Populace volně žijících obratlovců klesly v letech 1970 až 2022 v průměru o 73 procent. Největšími hrozbami pro tyto živočichy jsou ztráta a degradace stanovišť, nadměrné využívání přírodních zdrojů, klimatická změna, znečištění, invazní druhy nebo nemoci. Nejhůře jsou na tom sladkovodní populace živočichů, které poklesly průměrně o 85 procent. Vyplývá to ze Zprávy o stavu planety 2026 (Living Planet Report).
Nejvíce populací volně žijících obratlovců ubylo ve sledovaném období v Latinské Americe a Karibiku, a to o 95 procent, dále pak v Africe, a to o 80 procent. V Evropě a Střední Asii ubylo zhruba 23 procent populací těchto živočichů. Výsledky vychází z údajů o změnách u 35 803 sledovaných populací 5790 druhů obratlovců.
„K tomuto zhoršování nyní dochází tempem, které v lidské historii nemá obdoby,“ uvádí stodvacetistránková zpráva.
Podle ředitelky Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Česko Lenky Fryčové je významnou příčinou ztráty přirozeného prostředí živočichů velká světová produkce potravin a plýtvání jídlem, negativní vliv mají i fosilní paliva, která vyprodukují přibližně tři čtvrtiny emisí skleníkových plynů, a neefektivní financování obnovy přírody. „V roce 2023 šlo například 7,3 bilionu amerických dolarů (v přepočtu 159,27 bilionu korun) do činností, které přírodu poškozují, ale pouze 220 miliard dolarů (v přepočtu 4,8 bilionu korun) na její ochranu a obnovu,“ prohlásila Fryčová.
Zástupce ředitelky WWF Česko Jan Freidinger uvedl, že v tuzemsku nejvíce ubývá život v zemědělské krajině a ve vodě. Od roku 1982 podle něj v zemi ubylo 42 procent ptáků zemědělské krajiny, 61 procent druhů ryb je ohroženo a devatenáct druhů denních motýlů vyhynulo.
„Letos bylo v Česku nejsušší jaro nejméně od roku 1961. Máme krajinu, která neudrží vodu, odvodněno je přes milion hektarů půdy. Stát na boj se suchem vydává ročně přibližně 26,8 miliardy korun, na obnovu přirozených vodních prvků jde průměrně ale jen 1,8 miliardy,“ vypočítává Freidinger.
Ochrana funguje
V některých oblastech dochází k úbytku volně žijících živočichů mnohem rychleji než v jiných, zatímco některé druhy a ekosystémy jsou stabilní, nebo se dokonce zotavují. Zhruba polovina populací, které sleduje WWF, je stabilní nebo roste. „To je důležité, protože nám to ukazuje, že úbytek není nezvratný. Tam, kde se o to lidé snažili, se volně žijící živočichové vrátili,“ píše se v letošní zprávě.
Jedním z nejvýraznějších příkladů jsou tygři. V roce 2010 zbývalo ve volné přírodě jen asi 3200 tygrů a vypadalo to, že tento druh směřuje k vyhynutí. Do roku 2025 se ale populace rozrostla na zhruba 5700 kusů, což představuje nárůst o více než sedmdesát procent. Také populace tuňáků v Atlantiku i Tichém oceánu, které po desetiletích nadměrného rybolovu kolabovaly, se zotavily do té míry, že dnes už ani jedna z nich není považována za ohroženou. Populace slonů v Jižní Africe je stabilní nebo roste na mnoha místech, kde se o ochranu starají místní komunity. V roce 2025 se kareta obrovská stala vůbec první mořskou želvou, která byla přeřazena z kategorie „ohrožená“ do kategorie „málo ohrožená“, a to po padesáti letech úsilí ve více než osmdesáti zemích, kde se tyto želvy rozmnožují.
Tato zotavení ale trvala desítky let. Vyžadovala, aby lidé pokračovali v práci, aniž by věděli, jestli jejich snaha bude mít nějaký smysl, a mnohdy to dělali i proti tlaku politiků a velkých korporací. Museli také přečkat dlouhá období, kdy to vypadalo, že se nic viditelně nemění.
„V oblasti ochrany přírody je naděje procesem, který udržuje lidi dlouhodobě zapojené do řešení složitých a nejistých výzev. Skládá se ze čtyř složek,“ popsali autoři zprávy. První z nich je podle nich cíl zakotvený v něčem, čeho si daná osoba nebo komunita cení. Druhou je věrohodná cesta k tomuto cíli, plán, který se dokáže přizpůsobovat měnícím se podmínkám a novým informacím. Třetí je pocit vlastní účinnosti, tedy přesvědčení, že práce, kterou vykonáváte, může něco změnit. Čtvrtou je odolnost, schopnost pokračovat i tehdy, když se pokrok zastaví, a najít nové cesty, když se ty staré uzavřou. „Tyto čtyři složky se navzájem posilují. Když se posilují napříč skupinami lidí, komunitami, sektory a hranicemi, stává se naděje kolektivní. Kolektivní naděje je nejspolehlivějším ukazatelem, který máme, jestli dojde k rozsáhlé změně,“ konstatuje zpráva.
Podle Fryčové tyto příklady ukazují, že ochrana přírody může přinášet měřitelné výsledky. Samotná ochrana jednotlivých druhů a obnova míst k jejich životu ale podle zprávy k zastavení celkového úbytku biodiverzity stačit nebude, ten je možné zvrátit pouze systémovými změnami.
O zprávě
Living Planet Report je publikace WWF, která vychází jednou za dva roky. Klíčovým podkladem je pro ni Living Planet Index, který zpracovává Zoologická společnost v Londýně.
Světový fond na ochranu přírody je největší environmentální organizace na světě, která v současnosti působí ve více než stovce zemí světa. Věnuje se ochraně ohrožených druhů a přírodních stanovišť, snaží se o prosazování systémových změn v oblasti klimatu a udržitelného hospodaření. Její česká kancelář byla založena v loňském roce.
