Mnozí teenageři po celém světě tráví každý den dlouhé hodiny na sociálních sítích. Současně přibývá u mladých lidí příznaků ADHD. Vědce zajímalo, jestli mezi tím nemůže být nějaká souvislost.
Sociální sítě dnes používá téměř každý. Staly se jedním ze základů, na nichž stojí komunikace v moderním světě. Čím dál více lidí z nich získává základní informace o světě, stále víc jich tam komunikuje se známými i neznámými lidmi. A tráví tam stále více času, zejména ti mladí. V Česku podle posledních průzkumů mladí lidé denně používají sociální média průměrně 3,5 hodiny.
To má podle stále více výzkumů dopady na politiku, komunikaci, duševní i fyzický stav lidí. V nové studii její autory z Kalifornské univerzity zajímalo, jaké důsledky se projeví na mozcích dospívajících, které se teprve vyvíjejí, a jsou tedy výjimečně citlivé na nejrůznějších závislostní mechanismy, jimiž jsou konkrétní sítě vybavené.
Tento výzkum byl na rozdíl od menších studií velmi důkladný. Vědci v něm sledovali pět let přes 11 tisíc mladých lidí, přičemž je zajímalo hlavně to, jestli se u nich projevují příznaky ADHD v souvislosti s nadměrným používáním sociálních sítí. Účastníci ve výzkumu sami pomocí dotazníků popisovali své problematické chování, a aby výsledky nebyly zcela subjektivní, reportovalo to také jejich okolí - tedy hlavně rodiče.
Na cestě k ADHD
ADHD (z anglického Attention-deficit/hyperactivity disorder) je neurovývojová porucha, která se projevuje nejčastěji nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou. Vyskytuje se u dětí i dospělých a může narušovat jejich každodenní život.
A podle studie, ve které výsledky popsali, opravdu souvislost našli. V době, kdy zkoumaní teenageři používali sociální sítě nejintenzivněji, měli nejvíce příznaků, jež jsou spojené s ADHD. Opačný vzorec, kdy příznaky ADHD vedly k pozdějším problémům se sociálními médii, byl mnohem slabší a objevoval se mnohem méně často.
Současně se ukázalo, že u chlapců bylo spojení mezi rizikovým používáním sítí a následnými syndromy ADHD častější než u dívek. U mladých žen ale byly projevy silnější. Je to problém proto, že ADHD se často považuje za „nemoc kluků“, u dívek tedy bývá mnohdy bez diagnózy, kdy se její příznaky podceňují. „Většině žen s ADHD byly nejprve diagnostikovány jiné duševní poruchy, než se zjistilo, že jejich příznaky lépe vysvětluje právě ADHD,“ popsala nedávno lékařka Vicki Georgeová pro stanici BBC.
V pasti
ADHD je jedním z nejčastějších duševních problémů u mladých lidí, v České republice se projevuje asi u čtyř až šesti procent z nich, přičemž některé odhady jsou ještě výrazně vyšší. Víc prozrazují údaje o tom, kolik mladých musí vyhledat s tímto problémem odbornou pomoc. Podle dat Všeobecné zdravotní pojišťovny se loni s diagnózou ADHD/ADD léčilo téměř 17 tisíc dětských pacientů, což je nárůst o 14 procent za posledních pět let.
Tři čtvrtiny z nich byli chlapci, nejvíc případů se objevilo mezi sedmým a dvanáctým rokem věku, s vrcholem u devítiletých dětí.
Proto je podle autorů výzkumu tak důležité, aby se podařilo co nejlépe popsat, co tyto problémy může ovlivňovat a spouštět. Vědci uvádějí, že platformy sociálních médií jsou navržené tak, aby velmi intenzivně zapojovaly odměňovací systém mozku. Funkce jako „lajkování“ a neustálé posouvání nového atraktivního obsahu nabízejí nekonečné možnosti zapojení a vytvářejí pocit sociálních odměn, kterým se jen těžko odolává.
Dopady a nejistoty
„Tyto jevy velmi přesně odpovídají některým tendencím typickým pro ADHD, jako je silnější reakce na okamžité odměny nebo potíže s čekáním na větší odměnu v budoucnu, když je právě teď k dispozici odměna menší,“ konstatovali autoři.
Souvislost mezi sociálními sítěmi a ADHD byla v tomto výzkumu nejvýraznější ve věkové skupině 14 až 16 let. V tomto věku mají teenageři často větší svobodu při používání internetu, i když systém kontroly impulzů v mozku ještě nedosahuje úrovně systému odměňování.
Tyto výsledky jsou podle autorů silným argumentem pro to, aby lékaři u mladých lidí věnovali pozornost problematickému používání sociálních médií. Vědci nicméně upozorňují, že účinky byly poměrně malé a projevovaly se pouze v omezeném časovém období, takže jakékoli širší klinické nebo politické závěry by se měly vyvozovat jen s maximální opatrností.
