O energetické krizi rozhodne podle europoslance Alexandra Vondry (ODS) několik příštích zim, které podle něj budou těžší, než se čekalo, a při kterých se ukáže význam dodávek zemního plynu. V pořadu Události, komentáře uvedl, že považuje za chybu, když se evropské státy zdráhají zajistit dlouhodobé kontrakty plynu ze zemí, které by nahradily dodávky z Ruska. Někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík si naopak myslí, že je potřeba plyn zachovat jako krátkodobé řešení přechodu z uhlí a zaměřit se na masivní podporu obnovitelných zdrojů.
V pondělí Japonsko varovalo, že světové zásoby zkapalněného plynu jsou na roky vyprodané a před rokem 2026 se podle Tokia objeví jen velmi málo nových dodávek. Země po celém světě se totiž snaží zajistit dodávky od vývozců, jako je Katar nebo Spojené státy.
Europoslanec Vondra s takovým popisem aktuálního stavu souhlasí, podle něj bude velkým problémem v dalších letech také to, že Evropská unie dosud nezajistila dlouhodobější kontrakty dodávek plynu.
„Problém je v tom, že poptávka bude daleko větší, protože Čína se stejně jako další asijské země po pandemii více otevře. Čili bude daleko větší tlak na straně poptávky – a aby bylo možno uspokojit i tu nabídku, je třeba, aby měly těžící státy dlouhodobé kontrakty. EU ale není ochotná do těch dlouhodobých kontraktů jít právě kvůli své klimatické politice,“ míní Vondra.
Nesouhlasí s ním ale exministr životního prostředí Bursík, který zmiňuje, že plyn by měl pro evropské státy sloužit pouze jako přechodné palivo po několik dalších let. „Je potřebné si říci, že plyn je fosilní palivo. Na klimatické konferenci jsme řešili to, že planeta hoří, takže nemá smysl se nějak dlouhodobě orientovat na plyn a je třeba co nejrychleji investovat do obnovitelných zdrojů,“ dodal.
Energetická krize je podle Bursíka jednoznačně způsobená válkou na Ukrajině, o které je přesvědčený, že skončí porážkou ruského prezidenta Vladimira Putina. „Je to doopravdy jen přechodná doba a krátká etapa. Řada zemí najednou využila toho, že EU musí mezery dodávek, co jsou tu z Ruska, překlenout,“ vysvětluje.
Je rovněž přesvědčený, že by EU měla pomalu překlenovat etapy přechodu z uhlí na zemní plyn a orientovat se i na tepelná čerpadla a další zdroje jako Finsko, Rakousko nebo Švédsko.
Vondra takové řešení považuje za krátkozraké, protože podle něj bude krize trvat několik dalších let a alternativy dlouhodobý problém zatím nevyřeší.
„Představa, že vše nahradíme obnovitelnými zdroji či vodíkem za rok nebo za dva je mimo úplně jakoukoliv realitu jak ekonomickou, tak pokud jde o přípravu infrastruktury. Že to budeme ukládat ve velkých bateriových systémech, je podle mě také ještě hudba vzdálenější budoucnosti. Bez plynu se ještě řadu let neobejdeme, což si realisté v Evropě uvědomují,“ řekl.
Bursík dodal, že je naopak přesvědčený o tom, že kvůli ekonomických výhodám budou lidé dobrovolně k alternativám přecházet a během osmi let může Česká republika vyrábět víc než padesát procent energie z obnovitelných zdrojů.
(Ne)úspěšná konference o klimatu?
Na klimatické konferenci v egyptském Šarm aš-Šajchu jednaly státy o postupném vyřazování fosilních paliv, ale nedohodly se. Dojednaly však vznik speciálního fondu, který bude méně rozvinutým zemím kompenzovat škody způsobené změnou klimatu. Výsledek i tak budí kontroverze. Závazek ke snížení emisí skleníkových plynů je podle Evropy málo ambiciózní.
Podle Vondry jsou výsledky summitu pro Evropskou unii spíše nedostatečné. „Ve mně to vyvolalo dojem, že Unie tak trochu spadla do pasti, kterou si sama vykopala. Aby přiměla ostatní velké znečišťovatele, ať už je to Čína, Rusko, Indie, nebo USA, k tomu, aby zvýšily své závazky, tak sama zvýšila své přísliby na omezení emisí ještě za rámec toho, co je v Green Dealu,“ míní.
V souvislosti se zřízením fondu Vondra rovněž nesouhlasí například s tím, aby byly zničující pakistánské záplavy označovány jako přímý důsledek změn klimatu.
Bursík, který se konference účastnil na straně Evropské unie v týmu vyjednavačů, si naopak myslí, že navzdory počáteční nepříznivé atmosféře jsou výsledky summitu pozitivní a příslibem možnosti dalších jednání. „Bylo tam hodně symboliky, protože teď už je situace taková, že už dávno se vyspělý svět shodl na tom, že bude dávat sto miliard ročně na tu pomoc, podařilo se tento fond téměř naplnit,“ sdělil.
Zmínil také, že v současné době je ve fondu 83 miliard dolarů. Evropská unie podle něj přispěla 27 miliard dolarů, což dokazuje oddanost zemí pomáhat, doplnil.
Mezi významné body, které se podařilo prosadit, řadí změnu podoby speciálního klimatického fondu. „Architektura toho, kdo dává a kdo přijímá, by podle původního návrhu byla založena na tom, jak svět vypadal v roce 1992, kdy vznikla rámcová úmluva o změně klimatu v Rio de Janeiru. Tehdy byly vyspělé státy z OECD a všechny ostatní rozvojové, mezi které by patřila Čína, Indie, Saúdská Arábie. Jako malý tým evropského předsednictví jsme přesvědčili komisi o tom, že jsme udělali otočku a bude to rozděleno jinak,“ dodal.
