Hosté čtvrteční Devadesátky ČT24 se shodli na potřebě úprav systému přidělování asistentů pedagoga. Ředitel pražské základní školy Pavel Ostap upozornil, že školy potřebují především stabilitu a dostatek času na přípravu. Podle předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Lenky Felcmanové dávají navrhované změny smysl. Předsedkyně Unie rodičů Angelika Gergelová zdůraznila význam společného vzdělávání, připustila ale nutnost napravit jeho nedostatky. Místopředseda sněmovního školského výboru Miroslav Krejčí (za Motoristy) uvedl, že jeho strana chce dál prosazovat i návrhy na změny v inkluzi, které ministr školství Robert Plaga (za ANO) odmítl. Moderovala Nikola Reindlová.
Plaga se s Motoristy dohodl na třech z pěti požadavků týkajících se změn v inkluzivním vzdělávání. Do připravované novely školského zákona by se tak mělo promítnout například posílení pravomocí ředitelů škol nebo zavedení spádovosti pedagogicko-psychologických poraden, u které se počítá s odloženou účinností. Motoristé návrh zdůvodňují snahou omezit takzvanou spádovou turistiku, kdy podle nich rodiče obcházejí různá poradenská zařízení, aby získali požadovaná doporučení.
Dohoda se však netýká dvou dalších požadavků Motoristů. Jedním z nich je možnost, aby ředitelé za určitých okolností odmítli přijmout dítě s podpůrným opatřením čtvrtého nebo pátého stupně. Druhým je návrh motivovat vedení škol k úsporám při využívání asistentů pedagoga.
„Jsem přesvědčen o tom, že jsme v tuto chvíli dostali maximum možného, čeho bylo možné dosáhnout a domluvit,“ prohlásil Krejčí.
Zbývající dva požadavky ale Motoristé podle něj nehodlají opustit. Počítají s možností předložit je ve druhém čtení jako pozměňovací návrhy, případně téma v následujících měsících znovu otevřít a připravit další novelizaci školského zákona.
Možnost odmítat žáky
Právě možnost odmítnutí některých žáků vyvolala mezi účastníky debaty největší rozpory. Felcmanová uvedla, že ji návrh „šokoval“. Připomněla, že by odmítání dětí na základě zdravotního stavu bylo v rozporu s českým ústavním pořádkem i Evropskou úmluvou o lidských právech.
Krejčí se proti tomu ohradil se slovy, že Motoristé „nikdy nenavrhovali, že kvůli zdravotnímu stavu má být dítě odmítáno ze školy“. Doplnil, že navrhovaná opatření se nemají dotknout dětí s prvním stupněm podpůrných opatření.
Vysvětloval také návrh na možnost až třicetidenního vyloučení žáka ze vzdělávání. Podle něj by mělo jít o jednu z alternativ okamžitého řešení krizových situací, například pokud dítě ohrožuje své spolužáky nebo učitele.
S návrhy na odmítání či oddělování dětí zásadně nesouhlasí předsedkyně Unie rodičů Gergelová. „V žádném případě se náš pohled neslučuje s návrhy na odmítání dětí, aby byly separovány do jiných tříd nebo vylučovány do jiných, speciálních škol,“ uvedla.
Podle Gergelové je společné vzdělávání důležité nejen pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i pro jejich spolužáky. „Společnost je různorodá a děti jsou také různorodé. Nejlepší cesta, jak se učit v té společnosti žít a připravit se na dospělý život, je opravdu od začátku se potkávat se širokou škálou dětí,“ vysvětlila.
Připustila, že revize inkluzivního vzdělávání je na místě. Podle ní je potřeba zohlednit odborné poznatky, celospolečenský pohled i zkušenosti z praxe a napravit nedostatky, které se při zavádění inkluze projevily.
Ředitelé potřebují stabilitu a čas na přípravu, upozornil Ostap
Na praktické problémy inkluzivního vzdělávání upozornil ředitel pražské Základní školy Chelčického Ostap. Jeho škola se podle něj snaží o společné vzdělávání více než patnáct let a v současnosti zaměstnává přes dvacet asistentů pedagoga.
Poukázal především na rostoucí náročnost práce s dětmi, které potřebují individuální podporu. Školy se podle něj stále častěji setkávají se závažnějšími obtížemi žáků. Pro jedno dítě mohou obdržet i několikastránkové doporučení, přičemž v jedné třídě mohou být takové děti tři a každé vyžaduje odlišný přístup.
Za důležitou považuje Ostap připravovanou změnu systému přidělování asistentů pedagoga, takzvanou parametrizaci. Zajímat ho bude především její pracovněprávní dopad. Škola se podle něj snaží kvalitní asistenty dlouhodobě udržet a neuzavírá s nimi každoročně nové smlouvy na dobu určitou.
„Jako ředitel požaduji také určitou jistotu, stabilitu a čas na přípravu, abychom se to nedozvěděli 27. srpna, jak máme fungovat od 1. září,“ zdůraznil.
Ostap také vysvětlil, jak asistenti fungují v jeho škole. „Máme to nastavené tak, že asistent pedagoga je opravdu asistent pedagoga, a ne dítěte,“ uvedl s tím, že asistent působí ve třídě společně s učitelem. Za patnáct let se podle něj pouze jednou stalo, že by v jedné třídě působili dva asistenti současně.
Spádovost poraden podle Felcmanové problémy sama nevyřeší
Navrhovanou parametrizaci asistentů pedagoga podpořila také Felcmanová. Podle ní dává podoba připravená ministerstvem smysl, protože reaguje na potřeby škol a současně může přispět k větší stabilitě pracovních pozic asistentů.
Výhrady má naopak k zavádění spádovosti pedagogicko-psychologických poraden. Upozornila, že doporučení podpůrných opatření nevydávají pouze tato zařízení, ale také speciálně pedagogická centra zaměřená na žáky se zdravotním postižením. Jejich fungování je přitom odlišné, protože se specializují na různé druhy postižení a některá působí pouze v rámci jednoho kraje.
Felcmanová navíc nepovažuje takzvanou spádovou turistiku za zásadní současný problém. Podle ní se jej podařilo do značné míry ošetřit již novelou školského zákona z roku 2016.
Za důležitější označila sjednocení pravidel, podle kterých poradenská zařízení rozhodují o doporučení jednotlivých stupňů podpůrných opatření. „Ani samotná centralizace center nepomůže, pokud nebudou vytvořeny metodologické podklady pro to, jakým způsobem rozhodovat,“ upozornila.
Potřebu změn připustila i Gergelová. Podle ní je nutné reflektovat zkušenosti z praxe a napravovat nedostatky, které se při zavádění společného vzdělávání projevily. Za jednu z priorit označila právě nastavení systému asistentů pedagoga.
Připomněla také, že samotný pojem inkluze vyvolává u části veřejnosti silné emoce. Negativní zkušenosti rodičů, pedagogů či dětí však podle ní často souvisejí především s tím, jak bylo společné vzdělávání v konkrétních školách zavedeno.
„Každý má ve společnosti svoje místo a zároveň je nejprospěšnější, pokud se s tou jinakostí potkáváme a učíme se společně fungovat,“ uzavřela.
