Rusové opakovaně cílí na důležitou infrastrukturu v ukrajinském přístavním městě Izmajil. Strategický význam Izmajilu vzrostl po vypovězení obilné dohody Ruskem, protože tudy vede alternativní obchodní trasa. Obyvatelé města si museli zvyknout na nepolevující útoky, které stále častěji cílí také na civilisty.
I po dvou měsících připomíná obyvatelům Izmajilu torzo budovy tyčící se nad městem, že válka se městu nevyhýbá. „Když to letí, tak se samozřejmě všichni bojíme, je to ale válka. Nic nenaděláš,“ prohlásil obyvatel města Nikolaj.
Budovu zasáhly dva íránské drony Šáhed, mohutná tlaková vlna pak rozmetala trosky po celém okolí. Pro Rusko byla tato budova jasným cílem, protože je sídlem lodní dopravní společnosti, která vlastní víc než stovku lodí, jež mimo jiné přepravují i ukrajinské obilí.
Spatřit úplnou tvář logistického centra lze jen stěží. V přístavu se novináři bez vojenského doprovodu pohybovat nemohou a strategicky důležitá místa zůstávají kamerám skryta. Útoky na Izmajil totiž stále nepolevují. „Poté, co se vypověděla obilná dohoda, je vidět, že Rusům vadí alternativní cesta přes Dunaj,“ podotkla tisková mluvčí operačního velení Jih Natalija Humenjuková.
Válku pociťuje i sousední Rumunsko
Význam Izmajilu vzrostl po blokádě černomořských přístavů. Náklad z něj pluje za ukrajinské hranice po Dunaji, tepně, která tu tvoří linii mezi válkou a klidem. Izmajil přitom čelí pravidelný ruským útokům jen na dohled od rumunského území, které leží hned na druhém břehu řeky Dunaj, Bukurešť tak opakovaně pociťuje ozvěny ruské agrese.
Po sklizni jsou útoky na infrastrukturu méně intenzivní. Rusko místo toho cílí na civilisty, které se snaží zlomit. „Nic dobrého od téhle zimy nečekáme. Konec války je v nedohlednu,“ obává se Taťjana žijící v Izmajilu.
Navzdory ruským útokům i blížícímu se mrazu počet obyvatel paradoxně roste. Stále důležitější přístav totiž přitahuje pracovní sílu, která musí strategický bod udržet dál v chodu.
