Konec vlády Bašára Asada znamená podle expertů velkou ránu pro působení Ruska v Africe, kam Putinův režim posílá žoldnéře na pomoc autoritářským režimům za přístup k nerostnému bohatství a možnost oslabit vliv Západu. Další kroky Moskvy zřejmě povedou do Libye a Súdánu, základny v Sýrii ale představují pro Kreml nenahraditelný ideál, upozorňují odborníci. Jak se k otázce budoucnosti ruských sil v zemi postaví vládnoucí syrští rebelové, přitom není jasné.
Rusové mohou zakotvit v Libyi, syrský „ideál“ ale nenahradí
Rusko po pádu spřáteleného režimu v Damašku usiluje o udržení svých základen v zemi. Podle agentury Interfax už navázalo „přímý kontakt“ s islamistickou skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Ta byla hybnou silou bleskové ofenzivy, které se podařilo svrhnout Asada.
Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Bogdanov řekl novinářům, že rozhovory s povstalci „probíhají konstruktivním způsobem“ a že Moskva doufá, že noví syrští lídři splní své sliby udržovat pořádek a zajistit bezpečnost diplomatů a dalších cizinců v zemi, citovala náměstka televize Sky News.
Přeskupení ruských sil
Kreml údajně uzavřel už 8. prosince dohodu s blíže nespecifikovanými představiteli syrské opozice o zajištění bezpečnosti svých vojenských zařízení, detaily ale nejsou známé, píše server Ukrajinska pravda. Čtyři syrští představitelé řekli agentuře Reuters, že Moskva stahuje vojáky a techniku z předních linií na severu Sýrie a z míst v Alávitských horách, základny ale Rusové neopouštějí.
Část vojenské techniky, stejně jako vysoce postavení činitelé Asadovy armády jsou evakuováni do Moskvy, cílem Kremlu je ale nyní hlavně přeskupit a přemístit síly na místě dle vývoje, sdělil Reuters vlivný důstojník syrské armády, který je v kontaktu se silami Kremlu.
V zemi tak zůstávají tisíce ruských vojáků. „Základny jsou stále tam, kde byly na syrském území. Žádná jiná rozhodnutí v tuto chvíli nepadla,“ zdůraznil Bogdanov. „Byly tam na žádost Syřanů s cílem bojovat proti teroristům z Islámského státu. Všichni (asi) souhlasí s tím, že boj proti terorismu a tomu, co zbylo z IS, neskončil,“ dodal diplomat.
V přístavním Tartúsu na severozápadě země má Moskva námořní základnu, která byla vybudována už za doby Sovětského svazu, po jeho rozpadu byla dlouho opuštěná. Strategický přístav na břehu Středozemního moře Rusko znovu zprovoznilo v roce 2012. Jde o jedinou základnu ruské námořní flotily ve Středomoří.
Leteckou základnu Hmímím u města Latákie na západě země pak ruské letectvo využívalo k bombardování nepřátel Asadova režimu od jejího dokončení v roce 2015. Smlouvu na pronájem obou základen mělo Rusko s Asadovým režimem uzavřenou až do roku 2066.
Brána do Afriky
Vojenská zařízení v Sýrii jsou pro Kreml klíčovou branou k šíření vlivu na Blízkém východě, ohrožování jižního křídla NATO, propojení jeho černomořských aktiv se Středozemním mořem a upevňování moci a pozic v Africe. Hmímím je hlavním stanovištěm právě pro vojenské a žoldnéřské aktivity na africkém kontinentu, připomíná Reuters. Rusko má v Sýrii rovněž odposlouchávací stanice, tvrdí západní zpravodajské zdroje.
Pokud jde o Afriku, Moskva kromě posílení vlivu usiluje hlavně o přístup k přírodním zdrojům, jako jsou diamanty nebo zlato. Za vojenskou podporu se Rusové dostávají k výhodným dohodám o těžbě. Rusko se zároveň snaží podkopat západní pozice, píše ruský nezávislý server Meduza.
Experti v únorové zprávě pro britský Royal United Services Institute (RUSI) vysvětlují, že Kreml nabízí elitám v cílových zemích Afriky jakýsi „balíček pro přežití režimu“, který zahrnuje vojenskou podporu a ochranu před mezinárodním odporem a propagandistické nástroje k upevnění kontroly. Za to má Kreml v těchto státech větší vliv na rozhodovací procesy s cílem nahradit partnerství zemí se Západem.
Komplikace pro operace v Sahelu
Analytici z Institutu pro studium války (ISW) si myslí, že pád Asadova režimu teď bude znamenat pro Kreml velkou výzvu, jelikož naruší možnost rotace ruského vojenského personálu a zásobování v regionu.
Rusko dosud využívalo Sýrii jako předmostí k udržení své přítomnosti v Africe, ačkoli význam země se o něco snížil poté, co Turecko po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v únoru 2022 uzavřelo Bosporský průliv pro válečné lodě a odřízlo Moskvu od klíčové trasy pro přepravu vojenského nákladu přes Černé moře, zmiňuje Meduza.
Britský expert na Rusko Mark Galeotti řekl katarské al-Džazíře, že Sýrie poskytuje Moskvě životně důležité místo, které jí umožňuje obejít omezení nastavená Ankarou. „Bez ruské základny v Tartúsu je jediný způsob, jak promítnout námořní sílu do Středozemního moře, přes Balt, což je stěží ideální,“ řekl. „Stejně tak bez (letecké základny Hmímím) by poskytování letecké podpory operacím v Africe také záviselo na dobré vůli Turecka, což je něco, co se Kremlu pravděpodobně nehodí,“ dodal.
Ruská dopravní letadla nyní spoléhají na letecký koridor přes Kaspické moře, Írán a Irák, pak tankují palivo v Hmímímu, než pokračují do Afriky, řekl dále odborník Meduze s tím, že Kreml v tuto chvíli nemá žádnou alternativu.
Libye či Súdán jako horší alternativy
Ztráta pozic v Sýrii by tak měla zničující dopad na ruské operace v Libyi a oblasti Sahelu, míní ISW. Moskva se může pokusit nahradit své ztráty zvýšením své přítomnosti v Libyi nebo Súdánu, ale nedostatek formálních dohod s těmito zeměmi a slabá infrastruktura takové plány zkomplikují, soudí američtí analytici.
Podobně to vidí výzkumník John Lechner, jenž pro Meduzu uvedl, že ruské základny v Libyi jsou pouze vypůjčené od šéfa vzpurné Libyjské národní armády Chalífy Haftara, kterého Moskva podporuje, nicméně ovládá jen část země. Bez formální dohody není stálá základna možná a Haftar ji nejspíš nemá pravomoc uzavřít. Zřízení trvalé ruské základny v zemi by navíc zvýšilo západní tlak na Haftara.
I stávající možnosti, které by vzpurný generál Haftar mohl Moskvě nabídnout, by však pro uspokojení ruských potřeb v regionu mohly posloužit, i když nepůjde o ideální řešení, jakým je Tartús, píše Meduza s odkazem na experty.
Bývalý důstojník belgického námořnictva Frederik Van Lokeren kupříkladu považuje libyjský přístav Tobruk za „nejméně špatnou variantu“ pro možnou ruskou námořní základnu, a to díky jeho stávající infrastruktuře, strategické poloze a Haftarově závislosti na ruské podpoře.
Expert na geopolitiku Joruk Isik, který provozuje server Bosphorus Observer, řekl Reuters, že Moskva pravděpodobně už nyní posílá nákladní letadla ze Sýrie přes Kavkaz a poté na libyjskou leteckou základnu al-Chádim. Na dálnici spojující Hmímím s Tartúsem byl spatřen ruský konvoj bojových vozidel pěchoty a logistických vozidel, jak jedou směrem k letecké základně, sdělil novinář.
Další možností, kam by Kreml mohl soustředit své síly, je již zmiňovaný Súdán, ani ten ale není ideální, protože v zemi zuří občanská válka a v Rusku není zcela jasné, na jaké straně stát, podotýká Meduza. Jednání o vzniku možné námořní základny v Port Súdánu sice pokračují, dohoda se ale kvůli chaosu v Súdánu v blízké budoucnosti neočekává.
Tato alternativa by navíc podle Van Lokerena znamenala i jisté logistické výzvy, jelikož Port Súdán leží v Rudém moři, tedy daleko od ruských středomořských operací. Znamenalo by to využívat Suezský průplav, což by Rusům omezilo operační pružnost a upozornilo rivaly na jejich aktivity v oblasti ve velkém předstihu. Samotný přístav by navíc potřeboval rozsáhlou modernizaci, míní expert.
Další země jako Egypt či Alžírsko podle Van Lokerena nepřicházejí v úvahu, protože se snaží udržovat neutrální postoje a budování ruské základny je v těchto afrických státech aktuálně politicky neprůchodné. Ruské lodě sice občas zakotví v Alžírsku, zřízení základny by ale vyžadovalo jasný posun k proruskému postoji, zmiňuje Meduza s tím, že Káhira zase potřebuje západní dodávky zbraní, což nejspíš nebude chtít ohrozit paktováním s Kremlem.
„Ať půjdou kamkoli – Libye, Mali, Súdán –, nebudou mít stejnou situaci jako v Sýrii,“ je přesvědčen britský historik a expert na Rusko Mark Galeotti, který hovořil s rozhlasovou stanicí Deutsche Welle. Meduza připomíná, že i jinak spřátelený Írán v době občanské války v Sýrii odmítl Moskvě pronajmout leteckou základnu na svém území.
Pád Asadova režimu ukázal podle ISW světu, že Rusko je slabé, a poškodil jeho obraz jako spolehlivého partnera a globální velmoci, což zpochybní jeho vliv na africké autoritářské režimy, které se Moskva snaží podporovat, myslí si analytici.
„I kdyby si Rusko udrželo některé nebo všechny své základny v Sýrii, je to pro Moskvu velká geopolitická ztráta, protože pokračující ruská základna v Sýrii bude vydána na milost a nemilost syrským opozičním skupinám, které Kreml dříve nazýval teroristy,“ upozorňuje ISW.
Velmocenské ambice v ohrožení
Moskva v současné době většinu financí, zbraní i pozornosti upírá k válce, kterou rozpoutala na Ukrajině, což působí negativně na ruské vojenské projekty ve světě, podotýká The Wall Street Journal (WSJ). Pád spřáteleného režimu v Damašku si podle listu v Kremlu vynutil otázku, zda dál hrát velmocenské hry a snažit se konkurovat Číně a Spojeným státům.
Podle některých expertů se to nadále nevyplatí. „Nejméně důležitá věc v dnešním světě je otázka postavení a prestiže,“ napsal šéf kremelského poradního sboru pro obranu a zahraniční politiku Fjodor Lukjanov poté, co Asad uprchl do Moskvy. Podle WSJ dodal, že Rusko by mělo přehodnotit svou roli regionální velmoci, protože návrat na globální úroveň už nemá cenu.
Kdysi měla Ruská federace na Blízkém východě a v Asii obrovský vliv jako druhý největší vývozce zbraní na světě. V posledních letech však některé z těchto smluv, včetně některých s největšími moskevskými kupci, jako je Egypt a Indie, pod tlakem Západu selhaly, upozorňuje WSJ.
Konflikt na Ukrajině odklonil podle listu zdroje rovněž od Arktidy. Před začátkem plnohodnotné války Moskva otevírala sovětské základny v této oblasti a očekávalo se, že dojde k posílení infrastruktury a dopravy Rusy protežovanou severní cestou.
Základna Nagurskaja na severu Ruska ale stále čeká na dokončení a nedostatek pracovních sil způsobený válkou přiměl Moskvu, aby stáhla své lidi z arktických stanic, aby mohli sloužit na frontě, uvedl WSJ s odkazem na ruské vojenské analytiky a západní rozvědky. Opožděné jsou rovněž plány na vybudování nové třídy ledoborců s jaderným pohonem 10510 Leader Class. V oblasti Arktidy tak nyní Kreml rychle dobíhá Čína, která není zatížená válečnými výdaji.
Rusko každopádně nebude chtít o svůj vliv na Blízkém východě a v Africe přijít, takže udělá, co je v jeho silách, aby si své základny v Sýrii udrželo, píše Meduza s tím, že Kreml už stihl pragmaticky z „teroristů“ udělat rebely. Otázkou ale zůstává přístup samotných islamistů, jelikož brutální ruské praktiky z dob Asadovy éry zemí stále rezonují, a tak zatím není jasné, zda k nějaké formální dohodě dojde.
Stejně tak není zřejmé, zda a jakým způsobem se kvůli změnám v Sýrii změní i přístup Kremlu k možnému vyjednávání míru na Ukrajině. Někteří ruští analytici očekávají, že ruský vládce Vladimir Putin zaujme ještě tvrdší postoj, jak na diplomatickém poli, tak i na frontě, aby ukázal své odhodlání zvítězit, cituje experty WSJ.
Načítání...
