S prarodiči a pamětníky si o nářečích i zapomenutých výrazech povídali žáci základních a středních škol. Vznikly desítky hodin nahrávek a interaktivní zvuková mapa, jak se mluví v různých regionech Česka. Zachycuje také, jak si nejmladší a nejstarší generace rozumějí.
„Abe jednó dalši generace věděle, jak se mlovilo.“ Žáci zachytili nářečí prarodičů do zvukové mapy
Události: Žáci zachytili nářečí prarodičů (zdroj: ČT24)
Vnoučata Evy Šenkové zaznamenávají hanáčtinu své babičky a také zjišťují, jak se v Šumvaldě žilo za jejího dětství. „Já jsem žádný moc hračky neměla, to bylo jiný, měla jsem nějakó panenko,“ odpověděla jim na otázku, s čím si jako malá hrála.
Díky podobným rozhovorům, během kterých žáci zachytili 27 hodin materiálu, vznikala zvuková mapa. Obsahuje zvukové nahrávky z jedenácti krajů České republiky.
Mapa ligy superdialektologů
„Nářečí jsou na ústupu, ale to se tvrdí už od devatenáctého století. Dnes se ústup zrychluje z toho důvodu, že je zvýšená migrace obyvatelstva. Obyvatelstvo je čím dál víc erudované,“ popsala Marta Šimečková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Nářečí mizí zejména ze Středočeského kraje. Více se používá na okraji Čech a také na řadě míst Moravy a Slezska. Zejména tam, kde se udržují folklorní tradice. Nejmladší generace už řadu výrazů vůbec nezná, od babičky si je ale ráda nechá vysvětlit. „Babička se mě zeptala, jestli nepůjdeme na zodovku, tak jsem se jí zeptala, co to je. Ona mi řekla, že je to sodovka,“ svěřila se malá Sofie. „Be to belo dobry ochovat, abe jednó dalši generace věděla, jak se mlovilo,“ hodnotí babička.
Mapa dialektů se bude postupně rozrůstat. Příští školní rok se můžou zapojit další žáci a lépe tak poznat mluvu svých předků.
