Změny klimatu způsobené z velké části lidským vypouštěním skleníkových plynů proměňují planetu a s ní i podmínky pro život. Některé posuny se nejlépe ukazují na mapě: tání ledovců, stoupání hladiny oceánu, posun klimatických pásem nebo hrozba sucha. Začít je potřeba u teploty. Mezi lety 2006 až 2015 byla průměrně vyšší téměř všude ve srovnání s obdobím 1850 až 1900, jak ukazuje následující mapa.
Změny klimatu v mapách: Antarktida jako souostroví a moře v Berlíně
Nejsilněji teplota stoupá v polárních oblastech. V Arktidě se rychle zmenšuje plocha oceánu pokrytá ledem. A to má masivní dopad na celou planetu. Bílý sníh totiž většinu tepla ze slunečního záření odráží, zatímco tmavý povrch vody ho daleko víc absorbuje. To je jedna z nebezpečných zpětných vazeb ženoucích oteplování do stále rychlejší spirály.
Změna ledové pokrývky Arktidy
Zmenšuje se také oblast permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy. I tento proces znamená zpětou vazbu posilující proces změny klimatu. Z permafrostu se totiž uvolňuje metan, což je plyn způsobující skleníkový efekt ještě silněji než oxid uhličitý.
Změna rozsahu permafrostu
Na opačném pólu – v Antarktidě se zrychluje pohyb ledovců, které se sunou do oceánu. Na některých místech cestují už v řádu kilometrů za rok.
Rychlost pohybu antarktických ledovců
I zde existuje zpětná vazba umocňující tento proces. Velká část podloží antarktického kontinentu totiž leží pod současnou hladinou oceánu. A jak led odtává, dostává se relativně teplejší voda pod stále větší část ledovce a zrychluje jeho zmenšování táním zespoda.
Nadmořská výška antarktického podloží
Ohrožená pobřeží
Voda uvězněná v ledu se tak dostává do oceánu. „Růst hladiny moří je jedním ze dvou důsledků změny klimatu, který považuji za nebezpečný. Dopady jsou totiž obrovské a proces by nebyl vratný v žádném časovém horizontu představitelném lidstvem,“ píše klimatolog James Hansen v knize Storms of My Grandchildren. Připomíná, že ledovce se formují sněžením po tisíce let, zatímco roztát mohou v řádu staletí či dokonce desetiletí.
V malé nadmořské výšce přitom žije velké množství lidí. Oblasti jako Bangladéš, Florida nebo severní Evropa jsou bezprostředně ohroženy i při relativně malém tání.
Území položené níže než pět metrů nad mořem
Kdyby roztál všechen polární led, zvedla by se hladina oceánu asi o sedmdesát metrů. To by například v Evropě poslalo pod vodu Londýn, Berlín, Stockholm nebo skoro celé Nizozemsko a Dánsko.
Evropa, pokud by hladina oceánu stoupla o 70 metrů
Sucho
Problémem jsou i změny ve srážkách. Už nyní vysychají Himálaje a Tibet, které jsou významným zdrojem vody pro velké řeky v nejhustěji osídlené oblasti Pákistánu, severní Indie a Číny. Sušší se stává také jižní Evropa, už tak nedostatkem vody trpící Blízký východ nebo hustě osídlené pobřeží Guinejského zálivu.
Změna ve srážkách v období 1986–2015 ve srovnání s obdobím 1901–1960
To s sebou nese i hrozbu společenských a politických konfliktů o vodní zdroje. Právě povodí východoasijských veletoků, ale i Nilu nebo Mississippi jsou podle zprávy OSN z tohoto pohledu nejohroženější. Čím jsou místa v mapě tmavší, tím je riziko větší.
Mapa pravděpodobnosti budoucích konfliktů o vodu
Tady už ne
Změny v teplotě a srážkách povedou i k posunu klimatických pásů. Hylke Beck z Princetonské univerzity s kolegy namodeloval, jak by se do konce století proměnilo podnebí v případě nejpesimističtějšího scénáře Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Konkrétně modelovali, jak by se posunuly takzvané klimatické pásy.
V Evropě by byl posun docela drastický: klima současné střední Evropy včetně Česka by se posunulo do Finska a severního Ruska a místo něj by tu zavládly subtropy s horkými léty typické nyní pro severní Itálii nebo Chorvatsko. Část Španělska by se proměnila v poušť.
A poušť by ovládla ještě větší části Blízkého východu, střední Asie či jižní Afriky. Rozšířila by se také na západě USA. Ve velkých oblastech Kanady by místo celoročně chladného subpolárního klimatu zavládlo vlhké kontinentální klima s teplými a na jihu země i horkými léty. V části Amazonie by se pak podnebí tropického deštného pralesa proměnilo na klima typické pro savany.
Možný posun klimatických pásů do konce století podle modelu RCP8.5. Klasifikaci možno dohledat zde
Vědecký tým z USA, Evropy a Číny se na základě dostupných dat a modelů pokusil vytvořit mapu, na níž zaznamenal změnu v podmínkách pro život lidí. „V závislosti na scénářích populačního růstu a oteplování se v příštích padesáti letech ocitne jedna až tři miliardy lidí mimo klimatické podmínky, které lidstvu dobře sloužily posledních šest tisíc let,“ píší autoři studie Future of the human climate niche publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Čím jsou v mapě oblasti červenější, tím méně vhodné pro lidstvo se podle modelu stanou. Naopak zelené oblasti budou obyvatelnější.
Změna podmínek pro lidstvo do roku 2070 podle klimatického modelu RCP8.5. Červená = zhoršení, zelená = zlepšení