Vědci sloučili do jednoho výzkumu satelitní pozorování z evropských a amerických družic. Díky tomu dokázali přesně popsat, o kolik ledu se za posledních pět desítek let zmenšily ledovce kolem pólů.
Podle rozsáhlé vědecké zprávy od roku 1979 přišly ledovce v Grónsku a Antarktidě o přibližně 12,5 bilionu tun ledu. Většina z nich odtála do oceánu, část ale zmizela i vlivem jiných procesů. Je to množství, které by pokrylo celé území kontinentální Evropy vrstvou silnou asi 120 centimetrů.
Nejvíc ledu je na Zemi nahromaděno na pólech, obě místa ale vlivem oteplování Země o zmrzlou vodu přicházejí. Podle nové studie ale není hlavní příčinou teplejší vzduch, nýbrž voda. Teplejší voda totiž proniká pod ledovce zespodu a ze stran - voda pak odtéká do oceánu, popsali vědci v odborném časopise Scientific Data.
„Ledovcové štíty rychle tají,“ komentoval výsledky spoluautor studie Eric Rignot, glaciolog z Kalifornské univerzity v Irvine. „Polární oblasti tají, hladina moře celosvětově stoupá a to ještě více zvýší zranitelnost pobřežních oblastí.“
Čísla o ledu
Veškerý roztátý led se proměnil ve vodu – což zvýšilo globální hladinu moře přibližně o 3,1 centimetru. To ale není jediný vliv na stoupající hladinu oceánů, přispívá k ní i oteplování vody: Když se molekuly vody zahřívají, pohybují se rychleji a vyžadují tak víc prostoru. Voda tak zvětšuje svůj celkový objem, což přímo vede k růstu hladiny moří, aniž by do nich přitékala nová voda z tajících ledovců.
Tři centimetry mohou vypadat jako zanedbatelné číslo; ve skutečnosti to má ale konkrétní dopady. Podle studie se s každým nárůstem hladiny moře o jeden centimetr přibližně další 2 až 3 miliony lidí alespoň jednou ročně dostanou do záplavových území.
Nový výzkum je výjimečný v tom, že poprvé využívá více dat. Mezinárodní spolupráce vedená Evropskou kosmickou agenturou se totiž v minulosti zabývala táním ledových štítů pouze na základě evropských satelitních dat. Díky zapojení satelitů NASA teď ale glaciologové dokázali zmapovat objemy ledových štítů v Antarktidě až do roku 1979 a v Grónsku až do roku 1972.
Tání se zrychluje
„Existuje jasný trend: ledové štíty ztrácejí stále více hmoty a tento trend se z desetiletí na desetiletí zesiluje, zejména pokud se podíváme na led, který se uvolňuje do oceánu,“ uvedli autoři. „A je zcela zřejmé, že to souvisí se změnou klimatu.“
Výzkum také popisuje, že v 70., 80. a na počátku 90. let byly ledové štíty relativně stabilní, ale poté začalo tání, které se kolem roku 2010 výrazně zrychlilo. „To je důvod k obavám, protože to ukazuje, že tyto změny zaostávají za globálním oteplováním o desítky let. To znamená, že můžeme očekávat, že budou pokračovat ještě desítky let – i kdybychom dokázali zastavit oteplování planety,“ uvedl spoluautor studie Andrew Shepherd.
Vědci našli v datech také zajímavou změnu trendu, která naznačovala, že se zrychlující nárůst v letech 2020 až 2023 zastavil – nicméně podle hlubší analýzy to spíše odráželo krátkodobé výkyvy počasí, nikoli dlouhodobé trendy. Studie končí údaji z roku 2023, ale když autoři zběžně prošli údaje za rok 2024 a 2025, ukázalo se, že zrychlující trend se opět obnovil.
Stabilita v Antarktidě byla podle autorů z velké části způsobena rekordními sněhovými srážkami ve Východní Antarktidě, které kompenzovaly rychlé tání v méně stabilním západním antarktickém ledovém štítu. Tříletá pauza byla „pouze výkyvem v záznamech“, dodávají autoři. „Dlouhodobý nárůst je důsledkem změny klimatu a hrozba je naprosto jasná.“
