Německo si připomíná třicáté výročí pádu Berlínské zdi. Významný podíl na ústupcích NDR tehdy měly peníze, neboť východní Německo bylo závislé na půjčkách od západoněmecké vlády. Kolaps režimu pomáhal oddalovat i obchod s politickými vězni, které Bonn vykupoval za miliardy marek.
Vězení východoněmecké tajné služby Stasi v Hohenschönahusenu tak bylo nejen nástrojem útlaku, ale také strojem na peníze. To, že se vůdci komunistického režimu snažili oddálit jeho kolaps, bylo štěstím v neštěstí například pro Renate Wegwigtovou.
Dětská lékařka se do vězení Stasi dostala dvakrát. Poprvé po neúspěšném pokusu utéct tunelem pod Berlínskou zdí. „Protože jsem dětská lékařka, dali mě na celu s dvanácti vražedkyněmi dětí. Od rána do noci mi vyprávěly, jak zabily své děti,“ vzpomíná.
Po druhém pokusu o útěk a druhém zatčení následovalo lepší zacházení, neboť se z ní stalo cenné zboží. Jednoho dne ji Stasi odvezla za západoněmeckou hranici na setkání s agenty bonnské vlády. „Jako v detektivce: Vyměnili si kufr se svazky nových bankovek. Dnes vím, že za mě dali 100 tisíc marek a jednoho špiona,“ líčí vykoupená vězeňkyně.
Západní Německo celkem vykoupilo zpoza mříží východoněmeckých vězení na 34 tisíc lidí. Některé z nich uvěznila NDR jenom proto, aby je mohla prodat. Bonn za ně dal skoro tři a půl miliardy marek. Zčásti si východoněmecký režim nechal zaplatit ropou nebo máslem.
Bankrot NDR odvrátily západoněmecké půjčky
Zdaleka to nebylo dost a v roce 1983 se NDR ocitla na pokraji bankrotu. „NDR zachránily mimo jiné miliardové půjčky, které ji poskytlo Západní Německo – přestože šlo o třídního nepřítele,“ vysvětluje Hanno Hochmuth z Centra pro historický výzkum v Postupimi.
Právě to také přimělo východní Berlín k ústupkům, jejichž proud už poté komunistické vedení nebylo schopné zadržet. Pádu zdi se dočkala i Regine Werwigtová. Cesta z východního Berlína do Západního jí kdysi zabrala sedm let plných strádání. Teď ji metrem zvládne za dvacet minut.
