V těchto dnech mohou lidé na obloze spatřit zvířetníkové světlo. Úkaz je vidět už krátce po západu Slunce. Nejlepší podmínky budou do 15. března, pak bude pozorování rušit Měsíc, říká astronom a fotograf Petr Horálek.
Podvečery nabízejí ideální podmínky pro sledování zvířetníkového světla
Podle Horálka je zvířetníkové světlo nejlépe vidět v místech, kde je čistý vzduch a minimum umělého osvětlení. „Můžeme jej spatřit přibližně hodinu po západu Slunce nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°, kde jej doplňuje poměrně vzácný pohled na planetu Mars nedaleko hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka,“ popsal astronom. Lidé podle jeho slov nepotřebují dalekohled, stačí jen tmavá obloha.
Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001–0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů.
Zvířetníkové světlo
Podle Horálka získal jev svůj název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí.
Zvířetníkové světlo
Horálek uvedl, že v oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo viditelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem.
„Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat okolo rovnodennosti, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem, a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem,“ popsal astronom. V těchto obdobích totiž rovina ekliptiky v našich zeměpisných šířkách svírá s obzorem největší úhel, světlo je tudíž nejvíce vykloněné.
Zvířetníkové světlo
Zvířetníkové světlo, které je podle Horálka sedmdesátkrát slabší než obloha ve velkoměstech, mohou lidé za jasného počasí sledovat například na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách.
Na jaře mohou lidé tento jev spatřit ještě od 1. do 14. dubna. Horálek ale upozornil, že se jeho sklon vůči obzoru bude postupně zmenšovat a podmínky pro pozorování se zhorší.
Zvířetníkové světlo
Astronomové jev popsali v 17. století
S vědeckým vysvětlením původu zvířetníkového světla podle Horálka přišel nejspíše jako první italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625–1712). Ten v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Podle jiných zdrojů však za popisem jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier (1664–1753), který své práce publikoval o pouhý rok později než Cassini.
„Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel přemíra škodlivého světelného smogu z měst se zasadila i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst na celém světě,“ uzavřel Horálek.
