V bezprecedentní situaci se nachází někteří Ukrajinci, kterým se nedaří přesvědčit příbuzné žijící v Rusku o skutečném stavu válečného konfliktu na území Ukrajiny. Jednou z nich je i pětadvacetiletá Oleksandra, která se od začátku ostřelování východoukrajinského Charkova ruskou armádou ukrývá v koupelně svého bytu. Matka mladé Ukrajinky, jež žije v Moskvě, nechce uvěřit ani videím vlastní dcery.
Ukrajinka posílá videa z ostřelování Charkova matce do Ruska, ta ale dceři nevěří
Oleksandra se od začátku ostřelování východoukrajinského rodného města ruskou armádou ukrývá v koupelně svého bytu se svými čtyřmi psy.
„Když jsem slyšela první výbuchy, vyběhla jsem z domu, abych psy dostala z jejich kotců. Lidé panikařili, opouštěli auta. Strašně jsem se bála,“ říká serveru BBC. „Nechtěla jsem rodiče vystrašit, ale napřímo jsem jim řekla, že umírají civilisté a děti,“ říká. „Ale i když se o mě bojí, pořád tvrdí, že se to nejspíš stalo omylem, že by ruská armáda nikdy necílila na civilisty. Že to jsou Ukrajinci, kteří zabíjejí vlastní lidi,“ dodává.
Mít na Ukrajině příbuzné, kteří žijí za hranicemi v sousedním Rusku, není ničím neobvyklým. Některým lidem se podobně jako Oleksandře stává, že mají jejich příbuzní úplně odlišné chápání nynějšího konfliktu. Ukrajinka věří, že za to mohou zprávy z přísně regulovaných ruských státních médií.
Oleksandřina matka podle své dcery jen opakuje to, co slyší na kanálech ruských státních televizních stanic. „Opravdu mě vyděsilo, když moje máma přesně citovala ruskou televizi. Jen lidem vymývají mozky. A lidé jim věří,“ pokračuje. „Moji rodiče chápou, že se tu odehrává nějaká vojenská akce. Ale říkají, že Rusové přišli, aby nás osvobodili. Že nic nezničí, nedotknou se nás. Že se zaměřují pouze na vojenské cíle,“ vysvětluje Oleksandra, zatímco v Charkově pokračuje ostřelování.
V Rusku válka nesmí být válkou
Ve stejný den ale na ruských státních televizních kanálech nebyla jediná zmínka o raketách, které dopadají na charkovské obytné čtvrti, o civilních obětech, ani o čtyřech lidech, kteří zemřeli, když čekali ve frontě na vodu. Ruská média tvrdí, že ukrajinským civilistům ze strany ruských ozbrojených sil nic nehrozí – ohrožují je ukrajinští nacionalisté, kteří civilisty používají jako lidské štíty.
Za válku, kterou označují jako „speciální vojenskou operaci“, je podle ruských státních médií zodpovědná Ukrajina a její údajná agrese. Jakékoliv ruské zpravodajské médium, které v této souvislosti použije slova válka, invaze nebo útok, riskuje, že jej zablokují ruské regulační orgány za „úmyslné rozšiřování falešných informací o akcích ruských armádních příslušníků“ na Ukrajině.
Ruský parlament navíc schválil nový zákon, podle kterého hrozí lidem, kteří šíří falešné informace o ruských vojenských silách, vězení až na patnáct let. Někteří Rusové v protestu proti válce vyšli do ulic – ale ani tyto demonstrace se na obrazovkách hlavních státních stanic neobjevily.
Verze o ukrajinských nacistech Rusku vychází
Kyjevský restauratér Mychajlo neměl čas ani chuť koukat se na oficiální ruské zpravodajství o invazi. Když začalo ostřelování ukrajinské metropole, spolu s manželkou se soustředili hlavně na to, jak ochránit svou šestiletou dceru a nemluvně. Děti se v noci budily za zvuků explozí a nebyly k utišení. Rodina se rozhodla, že se přesune na okraj Kyjeva a potom uteče do zahraničí.
Odcestovali do Maďarska, kde Mychajlo nechal svou ženu a děti a vrátil se zpátky na západ Ukrajiny, aby pomohl ve válečném úsilí. Překvapilo ho, že se mu neozval jeho otec, který pracuje v klášteře nedaleko Nižného Novgorodu v centrálním Rusku. Otci proto zavolal a popsal mu, co se děje. Otec mu na to odpověděl, že to není pravda; žádná válka není – Rusové ve skutečnosti zachraňují Ukrajinu před nacisty.
Mychajlo řekl, že věděl, jakou sílu má ruská propaganda. Když to ale slyšel od vlastního otce, zničilo ho to. „Můj vlastní otec mi nevěří, i když ví, že tu jsem a vidím vše na vlastní oči. A moje máma, jeho bývalá manželka, si tím prochází taky. Schovává se s mojí babičkou v koupelně, kvůli ostřelování,“ dodal.
„Rusko nikdy nebude bombardovat Kyjev“
A další příběh: Anastasijiny rodiče bydlí v malé vísce 20 kilometrů od samozvané Doněcké lidové republiky, kterou ovládají proruští separatisté podporovaní a řízení Moskvou. Vesnice je pod kontrolou Kyjeva, ale na jejich obrazovce neustále běží ruská státní televize. Dokonce mají hodiny nastavené na moskevský čas, v odkazu na sovětskou minulost.
Když Anastasiju ráno 24. února v Kyjevě vzbudil zvuk sirén, věděla, jak budou rodiče reagovat. „Moje máma byla první člověk, kterému jsem v pět ráno zavolala, když jsem zmatená vyskočila z postele. Byla překvapená, že jí volám, a zněla opravdu klidně, skoro bezstarostně,“ říká ukrajinská korespondentka BBC, která se do Kyjeva přestěhovala před deseti lety.
„Znovu jsem mámě volala. Řekla jsem jí, že se bojím. 'Neboj se,' odpověděla mi konejšivě. '(Rusko) nikdy nebude bombardovat Kyjev,'“ vypráví Anastasija. Matce řekla, že Kyjev už přece bombardují. „Řekla jsem jí, že umírají civilisté. 'Ale ti umírali i tady, Ukrajina zaútočila na Donbas,' odpověděla mi se smíchem. Na chvilku jsem nemohla dýchat. Slyšet vlastní mámu, jak to říká s takovou krutostí, mi prostě zlomilo srdce,“ dodává.
Anastasija věří, že obraz, který vytvořila ruská média, je obrazem oslavované ruské armády, jež zbavuje Ukrajinu nacistů. Celé roky se vyhýbala politickým hádkám s rodiči, ale tentokrát musela mámě telefon položit.
Anastasija nakonec musela z Kyjeva odjet. „V hlavě se mi teď honí spousta myšlenek. Co s námi všemi bude? Kam to spěje? Vrátím se někdy? Uvidím ještě někdy své rodiče? Stále je hluboce miluji, ale něco ve mně se zlomilo a nemyslím si, že to bude možné někdy opravit,“ trpce přiznává.
