Moskva posiluje své zájmy na africkém kontinentu, konkrétně v Libyi. Do země Rusové tajně poslali nejméně osmnáct set vojáků a také vojenská vozidla a zbraně. Kreml sází na podporu východolibyjského generála Chalífy Haftara a tvoří jednotky nazvané „Africký sbor“, do jejichž řad se přidali i bývalí wagnerovci. Cílem Ruska je následně rozšířit sféru vlivu i do dalších afrických zemí.
Rusko posílá tajně do Libye tisíce vojáků a zbraní. Nově vzniklý Africký sbor tvoří bývalí wagnerovci
Rusko začalo v posledních třech měsících aktivně přesouvat vojenský personál, žoldáky, vojenská vozidla a zbraně do Libye. Informuje o tom několik zdrojů. Web Meduza pak odkazuje na zjištění nezávislého portálu Verstka a projektu All Eyes on Wagner. S tímto počínáním zpozorněly mnohé instituce jako Evropská unie a NATO. Ruskem ovlivněná Libye totiž představuje ohrožení pro bezpečnost.
Zdroj z libyjské bezpečnostní agentury podle Meduzy uvedl, že jen za poslední dva týdny přijelo tajně do země nejméně osmnáct set ruských vojáků. Jde o profesionály, kteří jsou převlečení tak, aby připomínali žoldáky. Navíc se využívá služeb rekrutů z afrických operací Wagnerovy skupiny. Od počátku roku do dubna přicestovali do Libye i členové speciálních jednotek z bojů na Ukrajině.
Někteří ruští vojáci byli vysláni do Nigeru, zatímco jiní zůstávají v Libyi a čekají na další rozkazy. Podle Meduzy vojáci v rozhovorech s novináři přiznali, že jejich přítomnost v Libyi je neoficiální. Jsou v zemi údajně „jako součást soukromé vojenské společnosti“, kterou však neupřesnili.
Působení ve východní Libyi
Ruské síly se soustřeďují především ve východní Libyi. Tento region je totiž pod kontrolou Chalífy Haftara, velitele Libyjské národní armády a spojence Kremlu. Naopak západní část země, včetně hlavního města Tripolisu, ovládá Vláda národního porozumění, kterou uznala EU a OSN.
Od začátku března se podle zjištění Verstky a projektu All Eyes on Wagner (realizuje ho nevládní organizace Impact Initiatives se sídlem v Ženevě – pozn. red.) objevil ruský vojenský personál a technika na několika místech ve východní Libyi.
Ruští vojáci jsou rozmístěni v okolí velkých vojenských základen, jako je letecká základna al-Džufra, letecká základna Ghardabiya, a také v blízkosti menších základen u Waddanu a Marj. „Takový rozruch tu ještě nebyl, dochází tu k velkým posunům,“ komentoval situaci v Libyi jeden z ruských vojáků. „Myslím, že se tu schyluje k velkému zmatku,“ citoval ho server Meduza.
Spolupráce Haftara s Kremlem
Rusové využívají politického spojení s lídrem východního regionu v Libyi. Chalífa Haftar, který vede Libyjskou národní armádu a opoziční vládu se sídlem v Syrtě, poskytuje Rusům pomoc při posilování vojenského vlivu na východě země. Na oplátku pak může Kreml povstaleckému generálovi přispět k naplnění jeho cílů.
Zvýšená vojenská aktivita Ruska v regionu může souviset také se zvýšeným tlakem na uspořádání voleb v Libyi. K volbám naléhavě vyzvala OSN. Několik pokusů a plánů na uspořádání voleb ovšem bylo odloženo, nebo narušeno kvůli vojenské eskalaci. A to hraje do karet Haftarovi. „Myslím, že Rusové sázejí na válku uvnitř Tripolisu mezi milicemi,“ řekl jeden z vojenských zdrojů serveru Meduza.
„Jde o zvýšení ruské námořní přítomnosti a zpravodajských prostředků nedaleko našich břehů. Zároveň pak pomoc Haftarovi získat kontrolu nad celou zemí a dosáhnout hlavního města Tripolisu,“ uvedl pro EUobserver bývalý šéf italských ozbrojených sil Luigi Binelli Mantelli.
Chalífa Haftar
Podle Meduzy Kreml armádního generála podporuje už od roku 2018. V minulém roce pak vedli ruští představitelé a Haftar první veřejná jednání od zahájení ruské invaze na Ukrajinu. V září 2023 se Haftar v Moskvě setkal s ruským vůdcem Vladimirem Putinem. V návaznosti na to se v médiích objevilo několik zpráv o plánech Kremlu vybudovat v libyjském Tobruku ruskou námořní základnu. V lednu tohoto roku se pak setkal Haftar v Benghází s náměstkem ruského ministra obrany Junus-bekem Jevkurovem.
Také Itálie se snažila posílit vztahy s Libyí. Premiérka Giorgia Meloniová se podle webu al-Monitor v květnu setkala s dočasným premiérem Libye Abd al-Hamid ad-Dubajbou, s nímž podepsala dohody o spolupráci například v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a v několika dalších oborech. O několik hodin později měla Meloniová schůzku také s generálem Haftarem.
Pro italského admirála ve výslužbě Binelli Mantelliho je už Haftar příliš závislý na Rusku na to, aby změnil svůj postoj. „Je mi líto, ale myslím, že nám už ujel poslední noční vlak,“ uvedl. „V každém případě se teď zhorší problémy s migrací,“ dodal s odkazem na středomořskou migrační trasu, po níž se loni snažilo dostat do Evropy asi 160 tisíc lidí.
Rusko tvoří „Africký sbor“
Strategický cíl Kremlu je jasný – posílit jeho vliv na africkém kontinentu. Základny jako al-Džufra usnadňují ruské vojenské lety. Letadla tam mohou uskutečnit mezipřistání a následně odletět na jih do dalších afrických zemí. Rusové budují vojenské jednotky, kterým se říká „Africký sbor“.
Již dříve se tyto africké legie objevily v Burkině Faso a Nigeru. Rozsah operací tak přesahuje Libyi. Plánem Kremlu je podle serveru Military Africa do léta letošního roku vytvořit základní strukturu Afrického sboru, který by se přes Libyi měl rozšířit dále jižněji i do Mali, Súdánu či Středoafrické republiky.
Africký sbor má být údajně přímo podřízen ruskému ministerstvu obrany. Dohled nad ním bude vykonávat náměstek ministra obrany Jevkurov, bývalý prezident ruské Ingušské republiky. Tyto nové vojenské síly se skládají z bývalých agentů Wagnerovy skupiny. K vytvoření této africké legie došlo v srpnu 2023 po smrti zakladatele wagnerovců Jevgenije Prigožina.
Jalel Harchaoui z Royal United Services Institute (RUSI) poznamenal, že zvýšená přítomnost v Libyi je v souladu s mnoha strategickými regionálními zájmy Ruska. „Libye nabízí mimořádně cenný přístup ke Středozemnímu moři, funguje jako jižní křídlo pro vyvíjení tlaku na NATO a EU a posiluje dialog s dalšími klíčovými arabskými zeměmi,“ vysvětlil.
Africké země nabízejí lákavé komodity. Rusko by rádo kontrolovalo část diamantových dolů, zásoby ropy a cenná ložiska nerostných surovin. Africký sbor poskytne tamním vládám bezpečnost a výcvikové služby pro jejich armády výměnou za ochranu ruských zájmů a investic na kontinentu.
Tobruk jako druhý Tartús
Nepříjemným scénářem pro EU, OSN či NATO je možnost, že se Tobruk stane druhým Tartúsem, ruskou námořní základnou v Sýrii, kde jsou umístěny protivzdušné a protilodní rakety dlouhého doletu. Námořní mise EU v regionu se snaží dohlížet na dodržování zbrojního embarga OSN uvaleného na Libyi.
Problém spočívá v tom, že se v rámci takzvané operace Irini mohou zastavovat a prohledávat jen lodě, které s prohlídkou souhlasí. Tedy i ruská plavidla plující z Tartúsu do Tobruku. „Operace Irini pravidelně podává zprávy o svých aktivitách a záchytech členským státům EU a panelu expertů OSN,“ citoval server EUobserver mluvčí EU.
Západní země se podle bývalého úředníka NATO Jamie Shea špatně postavily k situaci v Libyi a nezabránily ruskému budování logistického zázemí v Tobruku. „NATO v současné době není v Libyi politickým hráčem, protože po své letecké kampani v roce 2011 nevyslalo své jednotky na místo, aby zemi stabilizovalo,“ řekl Shea, který vyučuje válečná studia na Exeterské univerzitě ve Velké Británii.
Základna pro jaderné ponorky
Podle článku Hafeda al-Ghwella na serveru euronews.com přítomnost Ruska ve východní Libyi pravděpodobně vyvrcholí vybudováním základny pro jaderné ponorky. Kreml totiž získává strategickou pozici s výhledem na celou Evropskou unii.
Italský poslanec a člen zpravodajského výboru tamního parlamentu Enrico Borghi dokonce připodobnil záměr Ruska ohrozit evropské státy k situaci z roku 1962, kdy Sovětský svaz vyslal své rakety na Kubu. Al-Ghwell připomněl, že mít ponorky několik set kilometrů od států NATO není dobré pro bezpečnost.
Reagují i Spojené státy. Významný krok učinil Washington, když deset let po pozastavení své činnosti v Libyi znovu otevřel tamní velvyslanectví. To přímo souvisí s vzestupem aktivit Ruska v tomto regionu. Spojené státy plánují zařízení v Tripolisu, které podle serveru euronews.com usnadní bližší monitorování situace a také podpoří úsilí OSN připravit půdu pro klíčové volby.