Rakouskému kancléři Sebastianu Kurzovi (ÖVP) hrozí v pondělí v parlamentu vyslovení nedůvěry. Jde o následek aféry nyní již bývalého vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho (FPÖ). Právě až kauza s tajně pořízenou videonahrávkou, na které Strache domlouvá s domnělou neteří ruského oligarchy podporu výměnou za státní zakázky, přiměla lidoveckého kancléře spolupráci se svobodnými ukončit. Za rok a půl trvání koalice a zejména v posledních měsících se přitom s FPÖ pojila řada skandálů – od antisemitských či jinak nenávistných vyjádření po útoky na veřejnoprávní média.
Už samotný vznik Kurzovy vlády provázely protesty a kritické reakce nejen opozice, ale i komentátorů, kteří hned po volbách psali, že se Rakousko posouvá doprava. Kurz totiž lidovce postrčil z politického středu blíže pravému okraji, což se projevilo především tvrdší imigrační politikou. Zároveň se tím se přiblížili FPÖ, která se naopak snaží působit umírněně.
Rakousko už zažilo vládu lidovců se svobodnými, a to po roce 2000, kdy stál v čele FPÖ extremista Jörg Haider. Pouhá vyhlídka na jeho přítomnost ve vládě přiměla Evropskou unii k diplomatickému bojkotu Vídně, který trval přes půl roku. I tehdejší český premiér Miloš Zeman prohlásil, že „Česko plně podporuje opatření EU“. K ukončení bojkotu nakonec přispělo, že sám Haider ve vládě neusedl a odstoupil i z čela strany.
Současná vláda, která nastoupila v prosinci 2017, už sice nevyvolala takovou reakci, FPÖ se ale od jejího počátku potýkala s řadou skandálů svědčících o krajně pravicovém smýšlení některých svých členů. Aktualizovaný seznam takových afér vede na svém webu třeba deník Der Standard. Vedení strany včetně dosavadního předsedy Stracheho je však zlehčovalo a označovalo za „ojedinělé případy“ (Einzelfälle).
Báseň o krysách a vazby na pravicové extremisty
„Ojedinělých případů“ přibývalo zejména v posledních měsících, což někteří rakouští komentátoři dávali do souvislosti s kampaní před volbami do Evropského parlamentu. O Velikonocích se například objevila báseň, v níž jsou lidé přirovnáváni ke krysám a útočí se v ní na migranty. Ve svém stranickém listu ji zveřejnila místní organizace FPÖ v Braunau am Inn, což je shodou okolností rodiště Adolfa Hitlera.
Taktéž v dubnu uvedl předseda FPÖ Strache v rozhovoru pro bulvární deník Kronen Zeitung, že jeho strana bude „dál vést boj proti výměně obyvatelstva,“ čímž v souladu s tvrdou stranickou linií narážel na problematiku migrace.
Rakouská média vzápětí upozornila, že termín „výměna obyvatelstva“ (Bevölkerungsaustausch) pochází ze slovníku krajní pravice a příznivců konspiračních teorií. Dokazuje to i skutečnost, že Stracheho za použití výrazu pochválil Martin Sellner, mluvčí krajně pravicového Identitárního hnutí Rakouska (IBÖ).
Právě IBÖ a Sellnera se přitom týká další „přešlap“ svobodných. Po teroristickém útoku na mešity v novozélandském městě Christchurch vyšlo najevo, že právě od teroristy z Christchurche přijal Sellner dar ve výši 1500 eur (asi 39 tisíc korun) a že právě na Sellnerovo IBÖ mají vazby i někteří lidé z FPÖ či jejich spolupracovníci.
Rakouská média psala například o vile v Linci, kterou identitárnímu hnutí pronajímal spolek blízký svobodným, nebo o členech strany či pracovnících ministerstev, kteří se účastnili akcí IBÖ.
- Krajně pravicové identitární hnutí je namířeno proti multikulturalismu a bojuje proti údajné ztrátě identity evropských národů kvůli imigraci. Větší množství příznivců má kromě Rakouska například i v Německu či Francii.
- Za své cíle označuje „sjednocení Evropy“ (proti převážně muslimské „masové imigraci“), povýšení „zdravého patriotismu“ na základ politiky či boj proti údajné „výměně obyvatelstva“.
- Hnutí vzniklo v 70. letech v rámci takzvané Nové pravice, které politologové připisují funkci „kloubu“ mezi konzervatismem a pravicovým extremismem.
- Rakouská civilní kontrarozvědka BVT označila ve své výroční zprávě z roku 2017 identitární hnutí za „jednoho z výrazných nositelů modernizovaného pravicového extremismu“.
- Zdroje: ČTK, Der Tagesspiegel, Der Standard
FPÖ versus ÖRF
Zřejmě nejviditelnějším jarním „přešlapem“ FPÖ, který vyvolal silnou reakci i v německých médiích, pak byl útok na veřejnoprávní ÖRF, konkrétně na televizního moderátora Armina Wolfa, který srovnal protiimigrační plakát FPÖ s nacistickou propagandou.
Plakát vytvořený stranickou mládežnickou organizací zobrazoval blonďatý pár v rakouském tradičním kroji, obklopený šedými postavami s orlími nosy, s doprovodným sloganem „Tradice poráží migraci“. Wolf se v hlavním večerním zpravodajském pořadu ZiB 2 zeptal šéfa kandidátky FPÖ do Evropského parlamentu Haralda Vilimského, jak se vyobrazení migrantů na plakátu liší od antisemitského zobrazování židů v nacistickém tisku a nechal ve studiu pro srovnání promítnout karikaturu z nacistického časopisu Stürmer.
Vilimsky reagoval, že srovnání je „poslední kapkou“ a že to „nezůstane bez následků“. V pozdějším rozhovoru sdělil, že kdyby byl ředitelem televize, Wolfa by vyhodil. Předseda kontrolní rady ÖRF Norbert Steger (FPÖ) Wolfovi doporučil, aby si vzal „oddechový čas“. Televize se vůči útokům ze strany FPÖ ohradila a vyzvala kancléře Kurze, aby zasáhl.
Loni se do sporu s Wolfem dostal i vicekancléř Strache, který na Facebook umístil novinářovu fotografii se slovy: „Existuje místo, kde se ze lží stávají zprávy. To místo je ÖRF.“ Novinář podal na Stracheho žalobu kvůli pomluvě a ke stejnému kroku sáhla i ÖRF. Strache, který příspěvek označil za žert, se později za výrok omluvil a kromě právních výloh Wolfovi zaplatil i kompenzaci ve výši 10 tisíc eur (téměř 255 tisíc korun).
Svobodní opakovaně tvrdí, že ve veřejnoprávním médiu chtějí provést změny, které by jej přinutily k „objektivnímu zpravodajství“. Usilují také o rušení koncesionářských poplatků. Důvodem těchto snah je přesvědčení, že ÖRF příliš straní levici.
Antisemitský zpěvník a razie u kontrarozvědky
Svobodní se potýkají se skandály kolem výroků či chování některých svých členů od začátku vládní koalice. Hned měsíc po nástupu vlády přišla například kauza kolem antisemitského zpěvníku buršáckého spolku, který byl se stranou personálně provázán. Předseda Strache zase později vyvolal bouři nevole svým výrokem, že Kosovo je součástí Srbska. Vídeň přitom Kosovo uznává jako samostatný stát.
Kritice čelil často také nyní už bývalý ministr vnitra Herbert Kickl (FPÖ). Platilo to třeba pro zásah v sídle civilní kontrarozvědky BVT z března 2018, který nařídila finanční prokuratura v rámci vyšetřování tří pracovníků BVT podezřelých ze zpronevěry. Skutečným cílem však bylo zabavení nesouvisejících dokumentů týkajících se boje proti krajní pravici, napsal zpravodajský týdeník Profil. I podle deníku Die Welt stál za razií primárně Kickl.
Právě tato razie je podle Die Welt jednou z příčin, proč německá kontrarozvědka vidí značné riziko ve spolupráci s kontrarozvědkou Rakouska. Obává se totiž možného úniku tajných informací, které sdílejí spojenci, do Ruska, s nímž zástupci FPÖ udržují úzké vazby, napsal nedávno německý deník. FPÖ má například dohodu o spolupráci s vládní stranou Jednotné Rusko.
Už v dubnu přišel rakouský opoziční poslanec Peter Pilz s tvrzením, že britské a nizozemské rozvědky výrazně omezily množství informací, které sdílejí se svými kolegy v Rakousku.
„Mlčící kancléř“
Kancléř Kurz si zakládal na image vlády, která se nehádá. Na některé „ojedinělé případy“ nereagoval zrovna rozhodně či je veřejně nekomentoval vůbec, čímž si vysloužil kritiku opozice i komentátorů. Slovem roku se proto loni v Rakousku už podruhé stal výraz „Schweigekanzler“, tedy „mlčící kancléř“. Poprvé se tak stalo ze stejných důvodů v roce 2005 za vlády Wolfganga Schüssela, který tehdy vedl koalici lidovců a svobodných.
Současný kancléř Kurz sice například označil výše zmíněnou báseň o krysách za „nanejvýš rasistickou“ a její autor, místostarosta Braunau am Inn Christian Schilcher, na svou funkci nakonec rezignoval. Když ale kancléř odmítl výraz „Bevölkerungsaustausch“, Strache prostě odvětil, že na něm trvá, čímž celá záležitost skončila.
V případě vazeb mezi FPÖ a identitárním hnutím, od kterého se Strache distancoval, Kurz uvedl, že je pro něj důležité, aby mezi oběma neexistovalo žádné strukturální, obsahové či finanční propojení, což bylo podle jeho slov „ze strany FPÖ objasněno“. V reakci na útok politiků svobodných na veřejnoprávního vysílatele se kancléř vyslovil proti „výhružkám vůči novinářům“, zároveň ale požadoval od novinářů více „pluralismu“.
První úspěšné vyjádření nedůvěry?
V rozhovoru s moderátorem ÖRF Wolfem na konci dubna Kurz uvedl, že v koaliční vládě nemůže nikdy panovat stoprocentní souhra a že se vždy objeví něco, s čím jedna ze stran nemusí být spokojená.
Také v souvislosti se svobodnými docházelo podle něj k okamžikům, „kdy jsem si myslel, že to přece nemůže být pravda“. V takových případech ale podle svých slov vždy usiloval o dialog a „pokud se to jevilo nezbytné, požadoval jsem vyvození důsledků. Pokud by k tomu nedošlo, byla by překročena červená linie,“ dodal kancléř.
Červená linie byla očividně překročena, když svobodní odmítli po skandálu se Stracheho videem obětovat ministra vnitra Kickla, jak Kurz podle rakouských médií pro pokračování spolupráce požadoval, a koalice se tak rozpadla.
Nyní může skončit i samotný Kurz. Většina Rakušanů (52 %) si sice podle o víkendu zveřejněného průzkumu přeje jeho setrvání ve funkci, sociální demokraté však v neděli večer oznámili, že budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry celé Kurzově vládě. SPÖ to zdůvodňuje i tím, že kancléř s opozicí dostatečně nekomunikuje, což Kurz odmítá. Jak se zachová FPÖ, jejíž hlasy jsou pro vyslovení nedůvěry třeba, není zatím jasné.
Pokud však bude návrh, se kterým přišla opoziční strana Jetzt, skutečně úspěšný, vstoupí kancléř už podruhé do rakouských dějin. Nejmladší předseda vlády v poválečné historii země by se stal také prvním, kterému parlament vyslovil nedůvěru. Předchozích 185 pokusů vždy ztroskotalo.
