Mezinárodní skupina ochránců zvířat využívá v Kostarice návnady s GPS navigací, díky které dokáží vytrasovat nelegální obchod s želvími vejci. Na něm vydělávají skupiny pytláků po celém světě. Pro ohrožené karety představují největší riziko. Ochranáři se inspirovali mimo jiné v seriálu Breaking Bad (Perníkový táta).
Rozmnožování je pro karety náročnou operací. Samička musí nejprve na pláži vybrat vhodné místo a poté vyhloubí až půlmetrovou hnízdní jámu. Ohromně vyčerpávající je pro želvu i porod samotný. Naráz naklade přes stovku vajíček o velikosti pingpongového míčku. Z očí se jí mohou kutálet slzy.
Pytláci pro tento už tak extrémně ohrožený druh představují největší nebezpečí. Hned jak se želva vrátí do moře, vykopou hnízdo a vajíčka prodávají jako pochoutku restauracím. A vůbec nezáleží, na jakém kontinentu se stravovací zařízení nachází. „Musel jsem to udělat kvůli své ekonomické situaci,“ obhajuje se pytlák z Indonésie, který zároveň přiznává, že ví, že želvy jsou chráněné.
Jen v Indonésii ubylo podle odhadů kvůli rabování snůšek až 90 procent tamních želv. Reálný dopad se může projevit až později. „Než se z embrya vyvine dospělá želva, která se vrátí na hnízdní pláž, uplyne 25 let. V tu chvíli můžeme zjistit, že populace drasticky poklesla,“ předesílá Helen Pheasey z Univerzity v Kentu.
Mezinárodní skupina ochranářů pod jejím vedením vyvinula na první pohled identická vajíčka za pomoci 3D tiskárny. Uvnitř těchto falešných vajec je skrytá GPS navigace, která jim pomohla vypátrat, kdo si ve Střední Americe úlovky od pytláků kupuje. „Pokládali jsme návnadu přímo doprostřed celé snůšky. Pytláci ji vybírají většinou celou,“ popisuje výzkumnice.
Vejce končí v domech u pláže i stovky kilometrů daleko
Její tým nenechal nic náhodě. Vajíčka potřel přírodními barvivy, přizpůsobil i teplotu a váhu, aby pytláci nic nepoznali. Celkem takhle rozmístili stovku návnad. Inspirovali se v seriálu Breaking Bad: „Pokud mohli v seriálu umístit sledovací zařízení do zásilky s drogami, proč bychom my ho nemohli dát do vajíčka,“ komentuje nápad ředitelka organizace Paso Pacifico Sarah Otterstrom.
Signál prozradil, že pytláci nevozí ukradená vejce mimo region, ale kupují je místní. Jedna návnada vytrasovala cestu do baru vzdáleného jen dva kilometry od pláže. Nejdále přes 130 kilometrů do vnitrozemí. „Dělají to, co jsme tušili. Prodávají vejce dům od domu,“ podotýká ke zjištěním Pheasey.
V budoucnu plánují ochranáři podobná zařízení nainstalovat i na žraločí ploutve, v současnosti se chtějí ale soustředit na potlačení poptávky mezi místními. Nižší zájem znamená i nižší nabídku, a naopak snad více podobných mláďat, která by rozšířila řady jednoho z nejohroženějších druhů na světě.
