Poradce Bílého domu Jared Kushner zamíří koncem února do oblasti Perského zálivu, kde se bude snažit získat podporu arabských lídrů pro mírový plán, o němž prezident Donald Trump hovoří jako o „dohodě století“. Její obsah zůstává do dubnových izraelských voleb tajný, Palestinci ale už teď mluví o spiknutí – a uniklé informace se nelíbí ani izraelské pravici. Podle expertů bude plán zřejmě silně proizraelský, mluví se o rozdělení Jeruzaléma či anexi osad na Západním břehu. „Izraelský politický a společenský mainstream se za poslední dvě dekády posunul natolik doprava, že takřka jakékoliv kompromisy jsou považovány za národní zradu,“ řekl webu ČT24 expert na Blízký východ Jakub Záhora z FSV UK.
Zásadní roli v pokusech o ukončení izraelsko-palestinského konfliktu hráli američtí prezidenti už v minulosti. Jimmy Carter zprostředkoval dohodu z Camp Davidu z roku 1978, kdy Egypt a Jordánsko formálně uznaly Izrael. Bill Clinton pak dohlížel na vznik dohody z Osla z roku 1993, jejímž cílem bylo dvoustátní řešení a která umožnila vytvoření Palestinské samosprávy, jež má kontrolovat Západní břeh Jordánu a Gazu.
Zatímco Gazu má pod kontrolou už řadu let radikální palestinské hnutí Hamas, Trumpův plán by se měl dotknout hlavně Západního břehu, který je rozdělen na několik správních oblastí.
V zóně A, již tvoří hlavně velká města, žije v současnosti většina Palestinců, jedná se o oblast plně ovládanou palestinskou samosprávou. V zóně B žije kolem čtyřiceti procent Palestinců, ovšem o bezpečnost se zde již stará Izrael. Zóna C je největší, žije zde minimum Palestinců a má ji plně pod kontrolou Izrael.
Trumpova dohoda údajně počítá s rozdělením Jeruzaléma i připojením osad na Západním břehu k Izraeli
Plán americké administrativy zná podle všeho jen velmi úzký okruh lidí. Izraelská zpravodajská stanice Reshet 13 ale v polovině ledna informovala, že navrhovaná dohoda údajně počítá s trvalým připojením rozsáhlých židovských osad k Izraeli a evakuací těch, které jsou z hlediska izraelského práva považovány za nelegální. Palestina přitom považuje celé zóny B a C za okupovaná území a rozšiřování osad odmítá.
Podle zdroje, který se měl účastnit brífinku vysoce postaveného amerického činitele k plánu, se izolované izraelské osady jako Yitzhar a Itamar nebudou evakuovat, ale nebude smět ani dojít k jejich rozšiřování. Plán prý také počítá s výměnou půdy za oblasti, které židovský stát anektuje. Ve výsledku by měl palestinský stát tvořit 85 až 90 procent oblasti Západního břehu.
Klíčovou otázkou je také osud Jeruzaléma. Plán údajně počítá s jeho rozdělením – západní část města s některými čtvrtěmi východního Jeruzaléma by tvořily hlavní město Izraele, východní část včetně většiny arabských čtvrtí pak metropoli palestinského státu.
Izrael by si měl ovšem zachovat svrchovanost nad Starým Městem, Chrámovou horou a Zdí nářků, přičemž tato posvátná místa by Židé spravovali spolu s Palestinci, Jordánci, případně ještě dalšími zeměmi. Otázku palestinských uprchlíků či Gazy ovládané radikálním Hamasem zpráva nezmiňuje.
Palestinský stát by tak tvořil asi dvojnásobek zón A a B, které mají nyní pod kontrolou Palestinci, stále by se ovšem jednalo o menší území, než které nabízel v roce 2008 tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert prezidentu Palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, který plán následně odmítl, připomíná list The Jerusalem Post (JP).
Palestinské vedení také na zprávu Reshet 13 reagovalo okamžitě odmítavě – požaduje celý východní Jeruzalém jako své hlavní město a návrat k hranicím z roku 1967, jinak dohoda nepřichází v úvahu. Údajný návrh plánu odmítl i izraelský ministr vědy Ofir Akunis. „Musíme urychlit výstavbu v Judsku a Samaří, a hlavně zajistit naše přirozené právo na naši půdu a zabránit katastrofě v podobě zřízení palestinského teroristického státu,“ uvedl. Izraelská strana Nová pravice, která má v Netanjahuově vládě dva ministry, dvoustátní řešení rovněž odmítla.
Ústupky budou nutné, prozradil Kushner
Washington zprávu Reshet 13 příliš nekomentoval. „Stejně jako v minulosti nejsou spekulace ohledně obsahu plánu přesné,“ sdělil JP nejmenovaný vlivný činitel z Bílého domu. Oficiálně je tak o plánu známo velmi málo, ale předpokládá se, že počítá s projekty na rozvoj palestinské ekonomiky.
„Řada komentátorů se dokonce domnívá, že konkrétní plán zatím ve skutečnosti neexistuje a že se jedná jen o další z Trumpových velikášských projektů,“ upozornil expert na blízkovýchodní konflikt Záhora. „Vzhledem k Trumpově nepředvídatelnosti se neodvažuji předjímat konkrétní obsah plánu. Nicméně stávající americká administrativa byla doposud mimořádně proizraelská, takže očekávám, že pokud bude plán skutečně někdy zveřejněn, bude v tomto trendu pokračovat,“ dodal odborník.
Obě strany budou muset udělat ústupky, oznámil zatím bez dalších detailů Kushner v polovině února na blízkovýchodní konferenci ve Varšavě. „Nasloucháme Jordánsku, Saúdské Arábii a Izraeli a pochopili jsme, že existuje šance. Oni lépe než já vysvětlí, proč je důvod k optimismu. Zatímco kdysi byla v arabském světě sjednocujícím faktorem nenávist k Izraeli, dnes je to starost o občany,“ tvrdí Kushner.
Diplomaté se domnívají, že Washington bude chtít, aby se země Perského zálivu podílely na financování projektu. „Jared představí v oblasti body ekonomického plánu. Ten může fungovat jen v případě, že ho region podpoří,“ řekl listu USA Today jeden nejmenovaný činitel z Bílého domu.
Lobbování u bohatých zemí Perského zálivu
Kushner proto koncem února vyrazí spolu se zmocněncem Bílého domu Jasonem Greenblattem lobbovat do Ománu, Bahrajnu, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Kataru.
„Nemyslím si, že si dělají iluze, že někdo řekne: ,To je úžasné, kde to mám podepsat?‘. Chtějí, aby Izrael nebo Palestina neodmítly plán hned na začátku,“ sdělil USA Today Nimrod Novik z americko-židovské organizace Israel Policy Forum, která usiluje o podporu dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Spiknutí, komentuje plán palestinské vedení. Netanjahu mlčí
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu řekl, že nehodlá plán soudit, dokud ho neuvidí, a doporučil totéž Palestincům. V minulosti ovšem trval mimo jiné na nedělitelnosti Jeruzaléma a také na přítomnosti izraelských bezpečnostních sil podél řeky Jordán, tedy západní hranice případného budoucího palestinského státu.
Palestinci takzvaný „plán století“ předem odmítají a označují ho za spiknutí. Jejich vztahy s USA se prudce zhoršily, když prezident Donald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a nechal do něj přesunout velvyslanectví USA z Tel Avivu. Washington loni také pozastavil pomoc Palestincům v řádu stamilionů dolarů, kterou podmínil novým kolem jednání o míru s židovským státem, což palestinské autority označily za vydírání.
Abbás proto v době konání varšavské konference odletěl do Rijádu, kde před Trumpovým novým plánem varoval tamní politiky. Abbás prosazuje obnovu arabské mírové iniciativy, která předpokládá stažení Izraele z okupovaných arabských území včetně těch palestinských, vytvoření Palestiny, jejímž hlavím městem bude východní Jeruzalém, a vyřešení osudu Palestinců, kteří po vzniku Izraele přišli o své domovy.
„Je třeba mít na paměti, že i prakticky jakýkoliv předchozí americký prezident měl problémy navodit dojem alespoň částečné vyváženosti v přístupu k Izraelcům a Palestincům. Trump však zašel ve své proizraelské jednostrannosti zatím nejdále: Nejenže sám provedl kroky zcela ve prospěch současné izraelské administrativy, hlavně když přesunul americkou ambasádu do Jeruzaléma, ale stále více se obklopuje lidmi z okruhu křesťanských sionistů. Jedním z nich je relativně nedávno dosazený ministr zahraničí Mike Pompeo, jehož postoje k Izraeli jsou formovány nejen racionálními úvahami, ale i teologickými interpretacemi,“ podotkl Marek Čejka, expert na Blízký východ z Mendelovy univerzity v Brně.
Jordánci a Palestinci narychlo upravili správu Chrámové hory
Palestinci a Jordánci již v reakci na blížící se zveřejnění Trumpova plánu zřídili společnou radu pro správu Chrámové hory a posvátných míst v Jeruzalémě. Palestinský činitel sdělil izraelskému deníku Jisra'el ha-jom, že jde o následek dohody mezi jordánským králem Abdulláhem a Abbásem v roce 2017 po krizi, kterou spustilo zavedení bezpečnostních rámů na Chrámové hoře po útocích na izraelské policisty.
Podle zástupce hlavní palestinské politické strany Fatah se Palestinci obávají, že správa Chrámové hory bude svěřena společné arabsko-islámské radě, v níž získá oficiální status Saúdská Arábie. Vlivný arabský diplomat naopak listu Jisra'el ha-jom řekl, že tento krok schválil jak Ammán, tak i Rijád, aby zmírnily palestinský odpor vůči plánované dohodě, píše JP.
Hlavně „správné načasování“
Experti varují, že Trumpův plán reálně nemá velkou šanci na úspěch. „Stávající politická situace v Izraeli dává celkem jasně najevo, že veřejnost ani politické elity nejsou ochotné ke kompromisu s palestinskou stranou. To tak vzbuzuje pochybnosti stran toho, jestli by byl jakýkoliv americký plán zrealizovatelný,“ řekl webu ČT24 Záhora.
„Určitě je netradiční, že mají v úmyslu hovořit o izraelsko-palestinském mírovém plánu, o kterém zatím vůbec nemluvili s Palestinci. Řekl bych, že základní chyba (americké) administrativy je, že si myslí, že mohou tlačit na dohodu, která jde mimo Palestince, prostřednictvím podpory ze strany jiných arabských lídrů – a že tito lídři budou pak vyvíjet tlak na Abbáse, aby s tím souhlasil,“ upozornil pro USA Today bývalý americký velvyslanec v Jemenu Gerald Feierstein.
S kartami mohou ještě zamíchat dubnové předčasné parlamentní volby v Izraeli, po nichž by mírový plán měl být zveřejněn. Washington opakovaně říká, že je třeba to „správné načasování“. Podle některých analytiků Trump otálí proto, aby neohrozil Netanjahuovy šance na znovuzvolení. Premiér má už nyní problémy kvůli korupčním kauzám.
„Mohlo by to být jako bomba, kterou se chystají shodit na izraelský politický systém. Bez ohledu na to, kdy se zveřejní, je možné, že plán zmaří Netanjahuovi šanci být premiérem, i když vyhraje volby. Kvůli nuceným ústupkům by mohl mít problém udržet koalici,“ míní expert na Blízký východ a viceprezident Nadace pro obranu demokracií Jonathan Schanzer, jehož cituje CNN.
Generál Gantz ukázal Palestincům vlídnou tvář, Netanjahu ale vede
Do dění mohou také zasáhnout nové tváře. „Netanjahuovi se objevil jeden vážný soupeř, bývalý náčelník generálního štábu Benny Gantz, který nedávno založil novou stranu Síla pro Izrael (Chosen le-Jisra'el). Ta je nyní v průzkumech druhá za Netanjahuovým Likudem, nicméně stávající premiér má stále významný náskok a zároveň dle volebních odhadů bude mít mnohem snazší práci sestavit vládní koalici z pravicových a extrémně pravicových stran,“ podotkl Záhora.
„V takovém případě je přijetí jakéhokoliv plánu, který by obsahoval byť i minimální ústupky, naprosto nerealistické. Osobně jsem ale skeptický k tomu, že by se Gantz nebo další přední politici zachovali jinak – izraelský politický a společenský mainstream se za poslední dvě dekády posunul natolik doprava, že takřka jakékoliv kompromisy jsou považovány za národní zradu,“ upozornil Záhora.
Palestina prozatím uvítala Gantzova slova, která generál uvedl během předvolební kampaně a jež se týkala možného stažení z okupovaného Západního břehu. Gantz prohlásil, že evakuace osadníků z Gazy v roce 2005 bylo „dobré rozhodnutí“ a že je „třeba se poučit i jinde“.
„Výsledky a hlavně pak praktické důsledky izraelských voleb je vždy velmi těžké předvídat, protože důležitou roli ‚jazýčku na politických vahách‘ může nakonec sehrát i velmi marginální strana,“ upozornil Čejka.
„Ať už setrvá v premiérském křesle Netanjahu, nebo ho někdo vystřídá, bude šance na nějaký pozitivní zvrat v izraelsko-palestinských vztazích, či dokonce naděje na alespoň relativně spravedlivou mírovou konečnou dohodu nízká. Netanjahu je celý svůj politický život vcelku konzistentní v sabotování spravedlivého míru s Palestinci, čímž se ostatně často ani netajil,“ konstatoval expert.
Tlak ze strany osadníků
I kdyby se dostal do čela vlády někdo ochotnější ustoupit, mírové snahy by přesto komplikoval rostoucí vliv izraelských osadníků, kteří kompromisy s Palestinci odmítají, je přesvědčen Čejka. „Ti ostatně ze stejných důvodů fyzicky zlikvidovali už jednoho izraelského premiéra – Jicchaka Rabina v roce 1995, protože v rámci svého mírového úsilí ohrozil existenci židovských osad na Západním břehu,“ poznamenal odborník.
Svou roli přitom hrají i blížící se americké prezidentské volby v roce 2020. Pokud by Trump plán zveřejnil až na jaře nebo v létě, měl by jen něco přes rok na to, aby se pokusil izraelsko-palestinský mír vyjednat – a mohl takto přelomovou věc použít v kampani.
