Mapa

Letos se v Česku otevřelo nebo v nejbližších dnech otevře 110 kilometrů dálnic. To je nejvíce od roku 1997. V posledním čtvrtstoletí se přitom v průměru dařilo dokončit jen dvacet kilometrů ročně. Podívejte se, jak se postupem času dálniční síť na českém území rozšiřovala.

Ostravská architektura a urbanismus sedmdesátých a osmdesátých let mají speciální mapovou databázi. Pod názvem PanelOVA lze najít stovky fotografií z výstavby nejen tamních sídlišť. Projekt vznikl díky bohatému archivu fotografa Petra Sikuly a historikovi fotografie Pavlu Vančátovi. Zahrnuje i dvě výstavy, součástí jedné z nich je interaktivní mapa ovládaná chůzí.

Speciální tým hasičů s drony tvoří v lokalitách, které zaplavila voda, takzvané ortofotomapy a 3D modely. Mapu složenou z dronových snímků bude možné vložit do geodetických softwarů. Pomůže to například s obnovou inženýrských sítí.

S prarodiči a pamětníky si o nářečích i zapomenutých výrazech povídali žáci základních a středních škol. Vznikly desítky hodin nahrávek a interaktivní zvuková mapa, jak se mluví v různých regionech Česka. Zachycuje také, jak si nejmladší a nejstarší generace rozumějí.

Po třech letech intenzivního výzkumu sestavil mezinárodní tým výzkumníků vůbec první „Světový index kybernetické kriminality“, který určuje klíčová místa kyberkriminality na planetě na základě hodnocení nejvýznamnějších zdrojů kybernetické kriminality na národní úrovni.

Nakladatelé v Česku vydávají každým rokem méně map a autoatlasů. Aplikace v chytrých telefonech navíc výrazně snižují i prodej elektronických navigací, stejná technologie totiž funguje na většině mobilů. Výrobci z obou oborů tak nyní vymýšlejí nové produkty, které mobilní telefony zatím nemají.

V Moravskoslezském kraji vzniká mapa oslunění. Pomůže samosprávám, firmám i jednotlivcům zjistit, která místa jsou ideální pro fotovoltaiku. Hotová by měla být počátkem příštího roku. Tehdy by také již mohla být schválená novela zákona, která stanoví podmínky pro fungování komunitní energetiky. O zřízení takového systému výroby a distribuce elektřiny mají v regionu zájem desítky obcí.

Turecko bývá ve volbách v posledních desetiletích celkem čitelně rozděleno: západ volí liberální opozici, jihovýchod kurdské kandidáty a široký střed Stranu spravedlnosti a rozvoje prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Příčiny tohoto rozdělení i zahraničněpolitické důrazy jednotlivých sil může osvětlit pohled na některé mapy.

Ukrajina je po delší době opět centrem světové pozornosti. Probírají se národnostní i jazykové variace pestré země i různé interpretace jejích dějin. Mnoho se hovoří o rozdělení na proruský východ a proevropský západ. To je však daleko složitější, než by se mohlo zdát. Rozhodně neplatí, že ukrajinský občan mluvící rusky se vždy hlásí také k ruské národnosti nebo dokonce touží po spojení s Ruskem. Spletitost vyplývající z tamního terénu i bouřlivé historie pomůže alespoň trochu rozplést pohled na některé mapy.

Asi 80 procent všeho zboží se podle dat OSN převáží po moři, kolem 12 miliard tun ročně. Většina se plaví po širokých vodách otevřeného moře. Existuje však několik úžin, jejichž zablokování může způsobit rozsáhlé problémy, jak ukázala Ever Given v Suezu. Organizace Geopolitické zpravodajské služby (GIS) identifikovala osm primárních a 14 sekundárních úzkých hrdel.

Kavkaz je nejvyšším pohořím Evropy. I tato jednoduchá a na první pohled nekonfliktní věta je předmětem vleklých sporů. Někteří geografové už ho totiž do Evropy nepočítají. Symbolicky se tak ukazuje, co je pro Kavkaz typické: poloha na hranici světů, o níž si každý říká to, co se mu zrovna hodí.

Změny klimatu způsobené z velké části lidským vypouštěním skleníkových plynů proměňují planetu a s ní i podmínky pro život. Některé posuny se nejlépe ukazují na mapě: tání ledovců, stoupání hladiny oceánu, posun klimatických pásem nebo hrozba sucha. Začít je potřeba u teploty. Mezi lety 2006 až 2015 byla průměrně vyšší téměř všude ve srovnání s obdobím 1850 až 1900, jak ukazuje následující mapa.

„Porážka Německa byla z velké části zpečetěna dvěma neevropskými vítězi, Spojenými státy a Sovětským svazem, které se staly následníky nenaplněné evropské snahy o globální nadvládu,“ píše bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski v knize Velká šachovnice. Místo evropského pragmatického velmocenského vyvažování ovládlo světové uspořádání soupeření idejí aspirujících na univerzální platnost a globální dosah.

„Petr a apoštolé řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí. Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě. Toho jest Bůh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědkové toho,“ stojí ve Skutcích apoštolů ve znění Bible kralické. Příběh z Jeruzaléma putoval do všech světových stran. Na lodích evropských dobyvatelů potom ovládl většinu zemského povrchu.

Debata o budoucnosti energetiky je vzhledem ke změnám klimatu v plném proudu. Oddělit racionální argumenty od lobbistických tlaků nebo nereálného snění může pomoci pohled na vhodně zvolenou mapu.

Balkánci o sobě vtipkují, že každý druhý je historik. Vtip koluje především v souvislosti s rozšířeným vzpomínáním na doby někdejší slávy. Dějiny jsou však pro pochopení současných problémů poloostrova asi ještě důležitější než jinde. Už před šestnácti sty lety ho totiž protnula hranice mezi Západem a Východem, a když se připojil islám, stalo se z Balkánu civilizační trojmezí.

Blízký východ je v posledních desetiletích jednou z nejneklidnějších oblastí planety. Zuří tam nejkrvavější války, panují tam tvrdé režimy, které nakupují obrovské množství zbraní, a vznikají tam radikální náboženská hnutí. Proč tomu tak je zrovna na Blízkém východě, mohou pomoci pochopit vhodně zvolené mapy.

Čínský císař se považoval za syna nebes. Žádného jiného světového vládce nevnímal jako sobě rovného. Moc jich totiž za dlouhá staletí nepoznal, protože Čína je svět sám pro sebe. Tak jí to dala do vínku příroda.

Všichni pocházíme z Afriky. Asi před třemi sty tisíci lety se tam vyvinul druh Homo sapiens. Trvalo dalších více než dvě stě tisíc let, než se naši předkové začali trvale šířit na další kontinenty. Jak to, že je Afrika nejméně ekonomicky rozvinutá? Jak to, že se většina Afriky přes svou blízkost výbojné Evropě stala součástí jejích koloniálních říší nejpozději? A daří se alespoň některým africkým zemím dotahovat délku a kvalitu života běžnou v jiných částech planety? Odpověď může poskytnout pohled na mapy.

„Od Moskevského státu přes Petra Velikého a Stalina až po Putina čelí všichni ruští vládci stejným problémům. Je jedno, jestli vládne carismus, komunismus nebo kumpánský kapitalismus. Přístavy stále zamrzají a Východoevropská rovina je stále placatá,“ píše britský novinář Tim Marshall ve své knize Zajatci geografie. Přestože geopolitika zdaleka nemůže vysvětlit všechny příčiny chování státníků, může leccos napovědět. A zrovna pro ruské politiky jsou zeměpisná prokletí i požehnání často rozhodující.

Kdo se nechce ztratit, musí mít mapu. Stejné pravidlo platí i v přeneseném smyslu při orientaci ve světovém dění. Kde je bezpečno a kde ne? Kde se lidé mají dobře? Proč se tolik mluví o Jihočínském moři? A co udělal brexit s vnímáním Evropské unie? Na to všechno může správná mapa odpovědět.