Od posledních parlamentních voleb v Myanmaru neuběhly ani tři měsíce a právě v den, kdy měl poprvé zasednout parlament s nově zvolenými poslanci, moc v zemi převzala armáda – prvního února provedla vojenský převrat. Při něm zadržela šéfku vlády Do Aun Schan Su Ťij, prezidenta Win Myina a vyhlásila na rok výjimečný stav. Nebe země tisíce zlatých pagod pak zaplavily červené balonky, které na protest vypustili někteří významní aktivisté. Stávkují lékaři, do protestů se zapojují i učitelé a studenti a nesouhlas dávají najevo i běžní občané. Ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe v rozhovoru řekla, že země právě teď, snad ještě víc než kdy jindy, potřebuje podporu vlád demokratických zemí.
Armáda v Myanmaru chce moc, volby zmanipulované nebyly, říká k převratu ředitelka Barmského centra
Připomeňte prosím okolnosti, které vedly k převratu. Armáda své kroky zdůvodnila údajnými podvody při loňských listopadových volbách, v nichž podle oficiálních výsledků vyhrála vládní strana nositelky Nobelovy ceny za mír Su Ťij. To byla jen záminka, nebo nebylo vše při volbách v pořádku?
Osmého listopadu 2020 se v Myanmaru konaly parlamentní volby. A přes veškerá striktní opatření kvůli pandemii covidu a obnovené ozbrojené konflikty v Arakanském a Kačjinském statě v západní a severní části země byl zájem občanů o ně velký – zúčastnilo se sedmdesát procent z 37 milionů legitimních voličů v zemi. Strana Národní liga pro demokracii (NLD) vedená Su Ťij vyhrála přes osmdesát procent křesel v obou komorách svazového parlamentu.
Připomínám, že v myanmarských volbách se strany uchází pouze o 75 procent postů poslanců, protože 25 procent křesel má armáda zaručených ústavou z roku 2008. Většinový volební systém používaný v zemi tím tak vlastně pomohl straně NLD, aby ovládla všechny poslanecké sněmovny, jak na svazové, tak na regionální úrovni.
Nicméně, volby i sčítání hlasů se konaly pod stálým dohledem několika mezinárodních pozorovatelských organizací, domácích pozorovatelů, zástupců velvyslanectví a zástupců zúčastněných politických stran. A ti nezaregistrovali případy záměrné manipulace voleb, pouze administrativní nedostatky, chyby v seznamech voličů a podobně.
Přesto poražené politické strany, hlavně proarmádní strana USDP, podaly stížnosti na Unijní volební komisi (UEC), aby prošetřila nesrovnalosti při sčítání hlasů. UEC to odmítla s odůvodněním, že vše proběhlo regulérně.
Takovou reakci však neakceptovala armáda, která údajně našla nesrovnalosti až u deseti milionů hlasů. A také poukazovala na to, že senioři mohli volit den dopředu kvůli bezpečnostním opatřením proti nemoci covid, a že tak byl prostor k manipulaci s hlasy. Tento spor nakonec dospěl až k vojenskému převratu.
Takže je to nepravdivé, že by došlo k manipulaci?
Pozorovatelé uvedli, že nevyporozovali žádné vážné manipulace, takže prohlášení, že deset milionů hlasů ukradla vítězná strana, je skutečně nepravdivé. A jinak taky platí, že veškerá rozhodnutí volební komise jsou konečná. A tuto pravomoc jí dává ústava, kterou vojáci sami v roce 2008 připravili.
Takže teď neakceptují to, s čím sami souhlasili?
Armáda chce mít větší moc, než má, přitom má 25 procent křesel v parlamentu, a to bez účasti na volbách, plus tři silová ministerstva – obrany, vnitra a pohraničních vztahů. V rukou má tedy bezpečnost státu, ale, jak je vidět, to jí nestačí.
Mimo to také jmenuje jednoho ze dvou viceprezidentů a vlastní velké koncerny v zemi, od zemědělství, bankovnictví, dopravy až po telekomunikaci.
Po vojenském převratu v zemi se ujal vedení vrchní velilel armády, Min Aun Hlain (64). Má ve svých krocích stále podporu celé armády, nebo může jít o jeho osobní touhu po moci? Podle médií měl blízký vztah k někdejšímu thajskému premiérovi a pozdějšímu regentovi Premu Tinsulanondovi.
Vrchní velitel Min Aun Hlain je v čele ozbrojených sil od roku 2011. Vystudoval vojenskou akademii a slouží v armádě od roku 1974. Je spojen s etnickými čistkami muslimské menšiny Rohingů v roce 2017. A podle některých pozorovatelů má skutečně ambici stát se novým prezidentem po vzoru thajského vojenského převratu.
Tam to proběhlo tak, že v květnu 2014 thajská armáda ukončila měsíce trvající protivládní protesty a ohlásila státní převrat. Vojenský režim také zrušil ústavu z roku 2007 a vydal prozatímní ústavu, která mu udělila amnestii a umožnila převzetí moci.
Od té doby připravovala a vypracovala thajská junta novou ústavu do roku 2017, v pořádí už dvacátou v dějinách Thajska. Na základě této ústavy, která dává rozsáhlou moc armádě, se konaly parlamentní volby v roce 2019 a bývalý generál Prajutch Čan-Oča, který vedl puč v roce 2014, se stal předsedou současné thajské vlády.
V zemi začali protestovat doktoři a přidali se částečně i studenti a učitelé, v roce 1988 to začínalo podobně. Předchozí barmské junty se pouliční protesty přitom nebály krvavě potlačit. Jak se k celkové situaci tedy staví lidé obecně teď, jakou má Su Ťij u nich podporu?
Většina populace násilné převzetí moci armádou neakceptuje. Občané zatím projevují svůj vzdor a svou občanskou neposlušnost mírumilovnými způsoby.
Od začátku převratu lidé po večerech zapalují svíčky, svítí mobilem, tleskají nebo troubí klaksony a tlučou do kovových nádob, což je taková lidová zvyklost k odpuzení zla. A tím vojenskému režimu projevují svůj nesouhlas. Na stránkách sociální sítě dávají profilové fotky se Su Ťij nebo videa, jak zpívají známou píseň z volební kampaně na podporu strany NLD.
Mezi lidmi také koluje seznam firem, které vlastní armáda. Lidé je bojkotují tím, že nenakupují jejich výrobky nebo nepoužívají jejich služby.
Státní zaměstnanci jako zdravotníci, vysokoškolští učitelé a další úředníci ve velkém dávají výpověď z práce, neboť nechtějí dále sloužit pod vojenskou nadvládou, která násilně převzala moc. Probíhají i jejich protesty v rámci kampaně zvané Red Ribbon, kdy sice zůstávají v práci, ale nosí červenou mašli na uniformách a projevují svůj nesouhlas s režimem.
Aktivisté se snaží být kreativní a organizují kampaně bez násilí. Někteří významní, například bývalý studentský vůdce Min Ko Nain, vypustili červené balonky v různých částech bývalého hlavního města Rangúnu a zaplavili jimi oblohu.
Ve čtvrtek se pak ve středobarmském městě Mandalaji sešla v ulicích skupina zhruba dvaceti mladých studentů, která proti vojenskému režimu protestovala a požadovali propuštění uvězněných politiků. Minimálně tři osoby byly zatčeny.
Mimochodem, na sobotu odpoledne chystají myanmarští studenti manifestaci na podporu své země i v Praze.
Jak země nyní funguje, co vše je zavřeno a co běží? Obchody, banky, firmy, internet, Facebook?
Během prvního dne převratu prvního února bylo vypnuté telefonní spojení přes pevnou linku, internet i televizní vysílání, kromě kanálu Myawaddy TV, vlastněného armádou. Mezi obyvateli také propukla panika, lidé vybírali peníze z bankomatů, nakupovali zásoby jídla.
V úterý už se služby bank a úřadů obnovily. Od čtvrtka až do sedmého února by měla vojenská vláda ale nechat vypnuté sociální sítě včetně Facebooku, který používá skoro polovina 53milionové populace. Televizní vysílání stanic (DVB, Mizzima), které mají osvětové programy k podpoře budování demokracie, jsou vypnutá stále.
Mezi občany je stále patrná také nejistota, jestli služby a zásobování budou nadále bezproblémově fungovat. V případě nastolení určitých sankcí by tomu tak být nemuselo. A svobodná média, ta mají ještě větší nejistotu, stále nevědí, kdy jim umožní opětovné vysílání. Někteří jejich reportéři byli dokonce napadeni provokatéry při natáčení akcí na podporu armády.
Co bude dál? Očekává se tedy skutečně, že dojde k opakování voleb?
Armáda to prezentuje tak, že vše probíhá v souladu s ústavou. Ta o roli vojenské vlády říká, že je dočasná na jeden rok – ale s možností prodloužení mandátu ještě dvakrát po šesti měsících na další rok – a má připravit a uspořádat nové parlamentní volby.
Hlavní obava občanů i pozorovatelů spočívá teď v tom, že tentokrát by nové volby mohly být zmanipulované a vrchní velitel by se mohl stát novým prezidentem, právě po zmíněném vzoru Thajska.
Během posledních dní se objevilo několik zpráv – jedna z nich byla, že Národní liga pro demokracii (NLD), která vyhrála listopadové parlamentní volby, oznámila, že její kanceláře se staly terčem razií a zmizely z nich dokumenty a počítače. Co hledají?
Podle členů a blízkých spolupracovníků NLD armáda zřejmě hledá jakékoliv důkazy, aby je mohla použít proti politikům této strany. Obávám se, že nastanou vykonstruovaná obvinění a odsoudí je za triviální věci, jako u paní Su Ťij a pana prezidenta.
Další zpráva zněla, že barmská policie prohledala dům Su Ťij a našla v něm nelegálně dovezené vysílačky a obvinila političku z porušení dovozního zákona. Nové vojenské vedení se ji navíc údajně chystá obvinit z velezrady, za niž může být v zemi udělen trest smrti nebo až dvacet let vězení, jak napsala agentura DPA. Podle ní tuto zprávu zveřejnila na sociálních sítích řada pozorovatelů. Znáte podrobnosti?
Vysílačky, v případě Su Ťij, se údajně našly v prostorách používaných její ochrankou, kterou mimo jiné přiděluje ministerstvo vnitra, které ovládá právě armáda. Takže taková obvinění se nezakládají na pravdě. Diktátorské režimy jsou ale bohužel schopny inscenovat obvinění z čehokoliv. V tom není žádná logika ani normální právní postupy, ačkoliv navenek chtějí prezentovat, že jednají podle platných zákonů.
Zadrženého prezidenta Win Myina armáda obvinila z porušení zákona týkajícího se zvládání katastrof v souvislosti s koronavirovou krizí. Lidskoprávní organizace obvinění označily za nepodložená a směšná. „Jedná se o absurdní kroky junty ve snaze legitimizovat nezákonné převzetí moci,“ řekl Charles Santiago, který má ve Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) na starosti lidská práva. Z čeho prezidenta armáda konkrétně viní?
Viní ho z toho, že během předvolební kampaně porušil protikoronavirová opatření, konkrétně to proti shromažďování. Jenže i další kandidáti včetně Su Ťij se s voliči setkávali a bezpečnostní opatření dodržovali. Takže jde o vykonstruované obvinění, podobně jako u Su Ťij.
Jak se k převratu staví ostatní země? Zaznělo například to, že Čína puč v sousedním Myanmaru tiše podporovala. Agentura Reuters v souvislosti s tím také připomněla, že čínský ministr zahraničí se minulý měsíc na návštěvě Myanmaru setkal s tamními představiteli, včetně šéfa armády, který se při pondělním převratu chopil moci. Jak moc Čína má v posledních letech vliv na dění v zemi?
Čína ve svém oficiálním prohlášení obvinění striktně odmítla. Země má ale bohaté zkušenosti v oblasti ekonomické i vojenské spolupráce s myanmarskou juntou z doby, kdy na Myanmar uvalily sankce západní země. Představitelé armády tak stále udržují kontakty s Čínou, a dokonce přijali i její roli zprostředkovatele při některých mírových rozhovorech s ozbrojenými etnickými skupinami.
Čínské zájmy v Myanmaru tak mají důvod jak ekonomický, a to zejména kvůli levně dostupným přírodním zdrojům, jako je zemní plyn či další nerosty, tak strategický, kdy ona tak v regionu bude mít dalšího spojence, který též čelí obvinění kvůli porušování lidských a občanských práv a bude na ní závislý.
Ostatní členské země ASEAN pak praktikují politiku nevměšování se do vnitřních záležitostí. Některé státy mají samy vojenský či diktátorský režim, proto budou při odsuzování vojenského převratu opatrnější než demokratické státy.
Čína rovněž společně s Ruskem v úterý v Radě bezpečnosti OSN zablokovala prohlášení, kterým chtěla puč v Barmě odsoudit.
Rusko má stejné zájmy, i když objem jeho ekonomické spolupráce je slabší než s Čínou. Mnoho vojáků studovalo a studuje v Rusku. Nakonec se ale ve čtvrtek všichni členové Rady bezpečnosti OSN, včetně Číny a Ruska, shodli a vydali prohlášení, kde zdůrazňují nutnost trvalé podpory přechodu k demokracii v Barmě, prosazování demokratických institucí a procesu, vyvarování se násilí a plnému respektování lidských práv, základních svobod a právního státu.
Spojené státy pohrozily zemi obnovením sankcí, které, jak připomněl americký prezident Joe Biden, USA zrušily, když země nastoupila cestu k demokracii. Je to opravdu relevantní hrozba, když je slibují teď zavést a cílit na „velmi úzký kruh vojenských generálů“? Budou takové hrozby stačit?
Cílené sankce, které by mohly opravdu zasáhnout majetek armády a jejích spojenců, by mohly mít skutečně efekt. Ale mnoho firem vlastněných armádou spolupracuje s Čínou nebo s dalšími zeměmi ASEAN. Bude proto potřeba intervence i dalších klíčových států, jako Japonska a Jižní Koreje.
Zároveň je ale potřeba více podporovat občanské hnutí, aby občané nepociťovali, že jsou ponecháni svému osudu. Jak jsem už říkala, současná občanská neposlušnost dokazuje, že myanmarský lid nechce žít pod vedením další vojenské vlády a stále touží po změnách, na kterých těžce pracovali a začali teprve budovat první krůčky k demokracii.
Na rozdíl od událostí z roku 1988, kdy celá země vyšla do ulic a žádala socialistickou vládu o zlepšování životních podmínek, a i šafránové revoluce v roce 2007, kdy protestovali buddhističtí mniši proti tehdejší vládnoucí juntě, aby podpořili občany, kteří velice trpěli ekonomickými nedostatky – a obě tyto události byly krvavě potlačeny armádou – občanská společnost v Myanmaru se velmi emancipovala. A postupně tak zvyšovala povědomí veřejnosti o základních právech a povinnostech občanů a o demokratických hodnotách ve společnosti.
Poslední volby už ukázaly, že voliči dobře znají hodnotu svého hlasu. Toho všeho se ale podařilo dosáhnout i díky trvalé podpoře vlád a přátel z demokratických zemí. A právě tato podpora je nyní nutná víc než kdy jindy, aby se občanská společnost mohla dále posilovat a neakceptovala bezprávné jednání.
Jak moc je aktuální situace jiná oproti tomu, co se stalo ve zmíněném roce 1988, kdy byla mimochodem založena i NLD, a to i ekonomicky? Tehdy při rozsáhlých studentských demonstracích v Rangúnu zahynuly tři tisíce lidí a veškerou moc v zemi převzala vojenská Rada pro obnovu zákonnosti a pořádku ve státě (SLORC), která následující rok vyhlásila stanné právo a poslala do vězení tisíce lidí, a mimo jiné i Su Ťij skončila v domácím vězení.
V roce 1988 tehdejší socialistická vláda zdevalvovala barmskou měnu třikrát po sobě během krátké doby, proto začali demonstrovat vysokoškolští studenti, kteří žádali o lepší životní podmínky. A pak pokračovaly celostátní demonstrace, které bohužel skončily krveprolitím a nastolením vojenské vlády. Ekonomická situace země se pod juntou ale výrazně nezlepšila. Myanmar zůstal jednou z nejchudších zemí světa, ačkoliv chudý vlastně není, protože disponuje velkými zásobami přírodních nerostů.
Až po postupném „uvolňování“ politických poměrů juntou a po předání moci civilní vládě v roce 2010 přicházelo víc zahraničních investorů. V posledních letech byla země vnímána jako nový trh v asijském regionu s 53 miliony spotřebitelů. Civilní vláda pod vedením strany NLD, zákon o investicích, uvolnění sankcí, mladá a levná pracovní síla – to vše byly důvody, proč zahraniční investoři začali od roku 2015 více investovat. Nynější politická situace, v doprovodu s pandemií, tak může způsobit zemi velké ztráty, zejména ohrozit zaměstnanost mnoha mladých lidí.
Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský řekl, že vojenský převrat ukazuje, jakou roli armáda stále v myanmarské situaci má. „Také to, myslím, do jisté míry vysvětluje, proč se Su Ťij v minulosti chovala někdy tak opatrně a byla kritizována za to, že nevystupuje odvážně nebo veřejně k situaci Rohingů,“ poznamenal. Teď jí však armáda hrozí odsouzením za velezradu. Jinak řečeno, snažila se o určitý kompromis, který se jí nyní vymstil?
Su Ťij dokonce armádu, která vyhnala etnickou skupinu Rohingů, chránila a byla ochotná ji hájit. Ale její snaha o kompromis nebyla dostatečně oceněna. Snažila se prostě soustředit na budování dobrých vztahů s armádou a jednala opatrně, často proto nepochopitelně pro západní svět.
Většina Myanmarců však vidí její zastání se armády před Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) v prosinci 2019 jako obětavost za vlast. A přestože tehdy už klesala obliba strany NLD u lidí kvůli pomalému růstu ekonomiky, po tomto vystoupení získala Su Ťij velkou podporu občanů.
A další situace, která vlastně přispěla NLD k vítězství ve volbách v roce 2020, je právě i způsob zvládnutí pandemické situace v zemi administrativou vedenou Su Ťij, která dokázala zorganizovat, přilákat mnoho dobrovolníků a dárců i pomoci občanům k návratu domů ze zahraničí. A dokonce získala i první dodávku 1,5 milionu vakcín Covishield vyrobených v Indii a začala očkovat zdravotníky a poslance, kteří měli zahájit zasedání nového parlamentu prvního února, kdy nastal vojenský převrat.
Je však pravda, že někteří pozorovatelé vnímají to, že za celé minulé funkční období (2015–2020) zanedbávala vztahy s etnickými skupinami, což způsobilo ztrátu důvěry ke spolupráci. Nyní armáda začala s lídry ozbrojených etnických skupin jednat ohledně pokračování mírových rozhovorů.
Podporu Su Ťij ale vyjádřili teď i Rohingové, respektive čelní představitelé těchto organizací, kteří s převratem nesouhlasí. Co přesně to tedy znamená, když zrovna menšiny nemohly v loňských volbách ani hlasovat? Věří jí tedy stále i přesto, že podle mnohých nezakročila proti masakrům na nich páchaných a přišla i kvůli tomu o výsady Sacharovovy ceny?
Musíme vzít v úvahu, že armáda převzala moc násilím. Etnické skupiny si zřejmě uvědomují, že to nebylo provedeno na jejich ochranu. Přes svůj nesouhlas s kroky, které učinila Su Ťij, zřejmě chápou rozdíly mezi civilní vládou a vojenským režimem.
Armáda, která vede občanskou válku v zemi přes šedesát let, si zatím získat plnou důvěru etnických skupin nedokázala. I mírové dohody, které se uzavíraly, byly často porušeny právě armádou. Nemají tak záruky, že armádou vedená vláda dokáže budovat federální stát, který umožní stejná práva a rovné příležitosti všem obyvatelům a etnickým skupinám.
A pro úplnost k tomu, že se v některých etnických oblastech volby konat nemohly, tak to bylo zapříčiněné hlavně tím, že se mohly pořádat pouze v místech, která schválí armáda, protože tam může zaručit jejich bezpečné uspořádání. Civilní vláda neměla takovou moc, aby toto její rozhodnutí zvrátila.
Změnilo se tedy už v zemi něco v přístupu k etnickým menšinám, k Rohingům?
Emoce byly natolik rozdmýchané od roku 2017, kdy byli armádou Rohingové z Myanmaru vyhnáni, že problémy přetrvávají. Buddhističtí nacionalisté stále nabádají místní občany v Arakanském státě, aby odmítali repatriaci Rohingů.
Sami Rohingové se také do Myanmaru vrátit bojí, obávají se opakování násilí a nastolení překážek v reintegraci do společnosti. A proto i akceptovali přesun z přeplněného uprchlického tábora v Cox's Bazar v Bangládeši na odlehlý ostrov v Bengálském zálivu.
Navíc programu repatriace Rohigů brání i ozbrojené spory mezi myanmarskou armádou a Arakanskou armádou (AA) v Arakanském státě od roku 2019. V současné době vede myanmarská armáda ozbrojené konflikty kromě tohoto území i v Kačjinském, Kajaském a Karenském státě. Díky těmto konfliktům narůstají další skupiny vnitřně přesídlených uprchlíků v Myanmaru.
Sabe Soe pochází z Myanmaru (Barmy), vystudovala podnikové řízení na Newport University v Kalifornii. Dlouhodobě žije v Praze a je spoluzakladatelkou a ředitelkou obecně prospěšné společnosti Barmské centrum Praha. To se od svého založení v roce 2006 věnovalo rozvoji místních komunit v odlehlých barmských regionech, jako je Čjinský stát, pomoci exilové barmské komunitě v Indii nebo integraci barmských uprchlíků přesídlených do České republiky. Teď se centrum soustředí především na vzdělávání právníků hájících lidská práva v Myanmaru.
Sabe Soe