Od roku 1961 ubylo v Česku každou dekádu v průměru 4,7 mrazových dnů, tedy takových, kdy se minimální denní teplota dostane pod bod mrazu. Zatímco v letech 1961 až 1970 jich bylo každý rok průměrně 126,5, mezi lety 2011 až 2020 jen 99,8, přičemž v tomto desetiletí byl úbytek nejrychlejší – proti předchozí dekádě chybělo jedenáct mrazových dnů, řekl Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Klimatologové předpokládají s ohledem na klimatické změny pokračování trendu, který má dopad na přírodu i život obyvatel.
V Česku rychle ubývá mrazových dnů, bude to mít závažné důsledky na krajinu i život lidí
Stejně jako ubývá mrazových dnů, ubývá i ledových dnů, tedy těch, kdy teplota za celý den nevystoupí nad nulu – a jejich úbytek je ještě výraznější. Zatímco v letech 1961 až 1970 jich bylo průměrně 47,1, v minulé dekádě už jen 23,9, tedy polovina.
Výskyt ledových dnů v poslední dekádě současně dokazuje, jak byla výjimečná. Zatímco v dekádách od roku 1981 do 2010 byl průměrný počet ledových dnů mezi 33 a 37, v posledních deseti letech nastal razantní propad.
„Do let 1961 až 1980 datujeme více než polovinu všech rekordů s nejnižšími teplotami pro jednotlivé dny, naopak do let 2000 až 2020 spadá polovina všech rekordů s nejvyššími hodnotami, a to jak v zimních, tak v letních měsících. V poslední dekádě klesaly teploty výrazně méně k nízkým hodnotám než před šedesáti lety a extrémní mrazy už nejsou zdaleka tak silné a časté,“ řekl Zahradníček.
Klimatology situace nepřekvapuje. Vývoj teplot a počty mrazových dnů odpovídají patnáct let starým predikcím, blíží se spíše pesimistickému odhadu a je vzdálenější střednímu odhadu.
Tyto odhady jsou založené na množství emisí oxidu uhličitého v atmosféře. Pesimistický odhad pracuje s tím, že se v budoucnu nebudou emise nijak regulovat, střední odhad pracuje s tím, že se emise budou regulovat, ne však striktně omezovat. Počet mrazových dnů se má dále snižovat. Rychlejší spád má nabrat jejich úbytek v pesimistickém scénáři po roce 2050. Na konci století už má podle něj být jen 32 mrazových dnů, podle středního scénáře 68.
„V Česku stačí v zimě malé oteplení, abychom zimu vnímali jako teplou a chudou na sníh. Průměrné teploty se v nižších a středních polohách pohybují kolem nuly. A když bude místo minus jedna plus jedna, tak místo sněžení bude pršet a sníh se v těchto polohách kvůli klesajícímu počtu mrazových dnů ani neudrží,“ řekl Zahradníček.
Do budoucna lze proto se sněhem setkáme stabilněji a častěji prakticky jen na horách, kde růst teplot nebude pro sněhovou pokrývku tak fatální, protože si zachovají dostatečné hodnoty pro udržení bílé pokrývky. „Už nyní v nížinách prší víc než v minulosti a sněhu je méně,“ doplnil Zahradníček.
Sucho a mráz
Zásadní dopady, které mají negativní vliv i na člověka, jsou dva. Menší množství sněhu znamená slabší doplňování podzemních vod, pro které je výška sněhové pokrývky klíčová. „Druhým dopadem je nepříznivý vliv na vegetaci a půdu. Sníh je přirozeným krytem, který pomáhá přečkat mrazy. Holomrazy jsou pro rostliny i půdu výrazně horší,“ řekl Zahradníček.
Teplejší a kratší zima má negativní dopad i na ovocnáře v teplejších oblastech. Dřívější konec zimy a nástup jara dříve probudí stromy.
„Nezdá se však, že by mělo klesat riziko dubnových mrazů,“ dodává Zahradníček. „Zatímco v současnosti je pravděpodobnost poškození rozkvetlých stromů mrazem na jižní Moravě 25 procent, na konci století se může posunout až na 60 procent, což je každý druhý rok. Už se pomalu ani nevyplatí pěstovat meruňky, protože náklady na obranu proti mrazům převýší výnosy z prodaného ovoce. A někdy ani nemusí být účinné.“