Soud uložil výjimečný trest 25 let vězení Michalu Štrumfovi, který brutálně napadl staršího muže v jeho pražském bytě a téměř mu odřízl hlavu. Verdikt není pravomocný. Devětadvacetiletý Štrumfa se k usmrcení svého známého i jeho následnému okradení přiznal. Hájil se tím, že muž jej předtím sexuálně obtěžoval. Štrumfa si ponechal lhůtu pro případné odvolání, případem by se tak mohl zabývat ještě odvolací soud.
„Obžalovaný usmrtil poškozeného způsobem, který vykazuje mimořádnou až extrémní míru brutality, která se vymyká jiným případům tohoto druhu,“ konstatovala při odůvodnění rozsudku soudkyně pražského městského soudu Kateřina Ctiborová. Odkázala mimo jiné na závěry znaleckých posudků, podle kterých Štrumfa zcela postrádá morální zásady, svědomí nebo pocit viny nad zmařením lidského života.
Soudkyně neuvěřila ani projevům lítosti obžalovaného. O jeho chladnokrevnosti podle Ctiborové svědčilo například to, že se do bytu s tělem muže vrátil, aby ho okradl. Vrcholem cynismu pak podle soudkyně bylo, že plánoval prodej bytu zavražděného muže s tím, že si představoval, že se o odklizení těla postará případný kupec.
Vražda se stala loni v noci na 23. července v panelovém domě v Krči. Štrumfa na svého šedesátiletého známého zaútočil v ložnici údery do obličeje i dalších částí těla kovovým boxerem. Přivodil mu tak řadu výrazně bolestivých zranění, mimo jiné zlomeniny čelistí i dalších kostí v obličeji, roztržení oka či zlomeninu žebra. Když zjistil, že muž po útoku stále žije, prořezal mu krk vroubkovaným nožem z kuchyně.
Obžaloba tvrdila, že napadení předcházela hádka, protože hostitel odmítl mladíkovi půjčit další peníze. Soudkyně větu o motivu z rozsudku vypustila, nebyla podle ní pro popis skutku podstatná. Štrumfa totiž podle Ctiborové nejprve z bytu odešel a pak se vrátil, aby zaútočil, případná hádka tak nemohla být bezprostředním spouštěčem útoku.
Mladík strávil pubertu v polepšovně kvůli krádežím a nerespektování autorit. Podle znalců netrpí žádnou duševní chorobou, má nadprůměrný intelekt, a cítí se proto nadřazeně vůči ostatním. U soudu trval na tom, že se svou obětí neměl intimní poměr. Odřezávání hlavy vysvětlil tak, že když zjistil, že napadený ještě žije, chtěl muži ulehčit trápení.
Soudkyně tuto část obhajoby odmítla, označila ji za velmi nevhodnou. Upozornila, že když Štrumfa zjistil, že muž ještě žije, mohl mu zavolat pomoc. Místo toho se ale rozhodl, že jeho život ukončí. Nesouhlasila také s tím, že by Štrumfa na muže zaútočil v afektu kvůli tomu, že byl v minulosti znásilněný. Štrumfa podle ní mohl z bytu kdykoli odejít, na muže útočit nemusel. To, že by vraždil v afektu, navíc podle soudu vyloučili znalci.
Za obzvlášť trýznivou a předem rozmyšlenou vraždu hrozilo Štrumfovi patnáct až dvacet let vězení nebo výjimečný trest, který navrhovala i státní zástupkyně. Obhájce muže naopak navrhoval trest v běžné sazbě. Soud Štrumfa uznal vinným také z porušování domovní svobody, krádeže a neoprávněného opatření platební karty. Do bytu oběti se totiž odpoledne po činu vrátil a odnesl z něj věci v hodnotě zhruba 57 tisíc korun. Zdůvodnil to tím, že mrtvý je už nepotřeboval.
