Čeští vědci popsali, jak se ryba peřovec kukaččí učí parazitovat na svých hostitelích. Tito sumečci bývají při prvních pokusech obelstít své hostitele velmi neúspěšní. „Mistry“ se stanou až po několika měsících tréninku.
„Hnízdní parazitismus je typicky studován u ptáků, například kukaček. My jsme si vybrali sumce peřovce, kteří jsou rybími ekvivalenty kukaček. Tito afričtí sumci parazitují ryby s velmi vyvinutou rodičovskou péčí, takzvané tlamovce. Samice tlamovců o svá mláďata pečují ve své ústní dutině a právě toho parazitičtí peřovci využívají,“ uvedl Martin Reichard z Akademie věd, který tam vede skupinu Evoluční ekologie ryb.
„Jakmile totiž samice tlamovce poprvé jikry do tlamky nasává, samice peřovce jí obratně podstrčí i své jikry. Tím se zbaví nákladné péče o vlastní potomstvo a může se věnovat další reprodukci,“ vysvětlil vědec. Dodal, že samice peřovce se svým potomkům takto zároveň postará i o první „svačinu“. Malí sumečci se totiž vylíhnou dříve než mláďata hostitele – a začnou je okamžitě konzumovat.
Pro výzkum vědci využili jak pozorování chovů ryb na pracovišti v Brně, tak poznatky z terénu. Reichardův tým totiž letos strávil měsíc na expedici v Zambii, kde parazitické peřovce zkoumal v jezeře Tanganika.
„Kombinovat pokusy v zajetí a pozorování v přírodě je pro výzkum chování ideální,“ uvedl hlavní autor studie Holger Zimmermann. „Ani jedna část by pro zodpovězení našich otázek sama nestačila,“ podotkl vědec. Experti peřovce zkoumali a lovili v hloubkách až 25 metrů.
Načasování je klíčové
Podle spoluautora studie Radima Blažka pak vědci zjistili, že proces učení je zásadní pro vytipování správného momentu, kdy mají sumečci do tření tlamovců vpadnout. „První pokusy peřovce parazitovat svého hostitele bývají téměř vždy neúspěšné, snaží se o ně příliš brzy či příliš pozdě. Až několikaměsíční trénink plný pokusů a omylů začne peřovcům přinášet sladké plody odměny,“ popsal Blažek.
„Zkušení peřovci pak mívají několikanásobně vyšší úspěšnost při parazitaci než úplní začátečníci, u kterých se pohybuje okolo 25 procent,“ doplnil odborník.
Podle Reicharda přináší výsledky projektu nový pohled na vznik tohoto zajímavého způsobu „péče“ o potomstvo. „Námi studovaný druh je možné také pozorovat v zajetí mnohem lépe než pravé kukačky, což nám umožňuje, abychom si pomocí pokusů kladli další otázky,“ uzavřel.
