Desítky satelitních snímků ukazují, jak závažné je v Evropě letos sucho a horko, respektive jak se projevují jejich dopady na rostliny.
Letošní vlna veder je v Evropě mimořádná. Podle expertů by například požáry, které způsobila, prakticky nebyly možné bez změny klimatu způsobené člověkem. Právě požáry dále prodlužují sílu i intenzitu veder. A protože se vysoké teploty pojí s nedostatkem srážek, je výsledkem hnědá vegetace na velké části území kontinentu.
Hnědá je přirozená, ale...
V srpnu je už hnědá barva na satelitních mapách do značné míry běžná – zejména obilniny už totiž bývají sklizené. Ale letošní satelitní mapy přesto hnědé barvy obsahují více, než je v tomto ročním období běžné. Ukazují to snímky z evropského systému Copernicus, jehož družice sledují povrch kontinentu dlouhodobě. Následující galerie zobrazuje třináct evropských metropolí v průběhu posledních deseti let:
Není možné srovnat vždy konkrétní dny. Ne každý den se totiž satelit pohybuje nad stejným místem. A navíc mnohdy může pokazit pozorování silnější oblačnost, takže by nemuselo být vidět nic. Proto grafika ukazuje střední barevné hodnoty pro dané období od půlky července do poloviny srpna, což poskytuje reprezentativnější obrázek. I tak jsou na některých snímcích relikty – například u Berlína jsou dobře pozorovatelné „díry“ způsobené mraky v roce 2016, které tam byly velmi časté po celé pozorované období.
Proč je Evropa ze satelitu hnědá
Na snímcích je dobře vidět, jak se vysychání krajiny projevuje v různých částech Evropy odlišně. Klíčovou roli hrají spíše teploty než srážky – na jihu, kde jsou teploty vyšší, je silnější odpar, takže krajina je tam obecně méně zelená, navíc jsou na tyto podmínky některé tamní druhy rostlin adaptované, takže se zelenají jen krátkou dobu v roce.
Na severu, v grafikách reprezentovaných například Berlínem nebo Varšavou, jsou zase průměrné teploty nižší, takže nedochází k takovému odparu a rostliny mohou s vodou v půdě lépe hospodařit. Tyto oblasti tedy zůstávají zelené i v letech, kdy mají jižnější státy problémy.
Největší rozdíly mezi suchými a vlhkými lety jsou tedy vidět ve státech střední Evropy, mezi které patří například i Česko. Ty trpí právě nezvykle vysokými teplotami spojenými s vysokým odparem, který zhoršuje schopnost rostlin dostat se k vodě. Právě proto je u Prahy, Bratislavy nebo Budapešti tak dobře vidět rozdíl mezi chladnějšími a teplejšími roky na barvě vegetace.
Nejhorší sucha zasáhla střední Evropu podle projektu CzechGlobe během jednadvacátého století v roce 2003. Následoval rok 2022 a také roky 2015, 2018 a 2025. Mezi nejdeštivější roky naopak patřil rok 2020. Podmínky v jednotlivých letech jsou v grafice dobře patrné.
Co se děje v listech
Příčiny ztráty barvy jsou u rostlin fyziologické, je to v pořadí druhá obranná linie, kterou nasadí, když je zasáhne sucho. Tou první je takzvané přibouchnutí dveří. Rostliny mají na spodní straně listů drobné póry nazývané odborně stomata. Těmi nejen dýchají, ale také skrze ně odpařují vodu. Při suchu je rostlina uzavře, aby o vodu zbytečně nepřicházela. Jenže tím se jí také zavře možnost vstřebávat oxid uhličitý, ze kterého získává energii.
Tímto zavřením dveří tedy sice zabrání tomu, aby nepřišla o důležitou vodu, ale současně tímto vchodem přestane přicházet energie. Rostlina si tedy koupí na nějakou dobu čas, jak přežít bez vláhy. Ale za cenu toho, že přestane „jíst“.
Pokud sucho trvá déle, rostliny se už nemohou spolehnout jen na zabránění únikům a musí se začít zbavovat částí, pro které nemá vláhy dost. Prvním krokem je to, že začnou aktivně rozkládat své zelené barvivo chlorofyl – nejdříve ve svých nejstarších nebo nejméně důležitých listech. Bez těchto částí totiž rostlina přežít dokáže. Bez těch kriticky důležitých, jako jsou kořeny a mladé výhonky, ne.
Výsledkem je žloutnutí. To je důsledkem odstranění chlorofylu – když zmizí, obnaží se barvy, které byly na listech sice celou dobu, jen nebyly přes výraznější zelenou vidět. Za žlutou (a oranžovou) jsou zodpovědné pigmenty karotenoidy.
A nakonec, když je nejhůř, rostliny zhnědnou. K tomu došlo při současné vlně veder hlavně na jihu Evropy, kde byla horka současně nejdelší a nejintenzivnější. Hnědá znamená, že daná část rostliny je už mrtvá poté, co rostlina přesměrovala všechny zbytky živin i vody na kriticky důležitá místa, typicky do stonku a kořene.
Tento systém je velmi elegantní – umožňuje rostlině převést dostupné zdroje do míst, která mají naději, že přežijí. Snímky z družic tedy zachycují jen jednu část pravdy, když shora vidí pouze listí. O stavu zbytku rostliny nevypovídají nic zásadního.
