dostaly díky rozšíření kazety s nahrávkou, za kterým stál mimo jiné disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), jemuž ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.
Projev koloval mezi lidmi jak ve zvukové podobě, tak i s obrazem na videokazetách. Jelikož byl záznam evidentně pořízen profesionální technikou, podezření komunistických bezpečnostních složek se okamžitě obrátilo na štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství.
K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize. „Seděl jsem v místnosti, kde paralelně běžela videa snímající signály do vysílání a z míst důležitých přenosů pro kontrolu a analýzu případných závad. Dopolední přenos z Červeného Hrádku jsme sledovali jen lehce, politických blábolů běžely spousty, ale po pár větách bylo jasné, že to bude něco mimořádného. Cvaknul jsem knoflík videa a projev natočil,“ vzpomíná Smrčka, který kazetu poté rozmnožil a dal známým.
Jakešův projev si nahrál také pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj, který byl jedním z členů posádky přenosového vozu na Červeném Hrádku. Dekoj dal podle svých slov pásek později k dispozici režisérovi Jindřichu Polákovi.
Své vysvětlení měl ale i nechtěný hrdina nahrávky Jakeš. Podle něj za únikem nahrávky stála tajná policie a „vnitřní nepřátelé“ v komunistické straně. „Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Znovu říkám – reagoval a odpovídal jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku Mladá fronta DNES.
Plzeň chce kulturák přestavět na byty
Kulturní dům v Červeném Hrádku, ve kterém Jakeš svůj legendární projev pronesl, čeká rekonstrukce. Město ho přestaví na osmnáct bytů pro seniory a mladé rodiny. Třináct jich bude pro seniory a další budou jako takzvané startovací pro mladé,“ řekla radní města Plzně pro bytovou oblast Světlana Budková (STAN). „Vznikne i jedna takzvaná komunitní místnost, seniorům by měla sloužit převážně pro sociální účely,“ dodala. A tak dojde na Jakešova slova, kdy v proslovu vyzdvihuje, jak je potřeba starat se o penzisty.
Kulturák začali místní v roce 1982 stavět v takzvané akci „Z“. Trvalo to tři roky, a dokončit ho musela firma. „Druhý rok už to bylo horší. Začalo se řešit, čí dům bude. Začaly se dohadovat národní výbor s JZD. Lidi to odradilo a přestali chodit pracovat,“ řekl pamětník, obyvatel Červeného Hrádku Arnošt Karkoš.
Otevření domu se spojilo s oslavami šesti set let obce. Trvaly tři dny. „Jeden den bylo zavírání staré hospody, druhý den bylo otvírání nové hospody a pak byla zábava,“ vzpomíná Karkoš. V té době se do Hrádku přistěhovala i Helena Procházková. Zažila tu desítky zábav a plesů. „Nemusela jsem do města, tady jsem seběhla a byla jsem v kulturním dění,“ řekla. Po revoluci se o dům staralo zemědělské družstvo. V nájmu tu byla třeba diskotéka. Od roku 2009 ale chátrá.
