Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Před pětatřiceti lety, 17. července 1989, pronesl generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš ikonický projev na Červeném Hrádku a záznam tohoto vystoupení vyvolával mezi lidmi smích. Jakeš se tak stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.
Před pětatřiceti lety to Jakeš v Hrádku spočítal Zagorové a vzpomněl na bojlery
Nezkrácený projev Miloše Jakeše na Červeném Hrádku (zdroj: Archiv ČT)
Místy zmatený, jindy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací. Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců, mimo jiné o Haně Zagorové.
No, já dostávám jednou ročně výpis, těch umělců, seznam těch umělců, který dostávají nad těch sto tisíc korun platu, tedy vydělaj si nad sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok.
Nejen pasáže o umělcích zlidověly, do obecného povědomí se dostaly i věty o nesnadné přestavbě socialistického zřízení: „To není jednoduchý proces, ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu,“ nechal se slyšet.
„Není jednoduchý proces, ta přestavba.“ Připomeňte si Jakešův projev na Červeném Hrádku (zdroj: ČT24)
V exkurzi do oblasti zemědělství si zas popletl brojlery s bojlery a také apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“. Právě tato pasáž projevu se posléze stala jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly v Československu vládu komunistické strany.
Uniklá videonahrávka
Do folkloru se úryvky Jakešovy řeči dostaly díky rozšíření kazety s nahrávkou, za kterým stál mimo jiné disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), jemuž ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.
Ale v těch socialistických zemích probíhaj’, tak jako u nás, složitý procesy, velice složitý procesy. To není jednoduchý proces ta přestavba, není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé.
Projev koloval mezi lidmi jak ve zvukové podobě, tak i s obrazem na videokazetách. Jelikož byl záznam evidentně pořízen profesionální technikou, podezření komunistických bezpečnostních složek se okamžitě obrátilo na štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství.
Jakešův svérázný projev pohledem lingvisty (zdroj: ČT24)
K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize. „Seděl jsem v místnosti, kde paralelně běžela videa snímající signály do vysílání a z míst důležitých přenosů pro kontrolu a analýzu případných závad. Dopolední přenos z Červeného Hrádku jsme sledovali jen lehce, politických blábolů běžely spousty, ale po pár větách bylo jasné, že to bude něco mimořádného. Cvaknul jsem knoflík videa a projev natočil,“ vzpomíná Smrčka, který kazetu poté rozmnožil a dal známým.
Jakešův projev si nahrál také pozdější šéf televizních odborů Antonín Dekoj, který byl jedním z členů posádky přenosového vozu na Červeném Hrádku. Dekoj dal podle svých slov pásek později k dispozici režisérovi Jindřichu Polákovi.
Složitý záležitosti jsou to. A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Né my si to přejem°, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jediný, jediné slovo podpory.
Své vysvětlení měl ale i nechtěný hrdina nahrávky Jakeš. Podle něj za únikem nahrávky stála tajná policie a „vnitřní nepřátelé“ v komunistické straně. „Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Znovu říkám – reagoval a odpovídal jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku Mladá fronta DNES.
Plzeň chce kulturák přestavět na byty
Kulturní dům v Červeném Hrádku, ve kterém Jakeš svůj legendární projev pronesl, čeká rekonstrukce. Město ho přestaví na osmnáct bytů pro seniory a mladé rodiny. Třináct jich bude pro seniory a další budou jako takzvané startovací pro mladé,“ řekla radní města Plzně pro bytovou oblast Světlana Budková (STAN). „Vznikne i jedna takzvaná komunitní místnost, seniorům by měla sloužit převážně pro sociální účely,“ dodala. A tak dojde na Jakešova slova, kdy v proslovu vyzdvihuje, jak je potřeba starat se o penzisty.
Historik Jan Kalous o Jakešově projevu (zdroj: ČT24)
Kulturák začali místní v roce 1982 stavět v takzvané akci „Z“. Trvalo to tři roky, a dokončit ho musela firma. „Druhý rok už to bylo horší. Začalo se řešit, čí dům bude. Začaly se dohadovat národní výbor s JZD. Lidi to odradilo a přestali chodit pracovat,“ řekl pamětník, obyvatel Červeného Hrádku Arnošt Karkoš.
Otevření domu se spojilo s oslavami šesti set let obce. Trvaly tři dny. „Jeden den bylo zavírání staré hospody, druhý den bylo otvírání nové hospody a pak byla zábava,“ vzpomíná Karkoš. V té době se do Hrádku přistěhovala i Helena Procházková. Zažila tu desítky zábav a plesů. „Nemusela jsem do města, tady jsem seběhla a byla jsem v kulturním dění,“ řekla. Po revoluci se o dům staralo zemědělské družstvo. V nájmu tu byla třeba diskotéka. Od roku 2009 ale chátrá.